čtvrtek 28. února 2013

Vím, koho volíš!

Kdysi jsem měla rande s klukem - byl docela milej a udělal hezkej večer (opil mě). Když mě pak u sebe nechal přespat, tak se ke mě v noci přišel přitulit a hned zalezl pod (mojí) peřinu...


Tenkrát jsem mu (naivka jedna!) řekla, že s ním přece nemůžu spát, protože se ještě tak moc neznáme. On na mě vykoukl z pod peřiny a říkal: "Jak neznáme, dyť už vím, koho volíš!" a tomu se prostě nedalo nic odmítnout!

Dneska mi konečně přišlo tričko s Karlem. Budu ho používat hlavně, když u sebe budu nechávat přespávat návštěvy - aby věděly, koho jsem volila. 


pondělí 18. února 2013

Zelený biograf: Z popelnice do lednice

Zítra, 19. února se v Utopii (Bělehradská 24, Praha 2) od 19 h promítá film Z popelnice do lednice. Vstup je zdarma.


Anotace:
Než se zelenina dostane z pole na váš talíř, nejméně polovina jí skončí na skládce. To znamená každé druhé rajče či hlávkový salát. Zní to neuvěřitelně, ale bohužel je tomu tak. Jen v zemích Evropské unie potká tento osud 90 milionů tun jídla ročně, což je dvojnásobek objemu potravy, která by stačila k nasycení všech hladovějících na světě. Nemluvě o tom, že zemědělství produkuje třetinu skleníkových plynů. Stačí se podívat do odpadních kontejnerů supermarketů či do nejbližší popelnice, abychom zjistili, v jak obrovské míře plýtváme jídlem.
Režisér Valentin Thurn předkládá ve svém snímku znepokojivá a alarmující fakta o našem vztahu k jídlu a zároveň hledá možnosti, jak tuto situaci zlepšit. Na příkladech „odpadkové potápěčky“ zachraňující vyhozené jídlo ze supermarketů, amerického antropologa, který založil komunitu lidí najímajících si konkrétního farmáře k pěstování zeleniny, a řady dalších ukazuje možné cesty, jak plýtvání potravinami zastavit. Pokud bychom ho omezili o polovinu, mělo by to na produkci skleníkových plynů podobný efekt, jako kdyby ze silnic zmizelo každé čtvrté auto.

Promítání filmu Z popelnice do lednice přinášíme ve spolupráci s filmovým festivalem Jeden svět.

Další info o projektech a články týkající se ochrany životního prostředí nalezente na mladizeleni.cz

čtvrtek 14. února 2013

Na Sv. Valentýna

Dnes ráno jsem se cestou z knihovny zastavila v kavárně, abych si na posilnění před dopolední přednáškou koupila kávu do kelímku. Objednala jsem si a během čekání jsem listovala v novinách na baru, když zavrzaly vstupní dveře...


Slečna na baru vzhlédla směrem ke dveřím a okamžitě že sebe vypálila: "Máte zpoždění, copak takhle se chodí do kavárny?"
Pán ve dveřích se trochu zarazil a zamumlal něco ve smyslu "moc se omlouvám", když v tom mu začal zvonit mobil, se kterým odběhl do rohu místnosti
"To jste si sem přišel jenom zatelefonovat?" zavolala na něj otráveně slečna, když se pán vracel směrem k baru a zastkoval si mobil zpátky do kapsy.
"Moc se omlouvám" opakoval muž. Chvilka ticha a pak se pán nesměle ozval - "můžu si sednout třeba sem?" ukazujíce na nejvzdálenější stolek.
Slečna k němu vzhlédla a pokrčí rameny "tak jo." Mezitím mi podala horký kelímek a k němu cukr a mléko. "Chcete taky kávu?" zeptala se pána přes rameno.
"Tak jo," ozvalo se tiše od vzdáleného stolku.
Opět ticho, během kterého míchám svoji kávu a zacvakávám víčko na kelímek.
Rozloučím se, ale nikdo neodpovídá. 
Rychle odcházím ke dveřím.
"Máš s sebou fotky dětí?" slyším za sebou tichý slečnin hlas.
Dveře za mnou se zaklapnou..


úterý 12. února 2013

Čoromoro

Znáte Čoromoro? :)

Jedná se o internetový obchod, kde si můžete navrhnout trička a mikiny podle vlastního vkusu. Jste sami době designéry a kombinujete texty, motivy, obrázky a barvy, tak jak se vám zlíbí..


Čoromoro
je nástroj, který vám pomůže minimálně ve třech případech.
Za prvé – když chcete tričko s vlastním potiskem.
Za druhé – když chcete třeba tričko potištěné profesionálním designem.
A za třetí – když chcete pouze nepotištěný textil. Podívejme se teď na ty tři případy trochu blíže.


Čoromoro tvořič

Tady si pomocí jednoduchých funkcí vytvoříte tričko podle vlastních představ. Můžete pracovat buď s čoromoro textovým editorem a vymýšlet nápisy různých délek a velikostí nebo si vybrat některou z originálních čoromoro ikonek, znázorňujících oblíbená témata jako jsou oslavy, večírky, sport, jídlo & pití a další. Můžete také nahrát vlastnoručně vytvořený motiv (za předpokladu, že k němu vlastníte všechna autorská práva). Metody se samozřejmě dají i kombinovat, takže lze použít například obrázek fotbalové mičudy a doplnit jej nápisem „Femme fatale“. Riziko, že za to dostanete kopačky, za vás nevyřešíme, zato vám to natiskneme na co budete chtít a pošleme až domů do schránky.

Čoromoro design


Tohle je místo pro gurmány. Chcete mít na tričku profesionální motiv od některého z českých či světových designérů? Zalistujte v čoromoro galerii a vyberte si, co se vám líbí. Barvy triček volí sami designéři s ohledem na vizuální ladění motivu. Čoromoro motivy jsou natištěné na biotričkách = na tričkách s nízkou uhlíkovou stopou, protože dobrý design si zaslouží dobrý podklad.


pondělí 11. února 2013

Muži

Dneska jsem ve vaně přišla na to, že ..

Muži by neměli být krásní - měli by dělat svět lepší. A některé ženy 
by měly být krásné, aby muži měli ke svému tvoření víc motivace..


sobota 9. února 2013

Karnevalové masky

Aniž si to uvědomujeme, skoro všichni nosíme na obličeji jakousi pomyslnou škrabošku. Znám nespočet „dokonalých rodin“, které se před ostatními tváří, že je všechno v pořádku, ale ve skutečnosti se za zdi domova odehrává boj, a také znám spoustu lidí, kteří mají ve svém bytě naklizeno a zbytečně byste hledali smítko, ale když otevřete skříň, vypadne na vás skutečný strašák ve formě hrozného nepořádku. Navenek je ale  přece vše v pořádku.



V životě mi to připadá jako na nějakém karnevalovém plese – nikoho skutečně nepoznáte, dokud s ním neodejdete domů, a kolikrát ani potom.

Dneska mi díky knize o známém hackerovi došlo, že v dnešní době je asi nejdůležitější věc vypovídající o našem životě náš počítač. Nastavujeme si vystylovaný obrázek na plochu, který se při troše umu bude v pravidelných intervalech obměňovat. Pro naši dokonalou image nastavíme místo klasického spořiče soubor nejlepších fotek z naší nadpozemské dovolené, nebo alespoň z internetu stáhneme soubory, o kterých budeme tvrdit, že my jsme jejich autory.

Ikony na ploše máme spořádaně poskládané a přičemž ukazujeme jen ty nejdůležitější. Po rozliknutí jakékoli z nich ale nastává absolutní chaos. Nepojmenované soubory, všemožné fotky naházené do jedné obrovské složky, hudební soubory bez autorů a názvů písní, všechny wordovské soubory vedle sebe.. O všech svých virtuálních souborech si často říkáme, že si v nich uděláme pořádek, až bude chvilička času, ale ve skutečnosti moc dobře víme, že se k tomu nikdy nedostaneme.

Pravé žně pro potenciální hackery je náš přístup na internet. Nic nikomu o nás neřekne víc, než názvy webových stránek, na které pravidelně chodíme a naše chování na nich. Každý přece navštěvuje stránky, které ho zajímají. Prostřednictvím internetu odhalujeme naše koníčky a do jaké míry se o konkrétní věci zajímáme, jaké je naše politické přesvědčení, co inzerujeme nebo poptáváme, co máme za banku, jak investujeme, naše internetové obchody, osobní fotografie, jaké filmy sledujeme online, jestli používáme virtuální disk k uložení dat, naše návštěvy pornostránek nebo i námi napsané články na blogu. To vše vypovídá o naší osobnosti více, než jsme si ochotní přiznat. Mapujeme tím celý náš život – naše koníčky a zájmy, problémy nebo i finanční situaci. 

Jako třešinku na pomyslném dotru pro vykreslení celé naší životní situace a charakterových vlastností beru emailovou komunikaci a další zprávy po sociálních sítí. Schválně, co vše na sebe vašemu laptopu prozrazujete v domnění, že svou zprávu adresujete pouze jednomu příjemci? Když se nad tím zamyslím, tak mi běhá mráz po zádech. Dokazujeme tím svojí ne/veselost, ne/vyrovnanost, ne/zaneprázdněnost, ne/zamilovanost, ne/reálnost, ne/přizpůsobivost, ne/problematičnost, ne/odpovědnost, ne/samotu, ne/pomluvy, ne/přátelskost..

Analyzování tohoto by určitě vydalo o naší osobě mnohem lepší posudek než sebelepší vyjádření grafologa. 

Takže pozor na naše „osobní hackery“ a nezapomínat škrabošky doma! :)


čtvrtek 7. února 2013

Jak být v životě šťastnější?

Celý minulý půlrok jsem se prokousávala jednou zajímavou knihou. Byla to moje první zkušenost s psychologií a chováním člověka, takže jsem si dávala opravdu na čas, i když samotná kniha má necelých 200 stránek.



Název knihy Ženy, které milují příliš sice není zavádějící (text se týkal toho, proč si ženy vybírají stále dokola za své partnery podobné typy lidí, i když  ví, že potom budou nešťastné), ale já jsem na ni hleděla s jiným nadhledem – četla jsem jí s pocitem, že se týká naprosto všech lidí, kteří jsou okolo mě.

Asi nejzajímavější skutečnost, na kterou jsem narazila, byla ta, že kniha vysvětlovala, proč se někteří lidi chovají tak jak se chovají – je to podle nějakého vzorce. Je to kvůli jejich roli v dětství. Každý z nás měl nějaké dětství a ať chceme nebo ne, dětství nás strašlivým způsobem ovlivnilo, i když se to málokdo uvědomuje. Spousta lidí říká, že naše chování je v genech, ale mají pravdu jen z části – hlavní složkou jsou situace (a dojmy z nich), které jsme někdy viděli ve svém okolí. V rodině, mezi přáteli, mezi spolužáky, chování učitelů nebo maminek kamarádů atd. Člověk jednoduše nezná a nepřijímá to, co v životě neviděl. Nikdy si neuvědomujeme to, co nás ovlivňuje, dokud si nepřiznáme, že nás něco vůbec ovlivňuje. Stejně tak dítě – jestli celý život žije pouze s matkou, nebude v dospělosti vědět, jak vypadá opravdový vztah, protože ho nikdy neviděl „úplně zblízka“. Bude pak ve vztahu pokus a omyl, než přijde na „správný“ vzorec, který přijme za vlastní a bude se jím řídit. 

Tím se teď dostávám k těm rolím – ať žijeme nebo se vídáme v dětství s kýmkoli, všechny osoby nám podvědomě dávají nějaké role (miláček rodiny, černá ovce rodiny), podle kterých se očekává, že se budeme chovat nějakým způsobem a tím pádem se námi jakoby manipuluje, abychom se tak skutečně chovali. Ve většině případů (u lidí, kteří si tuto manipulaci neuvědomují) se toto jejich chování promítne i do jejich dospělosti – je to logické, protože dítě se celý život chová nějakým způsobem dle své role, a když se v dospělosti může „sám“ rozhodnout, co bude vlastně dělat, skoro vždy si vybere tu samou roli, protože se jinak v životě chovat neumí. Vše ostatní je pro něj neznámé a cizí. Miláček rodiny dál bude „zneužívat“ svého výsadního postavení, bude dál využívat jakékoli pomoci od rodiny a třeba se nikdy nedokáže postavit na své vlastní nohy, černá ovce rodiny bude naopak vždy po ruce a bude pomáhat, aby rodině mohla stále a stále dokazovat, že není tak špatná a bude si chtít získat takovou úctu, aby se té nálepky zbavila. 

Tohle nás ať chceme nebo nechceme, ovlivňuje i v dospělosti. Myslím si, že spousta lidí si ani neuvědomuje, jak moc je zformovalo jejich okolí a to, co v životě viděli nebo co se jim naopak nikdy nestalo.  Člověk se z této role nedokáže jen tak jednoduše vymanit, protože i když on se začne bouřit a bude se snažit žít dál svůj vlastní život, jeho okolí to nebude schopné jen tak skousnout, protože překračuje hranici jeho role (kterou si to okolí ani pořádně neuvědomuje, natož aby nad ní přemýšlelo), kterou to okolí vyžaduje, aby se dál mohlo pohodlně chovat podle svého vzorce. 

Přiznám se, že já jsem byla až kolikrát v šoku, když mi kniha detailně popsala i pár situací, jak jsem se v reakci na mé okolí chovala, když jsem byla malá holka. Byla jsem v šoku hlavně proto, protože vysvětlení celé té situace a pravděpodobných problémů, proč k ní vůbec došlo, bylo více než pravdivé.

V současné době je pro mě důležité si najít cestu sama k sobě a hlavně se odprostit od všech rolí, které si „nesu na berdech“. Snažím se členy rodiny mluvit o tom, že to že se už nechovám podle jejich představ, není tím, že už je nemám ráda, ale tím, že se sama hledám a sama si chci žít život, pro který se sama rozhodnu. Je to velice těžké, protože spousta lidí to nechce akceptovat a kouká na mě, jako bych se bláznila a potřebovala objednat k psychologovi. Když už si uvědomí, že mám do jisté míry pravdu, nechápou, proč zrovna já bych se měla chtít „trhnout“, když oni ty role hrají celý život, stejně tak jako jejich rodiče, prarodiče a praprarodiče.

Nechci po nikom, aby se měnil, jediné co žádám je, aby mi dal příležitost (a zároveň to toleroval a respektoval) změnit svou roli, která vlastně ubližuje nám oběma.

Přiznávám, že je v tom jistá dávka sobectví. Na druhou stranu jsem si ale jistá, že se tím můj vztah ke všem lidem může zlepšit. Tím, že mě nechají být, nebudou mě nijak omezovat nebo mi nebudou nic přikazovat, dojde k tomu, že si jich začnu víc vážit a budu je mít víc ráda. Když mi dají volnost, budu se s nimi cítit víc uvolněněji a z „povinných návštěv“ se stanou milující setkání…


Na závěr ještě přidávám seznam „pravidel“ či „kroků“, které kniha dává jako vzor pro ty, kteří se chtějí vzepřít ze své role:
  1. Vyhledejte pomoc – tzn. že si např. pomocí knih najdete víc informací o svém chování a  o možných příčinách. V této fázi se soustřeďte jen na sebe a nezatahujte do toho své okolí.
  2. Soustřeďte se pouze sami na sebe – „ať se děje co se děje, vy podniknete všechny kroky nezbytné k tomu, abyste pomohla sama sobě“.
  3. Najděte si skupinu vrstevnic, u nichž se Vám dostane pochopení – vzájemné vyprávění situací, o kterých si myslíte, že Vás ovlivnili a tím pádem si začnete víc uvědomovat, jak na Vaše okolí působilo.
  4. Obohacujte duchovní stránku své osobnosti – pro každého to znamená něco jiného, cílem je získání jakéhosi nadhledu nad svou situací a odproštění se od ní.
  5. Přestaňte řídit a kontrolovat druhé – vemte na vědomí, že každý je svéprávný a dospělý člověk a vy nemáte právo ho řídit. Přestaňte ostatní pozorovat a kontrolovat. Zůstaňte mimo.
  6. Naučte se, že se nesmíte nechat zatáhnout do různých her – nenechat sebou manipulovat nebo se nechat citově vydírat.
  7. Mějte odvahu si přiznat své problémy a nedostatky – pokud přestanete popírat své chyby, otevře se Vám prostor k jejich napravení.
  8. Kultivujte své nejrůznější potřeby – začněte se více věnovat svým zájmům a sám sobě, než ostatním. Ostatní ovlivnit nemůžete, sebe ano.
  9. Začněte být „sobečtí“ – naučte se věřit, že Vaše přání a potřeby jsou stejně důležité, jako přání jiných a věnujte jejich uspokojování svůj čas. Umožněte ostatním, aby oni převzali zodpovědnost, za svá přání a potřeby.
  10. Podělte se s druhými o své zkušenosti