pátek 24. ledna 2014

ZOO

Odkud máš toho plameňáka?

Tuhle otázku jsem během minulýho týdne slyšela asi desetkrát a vždycky jsem se celá zapýřila nad pochvalou - přičemž plameňák připnutý na hrudi tímto ještě více vyniknul.

Tímto bych vám chtěla přestavit Kristýninu dílničku (lépe řečeno asi farmičku či zoo), kterou najdete pod přezdívkou Whykiki na Fleru (www.fler.cz/whykiki). Předem upozorňuji, že pokud na předešlý odkaz kliknete, zaseknete se v barevném světě na několik desítek minut a nebudete vědět, co vlastně chcete ulovit. U Kristýny totiž uvidíte brože, které mám bude zaručeně každý závidět.


Týnka studuje přírodovědeckou fakultu a očividně fauny nemá nikdy dost. Proto ve volném čase pracuje na rozvoji a šlechtění různých druhů zvířat napříč kontinenty a nezapomíná ani na jejich patřičné rozmnožování.

Brože jsou vyrobené z pěnové gumy - tzv. moosegummi a jsou zdobené korálky, vyřezávanými kytičkami nebo třeba i peříčky. 

Obzvlášť sympatické je, že v e-shopu je u každé brože sepsaná malá úvodní charakteristika daného zvířátka, takže vždy přesně víte, co že si to vlastně pouštíte k tělu. A kdybyste si náhodou nebyli jistí, ručně malovaná krajina na kartičce, ke které je brož připevněna, vás rychle zavede do přirozeně divokého prostředí, v němž váš nový společník žije.

Její zvířátka jsou úplně geniálně vytvořená, s citem pro detail a zároveň barevně sladěné tak, že se vždycky stanou středem pozornosti. Rozhodně skvělý doplňek, kterým můžete bojovat proti těmto sychravým dnům! (A to říkám proto, protože je to pravda - ne kvůli tomu, že jsem její věrná zákaznice se sklonem k infantilnosti!)


Vzrůhu do barevného světa! 

Nečekejte se ZOO na hezké počasí! :)



úterý 14. ledna 2014

100 věcí, které mi dělají radost

Včera jsem dočetla skvělou knížku, v jejímž závěru byl uveden seznam 100 věcí, které její autorce dělají radost. To mě inspirovalo k otázce, zda bych i já dokázala dát dohromady svůj výčet radostí - takže jsem včera během celého dne chodila s notýskem a pečlivě si zapisovala věci, které mě kousek po kousku dělají šťastnou...


Mám radost, když …
  1. ... kdekoli v pokoji najdu nedojedenou čokoládu a žasnu nad tím, že jsem na ní úplně zapomněla.
  2. … ulehám do čerstvě povlečených peřin.
  3. … konstatuju, že je už dostatečné teplo na spaní u otevřeného okna.
  4. … si po „o“ můžu dopřát dvacetiminutového šlofíka.
  5. … je strašlivá bouřka a já ležím na posteli pod střešním oknem.
  6. … zjistím, že se vejdu do kalhot, které jsem před pár měsíci ani nezapnula.
  7. … si jdu koupit lístky do divadla a ještě není vyprodáno.
  8. … udělám všechny zkoušky v prvních termínech a do konce zkouškového období mám „prázdniny“.
  9. … mi někdo zavolá, že se mu něco stalo, a že to může říct „jenom mě“ a prý se s ním musím okamžitě sejít.
  10. … ležím v polospánku pod peřinou (a opravdu vypadám, že spím) a cítím, že mě někdo ještě dokonaleji přikryje.
  11. … moje kamarádka P. nepřijde na náš sraz pozdě.        
  12. … si udělám kudrnaté vlasy.
  13. … něco uvařím/upeču a někdo si řekne o recept.
  14. … mi někdo rozpustí vlasy a řekne: „takhle je to lepší“.
  15. … najdu něco, co jsem považovala za dávno ztracené.
  16. … můžu udělat první stopy do zatím nedotčeného sněhu a slyším pod nohama jeho jemné křupání.
  17. … u Aktivit předvádím pantomimu a někdo jí pozná.
  18. … si zapíšu první věc do svého nového diáře.
  19. … v kavárně objevím stolek přímo u obrovského okna.
  20. … si poprvé v roce obuju boty naboso.
  21. … mi někdo večer v hospodě oznámí, že četl můj dnešní článek.
  22. … náhodou narazím na skvělou recenzi knihy, kterou se právě chystám číst.
  23. … si uvědomím, že jsem ve víru „pracovního dne“ zapomněla na oběd nebo na večeři a pořád žiju.
  24. … mi někdo udělá snídani do postele.
  25. … v peněžence najdu ukryté peníze „na horší časy“.


  26. … si koupím nový lak na nehty.
  27. … chodím do lednice ujídat třešňový kompot.
  28. … mi během dne přijde sms, že na mě někdo myslí – jen tak.
  29. … se hrozně moc opiju na diskotéce, že se nezdráhám vylézt na pódium a tancovat tam.
  30. … poprvé spatřím člověka, o kterém na první pohled vím, že si ho budu vážit.
  31. … mi někdo při představení pevně stiskne ruku – žádná „leklá ryba“.
  32. dokážu říct NE.
  33. … se odhodlám si vzít na sebe něco nekomerčního a zjistím, že na mě nikdo nekouká blbě.
  34. … mě někdo pochválí – za cokoli.
  35. dostanu květiny.
  36. … mi někdo pošle odkaz na nějaký článek nebo fotografie a potřebuje nutně znát můj názor.
  37. … se sama procházím kouzelnými uličkami Malé Strany.
  38. … při nákupu u pokladny zjistím, že daná věc stojí méně, než jsem si myslela.
  39. … mě někdo požádá, zda bych ho nechtěla fotit.
  40. … si sama něco vyrobím podle vlastních představ.
  41. … někdo přizná svou chybu.
  42. … a taky když já seberu všechnu pokoru a sama se omluvím za mnou chybu.
  43. … mě někdo požádá o radu.
  44. … se se mnou lidi ve vlaku/tramvaji rozloučí, když se chystám vystupovat.
  45. … vyperu prádlo v nové aviváži.
  46. mi děda upeče Vídeňský dort a udělá hodně krému.
  47. … si pečlivě vypracovávám otázky ke zkoušce a používám při tom všechny možné odstíny gelových zvýrazňovačů.
  48. … mi někdo pochválí fotografii, aniž by věděl, že jsem její autorkou já.
  49. se koná piknik.
  50. … zaklapnu právě přečtenou knihu a ještě chvilku vstřebávám její dojmy.


  51. … se v létě toulám na nábřeží v dlouhé sukni a s flaškou vína v ruce.
  52. … mi baterka ve smartphonu vydrží až do večera.
  53. … plánuju výlet.
  54. … si jeden z mých kocourů přijde na/ke mně lehnout jen tak sám od sebe.
  55. … mě někdo požádá o telefonní číslo.
  56. … si v Knihkupectví Řehoře Samsy objednám fialkovou limonádu.
  57. … najdu na ulici minci – nejlépe nějakou cizí měnu.
  58. … se na mě prodavači v obchodě usmívají a jsou milí.
  59. vyhraju sázku (nebo cokoli jiného).
  60. … si aktualizuju můj TO DO list.
  61. … mi během spánku můj kocour přejíždí packou po tváři.
  62. … se v noci probudím a zjistím, že ležím na posteli kolmo (nebo obráceně – s nohama na polštáři) a hlavu si opírám o břicho/záda mého kluka.
  63. … odněkud slyším francouzštinu.
  64. … si v čajovým obchůdku strašně dlouho vybírám, co si vlastně koupím.
  65. … mě někdo začne smrtelně vážně poučovat o něčem, co už dávno vím.
  66. … stihnu vrátit knihu do knihovny ještě před koncem její půjčovací lhůty.
  67. … se sama sobě líbím na nějaké fotce.
  68. někoho rozesměju, tak že nemůžu přestat.
  69. … mě někdo představí jako fotografku.
  70. zaslechnu „Tři mínus“.
  71. … se mi ozve někdo, s kým už strašně dlouho nejsem v kontaktu a sama si říkám, že bych se měla ozvat.
  72. … slyším písničku a okamžitě se mi vybaví nějaký zážitek s ní spojený.
  73. … se nahá koupu v luhačovické přehradě.
  74. odolám a neochutnám zákusek, který je mi nabízen.
  75. … se na sebe večer podívám do zrcadla a zjistím, že můj make-up „to“ vydržel.


  76. … zjistím, že mi skončila menstruace.       
  77. … v televizi náhodou dávají film, který už mám celou věčnost stažený v počítači, ale ještě jsem se na něj nedonutila na něj podívat.
  78. … mi někdo v ateliéru koupí mléko do kafe, protože ví, že já jediná se bez něj neobejdu.
  79. … náhodou v centru Prahy potkám někoho známého.
  80. … vejdu do své oblíbené kavárny a barman na mě volá: „Jako obvykle?“.
  81. … je mi uznána reklamace.
  82. … si umyju vlasy pánským šamponem.
  83. … T. rozdělá oheň v krbu.
  84. … mi lak na nehtech vydrží déle jak 3 dny.
  85. … v restauraci můžu ochutnat z talířů mých přátel.
  86. dosáhnu orgasmu.
  87. … si udělám pořádek na stole a v psacích potřebách.
  88. … mi někdo říká automaticky „Janko“ bez jakýchkoli dalších zbytečných otázek.
  89. … v obchodě narazím na něco, co zaručeně udělá radost mé kamarádce.
  90. … se vyzuju z nepohodlných bot.
  91. … mi někdo hádá méně let nebo méně kilo nebo méně dioptrií než skutečně mám.
  92. … přijdu uprostřed noci domů a zjistím, že na mě někdo čeká (i když by pro něj bylo někdy lepší, kdyby radši nečekal).
  93. … s někým ve stejný okamžik začneme větu stejnými slovy.
  94. jsem „na ostro“ a nikdo jiný o tom neví.
  95. … mi přijde dopis nebo pohled.
  96. … se setkám s P. a zjistím, že na sobě máme skoro to samé.
  97. … na mě ve zprávách čeká velice soukromá reakce na můj článek na blogu.
  98. … je mi pochváleno spodní prádlo.
  99. … se mi podaří někoho vyburcovat (inspirovat) k něčemu, co by normálně neudělal.
  100. … zveřejním právě dopsaný článek na blogu.

 A co dělá radost vám? :)



neděle 12. ledna 2014

Moje "první" špatná vlastnost

Leželi jsme v těsném objetí jen zahaleni tmou.. Na smysly mi útočila romantická tichá hudba a do očí jsem mu viděla jen díky tančícím plamínkům zapálených svíček - to vše už bylo takhle připraveno, když jsem otevřela dveře ložnice..


Teď už jsem ležela na posteli. Byla jsem unavená a chtěla jsem prostě jen tak usnout..

"Už jsem přišel na tvojí první špatnou vlastnost," zazněl šeptající hlas jakoby odněkud z dálky a když jsem zvedla oči, viděla jsem jeho upřený pohled. Je vidět, že se mu do objasňování této věty vůbec nechce - on je takový ten zvláštní typ kluka, co jenom chválí a vůbec nekritizuje (pro mě něco naprosto nepředstavitelného).

A je to tady! Jednou to muselo přijít! Člověk by řekl, že si něco uvědomí dříve než po dvou měsících.. Na co asi přišel? V hlavě jsem si v rychlosti promítla pár vlastností, za které se opravdu stydím a v duchu se jim snažila přidělit body podle stupnice závažnosti. Se zatajeným dechem jsem očekávala přísný verdikt, který měl následovat.

"Víš, občas býváš trochu náladová.."

Občas? Trochu? Musela jsem se sama pro sebe smát. Náladovost je moje druhé já. Jen těžko byste hledali člověka, který s větším potěšením podléhá výkyvům ve svém okolí a který si navíc vsugerovává různé vjemy v době, kdy zrovna žádný výkyv nepřichází, aby se během té poklidné chvilky nenudil a rozpoutal kolem sebe nějaké 'drááámo'.

Mizerná nálada, upovídavá nálada, roztrpčelá nálada, posmutnělá nálada, strašně akční nálada, exhibicionistická nálada, nálada "všechno vím, všechno znám", mlčenlivá nálada, pracovitá nálada,  egoistická nálada, ukřivděná nálada, komandovací nálada, kulturní nálada, ... - tyhle všechny mám občas nebo i častěji ve svém repertoáru a bohužel (nebo bohudík?) každá z nich přichází většinou velice rychle a nečekaně - což především mé okolí špatně snáší.

"Ale já se s tím už nějak poperu."

Uvidíme. 


pondělí 6. ledna 2014

Závidím ..

Nejsem vůbec závistivý člověk, ale přesto se mi čas od času stane, že se při tomto zlozvyku přistihnu. Není to tak, že bych záviděla někomu velké smaragdově zelené oči, snědou bezchybnou pleť, dokonale rovné zuby, byt na Vinohradech zdědený pro prababičce nebo BMW jako vánoční dárek od rodičů. 



Moje závist se ubírá úplně jiným směrem - závidím někomu, když něco v životě dokázal a přitom měl stejnou výchozí pozici, jako jsem měla kdysi já. Jsou to často drobnosti, o kterých jsem si říkala, že by bylo fajn je umět nebo je zkusit, ale vždy jsem je zasunula do šuplíčku "třeba někdy později". 

Ale pak nastávají situace, kdy se tvrdě střetnu s realitou a zjistím, že jim se to vlastně doopravdy a bez jakýchkoli výhrad závidím. Protože oni se kdysi odhodlali, stanovili si cíle a skutečně něčeho dosáhli.

A tak se teď občas přistihnu, že třeba ..
.. Míše závidím, že chodí "do zpěvu", kde si zvyšuje svůj rozsah oktáv. 

.. závidím Aničce, která umí plynule mluvit pěti jazyky a navíc umí hrát na příčnou flétnu a na klavír. 

.. závidím Michelle, že se jí každý týden povede přečíst jednu knihu. 

.. závidím Markovi, že si pronajmul a zařídil sám svůj vlastní byt. 

.. závidím Terce, že se odhodlala chodit na poledance a koupila si rovnou permici. 

.. závidím Martinovi, že se vždycky umí technicky provést všechno okolo fotek, na co se ho zeptám a není líný se sám od sebe zdokonalovat. 

.. závidím Katce, že si nebála se nechat ostříhat nakrátko, i když celý život nosila dlouhé vlasy. 

.. a úplně nejvíc závidím lidem, kteří mají pevnou vůli a dokáží se dokopat k něčemu, co čeho se jim vůbec nechce. Když si řeknou "teď to prostě musím udělat" a jdou činnost udělají. Např. začnou se učit na zítřejší zkoušku.


sobota 4. ledna 2014

PF 2014 - O diáři

Nevím jak vy, ale já si deník nevedu. Někdy si říkám, že je to škoda - to zrovna, když mám nostalgickou náladu a chci si honem rychle připomenout něco z minulosti. Ale když se pak zamyslím, kolik času bych musela deníku věnovat, o kolik bych tím pádem ochudila můj reálný život, rychle si to rozmyslím.


Vhodnou alternativou se pro mě stal diář. Kdo mě znáte, víte, že na něj nedám dopustit. Nosím ho všude s sebou a mám k němu tím těsnější vztah, čím více se z tenkého lesklého bločku postupem času stává ušmudlané, polorozpadlé, papírkama přeplněné cosi, co by se kdokoli jiný štítil vzít do ruky.

Ale mě to naplňuje štěstím. Do jednotlivých kolonek si píšu nejen skutečně důležité informace, jako schůzky nebo zkoušky ve škole, ale s potěšením si poznamenávám, kde jsem byla ráno na snídani nebo co se mi ten den stalo a jsem ráda, když se mi podaří neztratit lístky z kina nebo z výstavy, protože vím, že v mém diářku budou mít vždy své místo. 

Jenže s přicházejícím novým rokem přichází i chvíle loučení a zároveň dilema, který nový diář bude mým společníkem v příštím roce. Budu do něho psát horizontálně nebo vertikálně? Bude mít dost místa na poznámky? Bude mít dost pevné desky, ale přežil nápor nových nepotřebných papírů, které do něho budu postupem času vkládat? Budu ho mít stejně ráda, jako ten předcházející?

Ale vždycky stejně nakonec nastane obřadný okamžik, při kterém mám třepotající motýlí křídla v břiše a všechny pohyby provádím až skoro s posvátnou úctou - přepisuju údaje ze starého diáře do nového a ukládám vysloužilce k zaslouženému odpočinku. Pro mě právě tímto obřadem končí starý rok. A právě tímto jsem ho před malým okamžikem poslala k ledu.

A stejně tak, jak jsme vždycky natěšení na skutečně nový rok a přemýšlíme, co se nám asi přihodí, tak já právě listuju novým diářem a přemýšlím si: "Co si k tomuto datu asi tak zapíšu?"


Aby i ten váš diář byl přeplněný těmi nejradostnějšími 

vzpomínkami a aby jste ho měli vždy po ruce, když 

budete potřebovat papírový záchytný bod.


PF 2014