neděle 14. září 2014

Mých 11 nejoblíbenějších citátů o fotografii

„Prvních 10 000 fotografií je nejhorších.” Henri Cartier-Bresson

Nikdo učený z nebe nespadl, i když má někdo větší a někdo menší talent, vždy se musíme k našim skvělým fotografiím „profotit“ přes spousty špatných fotek. Za každým skvělým fotografem stojí tisíce jeho hrozných fotek.  A s každou další fotografií se stáváme lepšími a lepšími. Trpělivost a pokora.

„Ani všechna technika na světě neodčiní neschopnost všímat si.” Elliott Erwitt

Je jedno jestli máme sebelepší fotoaparát s kvalitním snímačem, obstojně světelný objektiv a požadující clonou a navíc dokonalé světlo, když kolem sebe „nevidíme fotky“. A tak se může stát, že někdo z průměrným fotoaparátem v telefonu udělá lepší fotky než my, bez toho aniž by rozuměl pojmům závěrka či expozice.

„Neexistuje nic horšího než ostrá fotka s nejasným konceptem.” Ansel Adams

„Fotka je médium, má něco sdělit“. Pokud nenese informaci, pocit, příběh a záměr - je to „jen“ fotka. Nemusíme dělat dokonalé fotografie a retušovat sebemenší maličkost. Důležité by mělo být, jaký pocit z toho má jakýkoli pozorovatel a jaký vliv na něj udělala atmosféra na fotografii.

„Fotograf se může dívat kamkoliv.“ Garry Winogrand

Krásná a jednoduchá věta, která snad mluví za vše. Nejde o to nač se díváme, ale co ve skutečnosti vidíme. Jediná má otázka zní – může nebo musí?  

„Nezajímá mě fotografování nových věcí – zajímám se o to, jak vidět věci nově.“ Ernst Haas

Úzce souvisí s předchozím citátem. Říká se, že vše už bylo jednou jedno napsáno a já si myslím, že skoro vše už bylo i vyfoceno. Otázkou je, co fotograf ve skutečnosti vidí, když fotí?

„Když fotografujete, zkuste se otočit, nejlepší fotografie se může skrývat právě za Vámi.“ David Huffines

Někdy až příliš toužíme „ulovit“ co nejzajímavější záběr. Lákají nás originality, monumenty či roztomilosti. Co zkusit fotit něco nového, neprobádaného a neznámého? Zkusit se kolem sebe více rozhlédnout?

„Na fotkách mám rád to, že zachytí okamžik, který je navždy pryč, který se nedá zopakovat.” Karl Lagerfeld

Fotka zaznamenává přítomnost - okamžik, který je v době stisknutí spouště už minulostí. Pořídit fotografii je pro uchování vzpomínek poněkud jistější, než si daný obrázek vtisknout do paměti a doufat, že časem nevyprchá. Otázkou je, jestli právě v tomto okamžiku chceme držet fotoaparát či telefon a fotit?

„Opravdová fotografie nepotřebuje vysvětlení a také nemůže být popsána slovy.“ Ansel Adams

Tak tedy beze slov.

„Světlo dělá fotografii. Osvojte si světlo. Obdivujte ho. Milujte ho. Ale nad to všechno, poznejte světlo. Poznejte ho jak nejvíc můžete a poznáte klíč k fotografii.” George Eastman

Říká se, že začátečníci řeší fotoaparáty, amatéři objektivy a profesionálové světlo. Fotografie znamená malování světlem a světlo je vaše paleta s barvami. Světlo celou fotografii orámuje – dá jí nezaměnitelnou atmosféru. Jak řekl Alfred Stieglitz – „kdekoliv je světlo, můžeme fotografovat.“ Odkud pramení „pozdrav/přání všech fotografů“ – hlavně dobré světlo.

„Budete šťastni, pokud vyfotografujete jednu, možná dvě dobré fotografie za rok.“ Thomas Hoepker

Být ve správný okamžik na správném místě, mít s sebou zrovna fotoaparát, všimnout si dané situace dříve než nastane (a připravit si výhodou pozici a nastavit si foťák) a ještě k tomu mít dobré světlo – to vše najednou je skoro jako malý zázrak. Važme si toho a nestěžujme si, jak je to nemožné „vychytat“.

„Pokud Vás nezajímá život, pak fotografie ztrácí na významu.“ Ruth Bernhard

Fotografie je prostředek, abychom uviděli to, co viděl v daném okamžiku fotograf. A abychom to třeba při první příležitosti viděli v realitě i my. Pokud se procházíme a místo, abychom se rozhlíželi po okolí, koukáme do země a očima vyhledáme špičky bot, myslíme si snad, že na fotografiích najdeme něco nového? A zajímalo by nás to?



čtvrtek 11. září 2014

Při východu slunce

Včera večer mě to napadlo – proč si pořád sjednávat schůzky na odpoledne po práci? Proč ne nikdy brzo z rána a zažít nečekaně odlišný začátek nového dne? 
A tak zadání znělo jasně – sraz v půl 6 ráno. A výsledek?


Bylo to tak jiné! Tak odlišné od běžného stereotypu.

Nařídit si budík na pátou hodinu ranní a ještě v poloslepu se nasoukávat do kusů oblečení. Potichu se vyplížit z bytu a být si přitom naprosto jistá, že v celém domě jsem vzhůru jen já a vykročit do černé tmy.

Vidět husté bílé mraky páry sedící nad lesy a vnímat všudypřítomné ticho. Naprosté ticho. Ani ptáky ještě neslyšet zpívat  a jen jakoby zdálky vnímat, že po jindy rušné silnici teď jen občas projede nějaké auto.

Procházet se po cestičkách v parku a nikde nevidět ani živáčka. Pozorovat postupně se rozsvěcující světla v oknech malých domků a zažít okamžik, kdy se najednou vypne veřejné osvětlení. Uprostřed parku koukat na východ slunce. A cítit se naprosto jedinečně v tomto jediném krátkém okamžiku. 

A po sedmé hodině se vláčně ploužit do schodů ke svému bytu ještě s teplými houskami z pekárny v ruce a potkat sousedku myslící si, že se právě vracím z celonočního milostného dostaveníčka.



středa 3. září 2014

O čtení pohádek

Bylo nebylo za sedmero horami a sedmero řekami .. (a tu následuje část většinou o rozsahu asi tří až čtyř stránek, aby byl následně celý příběh zakončen textem:) .. a žili spolu šťastně a spokojeně až do smrti. Vybavujete si?


Nevím čím to je, ale teď v dospělosti mám k pohádkám mnohem pozitivnější vztah, než když jsem byla dítě. Hlavně k těm čteným. A co je důležité - k těm čteným pro mě.

Asi to zní praštěně, ale já si ráda nechávám v poslední době číst. Je to strašně fajn - po celodenním shonu si večer vlézt do postele, uvelebit se na své polovině a ve svém důlku v matraci, přitáhnout si peřinu až ke krku a připravit se tak na nový příliv slov a příběhů, při kterých se vám na obličeji nevědomky usadí spokojený úsměv, jenž vám vydrží až do chvíle, kdy upadnete do hlubokého spánku. A to se mi stává až moc často.

Nevím, proč jsem si oblíbila právě pohádky, když existuje i spousta různých pověstí či povídek - asi proto, že jsou krátké, jednoduché a srozumitelné. Občas sice obsahují dvojsmysly a něco hlubšího, ale i když se vám nad tím zrovna nechce hloubat (nebo začínáte usínat), jste se sdělením příběhu i tak spokojení. Navíc mají i další výhody:

Tak především - ve většině případů to skončí dobře (pokud tedy nečtete Grimmy). Ale "je" tam i spousta dalších faktorů, která je důležité především tím, že tam prakticky není. V pohádkách většinou nenarazíte na hádky a výhružky, na nevěry, na války a hladomory, na nezaměstnanost, na rostoucí inflaci nebo třeba ani lidi nemocí civilizačními chorobami.. Prostě tam nenajdete nic, co se na vás v běžném životě většinou sype ze všech stran.


A fakt, že skončí dobře (nebo si to alespoň myslíte, předtím než definitivně usnete) vás nechá spokojeně snít o šťastných zítřcích. A tak se asi častěji než je zdrávo nechávám ukolébávat klidným a monotóním hlasem, který slychávám buď z velké blízkosti těsně vedle ucha nebo naopak z velké dálky prostřednictvím telefonu, a který mě naplňuje pocitem bezpečí a jakoby říkal "všechno je v pořádku, klidně spi."

Sice je pravda, že si z onoho čtení pamatuju stěží první tři slova z první věty, ale nikdo se na mě za to nezlobí. Protože - jak se to říká? - žili spolu šťastně ...