Podzimní noční můra

Podzim je v plném proudu a podle teploměru v ranních hodinách na sebe zima nenechá dlouhou čekat. Za chvíli nám začne doba radovánek, které nejdou dělat nikdy jindy, než právě v zimě a my si jich budeme opět po roce plnými doušky užívat. 

Budeme běhat po louce mezi padajícími vločkami, po roce oprášíme sáňky a půjdeme sjíždět horokopce, budeme se procházet zimní krajinou, kdy v mlze neuvidíme ani konec horizontu, začneme nosit ke krmelcům žaludy a bukvice a do krmítek nasypeme nejrůznější drobky a zavěsíme lůj, na zahradě si postavíme symbolického sněhuláka, kterého budeme přiměřeně udržovat po celou zimu, budeme čerpat vánoční atmosféru na trzích se svařákem v ruce a všeobecně se začneme těšit na Vánoce, na které už budeme vehementně shánět ty pravé dárky...

Jenže - abychom si to mohli náležitě užít, tak nám nesmí být zima. Dost už na tom, že díky nedostatku slunečního svitu a naopak dostatku břečky na chodníku budeme mít špatnou náladu skoro permanentně.

Po zkušenostech z minulých let jsem se rozhodla nečekat a vyrazit na "předzimní nákupy" včas, dokud budou mít v obchodech to co chci a navíc i v mojí velikosti. Zjistila jsem, že dobrý zimní kabát je na zimu nejlepší základ všech základů. Klišé, že? A taky jsem bohužel zjistila, že nákup zimního kabátu je noční můrou nejen mou, ale i všech kolem mě.

Už týden chodím po obchodech a sháním ten "můj". Všechny jsou buď moc krátké, nebo moc dlouhé, mají divný střih, vyblitou barvu, příšernou kožešinu a nebo látka strašně kouše. A ty co vypadají hezky, jsou tenké a byla by v nich zima..

Příjemným zjištěním ale bylo, že jsem se do každého zkoušeného kabátu vešla. Dobře, je pravda, že jsem si zkoušela jen jeden, ale to stačilo, abych si tím byla už jistá.

Při pomyšlení, že bych žádný nesehnala se mě zmocňuje panika. Nechci se znovu oblékat do té čtyřleté hrůzy, která na mě strašidelně vykukuje ze skříně a o které si každý rok říkám, že jí vyměním (tedy kromě toho prvního).

Když jsem se někdy v minulosti zeptala nějaké kamarádky na její názor, vždycky mě ujistila, že je hezkej a sluší mi, z čehož jasně vyvozuju, že je to milosrdné lži a nebo - a to by bylo horší - mě to naschvál nechávají nosit, protože ať si pak ony na sebe vezmou cokoliv, tak vedle mě budou vždy zářit.

Tak trochu si připadám jako v Pretty Woman - chodím po obchodech s kartou s kontokorentem a chci/musím si něco koupit, ale nikde "nic nemají"!

Každopádně, jestli za měsíc budete mít pocit, že jste mě už dlouho neviděli a že žiju jen virtuálním životem, víte co to znamená - nesehnala jsem kabát, ve kterém bych se nestyděla vyjít na ulici!