úterý 30. dubna 2013

Après un long temps

Omlouvám se všem pravidelným čtenářům, že jsem sem v průběhu dubna skoro vůbec nazavítala. Poté, co jsem se na začátku dubna vrátila z Luhaček, pro mě nastalo jedno velké kolo. 
Jsem ale ráda - po dlouhé době jsem měla pocit, že žiju, že jsem potřebná a žádaná. Bohužel se mi ale z důvodu všemožných pracovních schůzek a srazů, nedostával čas, abych o mých aktualitách psala články na blog.


Každopádně jsem se rozhodla sem aspoň bodově vypsat, co se mi během předešlého měsíce odehrálo, abych a to (snad) mohla v průběhu května zase navázat:
  • v Luhačkách mám už konečně vymalováno, takže je vše připraveno, aby se tam dalo už normálně bydlet .. :)
  • co se týče práce, zažila jsem snad nejpracovitější měsíc v mém životě
  • objevila jsem novou skvělou značku laků na nehty - Catrice (a doporučuji!!)
  • zažila jsem přípravu na něco jako je "stěhování národů" - avšak nakonec k ní ale nedošlo (když už jsem byla úplně sbalená a měla objednané stěhováky, všichni mě přemluvili, abych zůstala)
  • poprvé v životě jsem si musela nechat od někoho napsat seminárku (resp. nechala jsem si přeložit odborné materiály, které byly jenom v aj, ze kterých jsem pak "seminárku" nějak zkolážovala)
  • přemluvila jsem kamarádku, aby se odvážila jít do sexshopu a koupila si svůj první vibrátor (samozřejmě, že jsem tam musela jít s ní a podporovat jí! :D)
  • měla jsem super narozeninou oslavu, kde na mě přátelé opravdu mysleli (viz. poukaz do Fotoškody, knížka o digitálních fotoaperátech a knížka o Casperovi - prý pravdivý příběh cestujícího kocoura)
  • ve Friends Coffee House jsem se (sama!) seznámila s fotografem
  • na stomatochirurgickém oddělení na Karlově náměstí jsem si vyflirtovala celkovou narkózu během nadcházející operace (trhání osmiček) 
  • koupila jsem si svoje první tričko od Desigualu

  • poprvé v životě jsem někomu (spíš z legrace nebo z čehokoli jiného) řekla "..., chci s tebou spát!" (po chvilce překvapení následovalo "Jooo?", načež moje odpověď byla "Jooo!", přičemž celý rozhovor skončil jeho otázkou "A půjdeš se mnou na swingers party?")
  • zjistila jsem, že moje alergie na pyl a všechny ostatní věci není otázkou minulosti
  • znovu jsem objevila sílu přátelství - po pár měsících se potkávám s lidma, s kterýma jsem se dřív vídala hodně a je to snad ještě lepší, než předtím (Týna, Lukáš, Martina, Honza, Helena, ... )
  • ve škole jsem zvládla všechny předtermíny, za což jsem fakt ráda - na samotné zkouškové období mi zbývá jen pár zkoušek
  • byla jsem se podívat v Berouně na tři večerníčkové medvědy - Kubu, Vojtu a Matěje 
  • kamarádka (možná i podle mého vzoru) začala psát svůj vlastní blog, jsem z toho nadšená a mám z toho opravdovou radost
  • po roce a něco jsem zase v kontaktu s kamarádem, který se vrátil z Austrálie (viz. článek - vim-koho-volis)
  • poprvé v životě jsem fotila někoho polonahého (když si odmyslím plážové fotky lidí v plavkách) - a rovnou kluka
  • zároveň s nafocením "svalovce", se mi hlásí další další kamarádi a známí, kteří chtějí udělat fotky, takže jsem fakt ráda!
  • koupila jsem si svoje "první městský podpadkový boty" = na běžné chození po městě
  • uspořádala jsem první výlet letošní sezóny - na Křivoklát! :)
  • táta mi z Malediv přivezl tričko s ručně malovaným žralokem <3
  • poprvé jsem vzala svého dědu a babičku do Starbucksu - což koukali a divili se, že v dnešní době už nedělají turci a že servírky nechodí ke stolům (nakonec jsem ale poprosila kluka za pultem, aby jim kafe donesl osobně a já tak udělala aspoň nějaký dojem)

Tohle jsou jen takové body, které vlastně nic neříkají a neznamenají - vypovídají jen o tom, že jsem v dubnu opravdu něco dělala. Co se týká mých pocitů, tak si myslím, že jsem opravdu prožila zlomový měsíc

První týdny pro mě byly hodně krušné, ale aspoň jsem si (poprvé v životě) dokázala, že kritické situace dokážu vyřešit sama a nemusím si nikde "ulevovat" u cizích lidí. Vždycky před tím jsem byla přímo závislá na názorech ostatních a nikdy jsem se nedokázala definitivně rozhodnout sama.

Na to celé i plynule navázal fakt, kdy jsem si uvědomila svoje hodnoty a s klidnou (a do jisté míry) i chladnou hlavou jsem se dokázala odprostit od někoho, na kom mi asi záleželo až moc a na kom jsem byla "závislá" až nad míru. Teď mám pocit, že konečně můžu žít život jako dřív a na nikoho se neohlížet.

Konec měsíce byl pro mě opravdu smutný. V noci z neděle na pondělí jsem musela ke svému bratrovi volat záchrannou službu, která ho převezla do nemocnice, kde v současné době leží na JIPce. Dělají mu různé testy a zjišťují, co je špatně. Doufám, že se vše co nejdřív vrátí do starých kolejí.

Každopádně mě zajímá - jaký byl Váš duben?