neděle 29. prosince 2013

Vzhůru do 2014

Michelle mě svým dnešním článkem o věcech, které by jí učinily šťastnější, inspirovala k tomu, abych i já sepsala podobný seznam věcí, o kterých si myslím, že by mi mohly příští rok vylepšovat. 


Celý večer jsem nad tím přemýšlela a řeknu vám – je to strašně těžké, si uvědomit věci, které by nás rozradostnily. A navíc věci, díky kterým by mohl náš život být šťastnější už dříve, kdybychom měli dostatečně pevnou vůli a drželi se toho od okamžiku, kdy si je uvědomíme.

Zároveň pro mě bylo těžké si uvědomit i věci, které by udělaly spokojenější i mé okolí, protože – když nejsou spokojeni lidé kolem mě, tak já taky nemůžu být nadšená a spokojená.

Proto vás seznamuju se svým motivačním seznamem:

  1. Nebudu se snažit měnit lidi – pokusím se je inspirovat
  2. Budu se více zajímat o to co jím a nebudu se přejídat
  3. Naučím se vstávat na budík a budu zažívat „pracovní rána“
  4. Co se týče kaváren - rozšířím své pole působnosti
  5. Budu si kupovat více barevného a originálního šatstva a bižuterie, bez ohledu na to, jak v něm vypadám
  6. Naučím se více koordinovat svůj čas – udělám si TODO lístek
  7. Budu si mixovat ovoce a dělat si freshe
  8. Začnu si každý den stlát postel
  9. Začnu více fotit krajinu
  10. Budu si pravidelně měnit hudbu v telefonu
  11. Aspoň dvakrát do týdne si udělám večer sama pro sebe
  12. Podprsenky si koupím o číslo menší a kalhotky o číslo větší
  13. Nebudu utrácet za blbosti a před každým nákupem si promyslím, o co mě to opravdu obohatí a co oním nákupem získám
  14. Budu si poctivěji zapisovat do diáře
  15. Přestanu se denně kriticky hodnotit v zrcadle
  16. Pokusím se každý měsíc navštívit alespoň jeden kurz Naučmese
  17. Při úklidu budu poslouchat audio knihy
  18. Nebudu se tolik bát cizích lidí a kdykoli to bude možné, vykonám „hrdinství
  19. Ve volných chvílích si budu oprašovat francouzštinu
  20. Budu se chovat ke všem lidem stejně, bez ohledu jak se chovají oni ke mně
  21. Dle objednání se budu pravidelně dostavovat ke všem lékařům na prohlídky
  22. Budu pořádat (nebo se alespoň účastnit) večery se společenskými hrami
  23. Začnu více naslouchat ostatním - zvláště pak jejich výtkám vůči mně
  24. Při práci se odpojím od všech sociálních sítí
  25. Budu se více hýbat – například opráším kolo ve sklepě
  26. Budu ostatní obdarovávat tím, co bych si sama přála, ale vím, že bych to nevyužila
  27. Nechám si od ostatních doporučit tipy na dobrou hudbu
  28. Investuju do kvalitních věcí – i za předpokladu, že si jich pořídím méně
  29. Budu se stýkat s lidmi, které můžu (nebo oni mě) něco naučit
  30. Alespoň dvakrát do měsíce zajdu malého kina nebo do divadla
  31. Nebudu se odhlašovat ze zkoušek a vždy risknu první termín
  32. Když zažiju něco neobyčejného, nebudu to brát jako samozřejmost
  33. Nebudu soutěžit s ostatními - půjdu vlastní cestou
  34. Budu více navštěvovat své prarodiče a naslouchat jim
  35. Každý den se přinutím odlíčit se a použít noční krém
  36. Nebudu dělat věci, u kterých bych se cítila trapně, kdyby mě při nich někdo přistihnl
  37. Vždy když se mi nebude chtít něco udělat, představím si zítřek a donutím se to udělat hned
  38. Budu říkat „ano“ na pozvání na pochybné večírky a neplánované akce
  39. Dokopu se k pravidelným příspěvkům na blog
  40. Obnovím členství v knihovně a budu více číst    


sobota 21. prosince 2013

11 tipů, jak přežít vánoční stres

Všichni, kdo mě znáte, víte, že nemám ráda Vánoce. To ale neznamená, že se všemi možnými způsoby nesnažím si je nakonec užít. Letos jsem objevila pár zaručených typů, které budu asi praktikovat každý rok.. Aspoň minimální spokojenost zaručena!

1. První dárek kupte sobě! Kdo jiný vám může udělat něčím takovou radost jako vy sami? Vyšší level je, když pak dárek budete ukazovat ostatním, s tím, že jste ho od někoho dostali, a tím je vybudíte k větší aktivitě, aby tento dárek překonali. 

2. Dárky nakupujte jedině přes internet. Jakmile strčíte svůj nos do prvních dveří obchodního centra, celá nálada se vám zaručeně pokazí, ať už předtím byla jakákoli. Není nad to, sednout si do vypolstrovaného gaučíku kavárny, připojit se na wifi a v klidu si vše prohlídnout, prokonzultovat s online přáteli a objednat až po zralé úvaze. Vyzvedávat si balíčky osobně je už povoleno.

3. Neradi pečete vánoční cukroví? Nevadí! Letos jsem zjistila, že pokud připečete hned první plech, tak vás všichni budou od trouby držet co nejvzdáleněji. Nechápu, proč jsem na tohle nepřišla o 10 let dříve.

4. Kupte někomu knížku, o které víte, že si jí zaručeně budete chtít přečíst taky. Jediná možnost, jak se v předvánočním shonu donutit vypnout a udělat si chvilku na uklidňující šustění papíru, je když před sebou vidíte jasný deadline, kdy musíte knížku definitivně předat do správných rukou. 
5. Buďte na Vánoce krásní! „Odpočinkovému dnu“, ve kterém si dojdete na manikúru, ke kadeřnici a vše završíte spokojeným šlofíkem na kosmetickém lehátku, se prostě nic nemůžu vyrovnat. Navíc, pokud budete správně uklidnění, tak druhý den nebudete vůbec hysterčit, že vám přední vlasy nedosáhnou do culíku a musíte použít tisíc pinetek. 
6. Nevadí, když nesežene ty nejlepší dárky nebo aspoň takové, jaké jste si představovali. Obal je půlka dárku – takže když cokoli hezky zabalíte, obdarovaný bude mít mnohem větší radost, než kdyby to dostal v dárkové tašce s nápisem „všechno nejlepší k narozeninám“ (je úplně přirozené, že chcete využít ty taštičky, které už máte doma – není přece potřeba kupovat speciální vánoční). 
7. Pořiďte si na předvánoční období rýmu! Pak vám zaručeně nebudou vadit ulice páchnoucí rybinou nebo smradlaví bezdomovci v tramvajích a aspoň budete mít výmluvu na čtení knih – viz. bod 4. 
8. Dejte všem přesné instrukce, co si přejete. S kamarádkami jsme si letos poprvé přeposlaly seznamy drobností, které bychom uvítaly nebo se je chystáme v nejbližší době sami koupit – myslím, že tak spokojené z mých dárků jsem je ještě neviděla. Konečně trefa! 
9. Naopak nikomu nevymlouvejte výběr, pokud už pro vás má nějaký dárek vybraný. Pak se vám rozhodně nestane letošní trapně-vtipná (jak pro koho) historka, kdy se váš protějšek opatrně zeptá, jestli vybral správně (podle mojí reakce usuzuju, že už to nikdy v životě neudělá). Navíc pak totiž nebudete mít nutkání se o to podělit s kamarádkami a pořádně se do něho opřít a zkritizovat, přičemž vůbec netušíte, že ten samý dárek na vás čeká o metr dál pod stromkem. 
10. Ničím se nestresujte. Pusťte si vánoční pohádky - ty začínají televize vysílat už dlouho před Vánoci samotnými. V pohádkách vždycky všechno dopadne dobře – to vás uklidní. Nač mít špatnou náladu z toho, že v realitě to tak úplně nefungujte. Žijte prostě v pohádce! 
11. Vše jistí svařák! Pokud vám nepomohl ani jedna ze zmíněných rad, nezoufejte. Dojděte si na vánoční trhy a načerpejte atmosféru právě tam. Když se vám podaří vypít velké množství, zaručeně vám nebude ani zima a bude vás hřát jen dobrá nálada. Ideální doba pro návštěvu je po 11 hodině večer – přece nechcete dopustit, aby se vám v davu podařilo trochu svařáku vycmrndat a tím pádem by vaše nálada nebyla tak dobrá, jak by mohla být. 


pátek 20. prosince 2013

Sex? V kině!

Už pár dní chodím kolem Světozoru a vždycky mě pobaví plakáty, které jsou vyvěšené na jeho hlavní reklamní tribuně – na dvou sloupech u zastávky Václavské náměstí. Včera jsem stála přesně naproti zastávky a laškovně sledovala dvě závorky představující ženský klín na pravé vývěsce a občas mrkla na vesele namalované nehty 18ti-leté sexuální dračice z plakátu vpravo.  


Je to vtipné. Marketingově docela promyšlený tah – aby i ti, co nemají rádi Vánoce a všechen ten humbuk kolem nich (já!), si v tomto období přišli na své a měli blaženou náladu. 

No považte, kdy jindy než o Vánocích?

Zatímco malé děti a důchodci budou v rodinném kruhu rozbalovat vánoční dárky a mlaskat nad štědrovečerním večeří, adolescenti a ostatní „normální“ lidi budou poslouchat docela jiné mlaskání z pláten multiplexů.

Kdo pod stromeček dostal předplatné do kina, je šťastný člověk! A je úplně jedno, jestli je single nebo ne. Na porno přece kouká rád každý – i holky, i když se to často zdráhají přiznat. Není proto nic jednoduššího, než zabalit 10 čísel souložení, které na sebe aspoň zdánlivě navazují, a přidat nějaký úvod a závěr (= „seriózní“ film) na lístky se budou stát před kinem fronty.


A z čehože si můžete vybírat? :)
Rozkoš
„.. Můžeme na několik málo okamžiků dojít k nalezení jedinečné ROZKOŠE - a o co jiného v životě vlastně jde? .. K jejich vzájemnému setkání dochází relativně řídce a většinou se jedná o „sexuální vybití“ ... stala se z toho pro ni past, ze které se snaží racionálně vymanit, emocionálně však stejně vždy upadá zpět.“

Vlhká místa
„Osmnáctiletá Helen ráda experimentuje. Zvláště v sexu. .. S kamarádkou a "pokrevní sestrou" Corinnou spiklenecky porušuje jedno společenské tabu za druhým - až do doby, než Helen skončí v nemocnici po prekérní nehodě při holení intimních partií. .. Spojence nalezne v ošetřovateli, kterého svou přímočarostí úplně odzbrojí. Nejtajnější aspekty ženského světa se všemi bizarnostmi a skrývanými touhami ukazuje film Vlhká místa s nevídanou otevřeností a humorem.“

Jen 17
„Protagonistkou vyprávění je sedmnáctiletá studentka Isabelle, která během léta v jihofrancouzském letovisku absolvuje svou první sexuální zkušenost. Prázdninová epizoda je však jen začátkem příběhu sexuálně zvídavé dívky, která se po návratu do Paříže začne za peníze scházet s nejrůznějšími staršími muži. .. Vše se ale změní v okamžiku, kdy jeden z dívčiných klientů zemře v posteli a do věci se vloží policie a psycholog. ..“

Pozdravy ze spermabanky

„ .. Zjistí totiž, že je biologickým otcem 533 dětí. Ano, 533. Slovy Pětsettřicettři. Před 20 lety daroval za peníze sperma a jeho spermabanka mu teď posílá velmi zajímavé úroky. Všechny jeho děti navíc teď požadují odtajnění identity svého biologického otce. .. Je to dobrý nebo špatný nápad?“

Nymfomanka, I. a II. část
„Do kin míří nový film světoznámého režisér Larse von Triera. Snímek jménem Nymfomanka bude jistě vzhledem ke svému obsahu ale i myšlenkám velmi kontroverzní. Film ještě ani neměl premiéru, ale už se o něm čile mluví na všech frontách. Stačilo k tomu zveřejnění krátkého traileru z první části, která nedočkavým divákům ukazuje, na co se mohou těšit. A že toho není málo... Jak už název filmu napovídá, děj se bude věnovat problematice ženské sexuality a závislosti na sexu. Ve filmu nebude nouze o záběry plné nahoty a erotiky, podle traileru budou asi občas i trošku drsnější. Film nebude pravděpodobně přístupný dětem.“
 
Podle všeho totiž letošní Vánoce nemají být jen šťastné a veselé, ale také náruživé a vášnivé. Tak si je pořádně užijme/te!

Třeba se tam spolu potkáme :)


čtvrtek 19. prosince 2013

Světlo na konci tunelu

Taky si někdy říkáte, že jste se v něčem strašně změnili? Že jste na sobě zapracovali, tak že jste teď na sebe hrdí a všem svoje „nové poznatky“ vnucujete? Kriticky kroutíte hlavou nad historkami přátel a říkáte si „já bych to vyřešil/a jinak!“ nebo „jak se proboha může takhle nemožně chovat?"?

 
Poslední dobou na sobě pozoruju, že vlastně vůbec nejsem taková, jaká jsem si před pár měsíci myslela, že jsem. Teď když se na mě valí věci, které jsem v poslední době neřešila, zjišťuju, že mám problém zkousknout i maličkosti, o kterých jsem byla bytostně přesvědčená, že bych se s nimi bez problémů vypořádala.

Myslela jsem si, že jsem dost psychicky silná a odolná, ale teď, při první „zatěžkávací zkoušce“ zjišťuju, že jsem žila jen v nějaké bublině, o které jsem doufala, že když praskne, tak bude všechno jinak. Jenže ono to není jinak – bublina je pryč, ale vše okolo je úplně stejné, jako kdykoli předtím.

Mám problém ..
  • Říkat ne.
  • Nenechat se zahnat do kouta.
  • Objektivně zhodnotit situaci a nežárlit.
  • Říkat negativní věci hned a narovinu.
  • Nechat si čas sama pro sebe.
  • Odprostit se od negativních nálad kolem sebe.

Pak to končí tak, že jsem sama na sebe naštvaná a v noci nemůžu spát a koukám do stropu – v tom lepším případě, v tom horším se zazásobím velkým balením papírových kapesníků a na férovku vytáhnu stavidla a bulím do polštáře. 

A tak teď trochu ztrácím své ideály. Vím přesně, jak bych danou situaci měla řešit, ale když pak na to přijde, tak reaguju úplně jinak. A jsem pak sama ze sebe zklamaná, že jsem selhala. 

Mám chuť se na všechno vykašlat a vrátit věci tak jak byly předtím – kde bylo všem v takové rovnováze, až mě to samotnou skoro zneklidňovalo. 

Jenže se bojím, že když se s tím teď nepoperu, nikdy se nenaučím s tím vypořádat a budu znovu a znovu začínat od začátku.. Ale lidé toho zvládnou víc, než by si kdy o sobě pomysleli.  A já koneckonců vidím pomyslné "světlo na konci tunelu" – naděje umírá poslední.



čtvrtek 12. prosince 2013

Jak vidíte sami sebe?

Dnes ráno jsem zažila „okamžik osvícení“. Vystoupila jsem z tramvaje a letmo se zahlédla v zrcadlové výloze protějšího obchodu. Viděla jsem se tak, jak jsem tak, jak mě vidí ostatní lidé – ne, tak když jdu k nějakému zrcadlu, o kterém předem vím a stihnu se zatvářit tak, jak se chci vidět – mile a hezky. Rychle mi prolítla hlavou myšlenka, která mě donutila se k výloze vrátit a detailně si mě prohlídnout.


V jedné ruce kelímek s kávou, v druhé velká igelitka s vánočním dárkem. Oči trochu zapadlejší a skelnatější než obvykle – asi díky rýmě, vlasy mastné, svázané do ohonu, aby budily dojem bohémské ležérnosti a skryly tak mojí lenost (prostě jsem nebyla schopná ráno vylézt s postele o 15 minut dřív), velkou kapuci od kabátu (díky, které si mě na vánočních trzích pletou s turistkou – ze západu – jak mě ujistili, při mém pohoršeném výrazu) rozházenou všemi směry a špičky bot žalostně špinavé – někdo by je mohl považovat za okopané (naštěstí!), ve skutečnosti jsou ale opravdu špinavé…

A jak jsem tam tak stála, tak jsem se najednou na sebe podívala úplně z jiné perspektivy. Jako ve filmu, kdy je záběr ukončen tím, že kamera vyjede vysoko nad hlavy ostatních a ukazuje jedince v celém tom mumraji jeho života. Zamyslela jsem se – kdybych před několika lety viděla samu sebe dnes, co bych si o sobě taky myslela?

Všichni máme tendenci soudit jiné podle jejich vzhledu – i já. Bohužel. Asi vám to přijde divné, protože jsem k takovému povrchnímu chování  vždy velice kritická (buď nad podobným výrokem překvapeně nadzvednu obočí, a nebo ho naopak pohoršeně stáhnu k sobě - záleží, jak moc dobře se známe a jaké mám zrovna mantinely), ale sama pro sebe si člověka zaškatulkuji do nějakého šuplíčku, podle kterého s ním pak jednám.

A když už nehodnotíme vzhled, tak se zabýváme dosaženými „výsledky“ ostatních. Během srazu kamarádek pak můžeme slyšet věty, jako např. „Tobě je 25 a ještě nemáš stálou práci?!“, „Je ti 30 a ještě nejsi vdaná a nemáš ani stálého partnera?!“, „Ty v 35 letech ještě nemáš děti?!“  = „Co si proboha do teď dělala?!“. 

Mě sice není 35, 30 a ještě ani 25, ale i tak mám pocit, že se nějakými blyštivými výsledky můžu jen těžko ohánět. Nemám za sebou nic, co bych si mohla připíchnout na nástěnku a chlubit se tím. 

Ale záleží na tom? Jsem i tak šťastná a spokojená. Mám kolem sebe spoustu přátel a konečně jsem si našla koníček, který mi naplňuje život. A mám svůj blog. I když ho skoro nikdo nečte a nikoho to moc nezajímá, tak já ho mám ráda a jsem s ním spokojená. A není lepší pocit, než když dostanu víc než 2 komentáře nebo když mě někdo večer v hospodě osloví „Janko, četl/a jsem tvůj nový článek a myslím si, že …“. 

Přemýšlela jsem. Kdybych v den svých dvacátých narozenin viděla dnešní obrázek mě samotné, odsoudila bych se? Nebo bych byla naopak ráda?