neděle 28. července 2013

Velryby v minibikánkách

Je čas letních dovolených. A také čas, kdy většina populace ženského pohlaví, již několik měsíců drží tvrdou dietu a prohání permanentky ve fitcentrech, za jediným účelem - aby měly skvělé fotky z dovolených a všichni je chválili. Když už dosáhnout kýženého stavu a leží vyhublé na pláži, posílají fotografie na sociální sítě. 


A většina mobilních příspěvků je podobných - od prsou (někdy jen od pupíku) dolů, přes podezřele vytrčené pánevní kosti až k dokonale nalakovaným nehtům. A většina jich obsahuje stejný komentář typu "vorvaň, velryba, kytovec, tlusťoch .. na pláži."

Sama se ptám, co je k tomu vede? Vždyť je to tak laciné a ponižující.. Opravdu pak všechny očekávají komentáře ve smyslu "žádnej kytovec, sluší ti to"? Proč se samy dobrovolně shazují? 

Jedno vím ale jistě - kdybych já vystavila takovou fotku třeba na Facebooku, o žádné nadměrné velikosti bych ve svém popisku nemluvila. A to si myslím, že zrovna já bych na to měla právo. Když jsem byla malá, tak mi táta občas říkal, že jsem takovej malej vorváňek, a já se za to strašně styděla. Nechápu tedy, proč se tím jiné "chlubí".

Neváží si toho co mají? Přijde jim to málo? Chtějí být stále dokola ujišťované, že ke kytovci mají daleko? I kdyby byly hezčí, štíhlejší a dokonalejší, stejně by měly málo...

Přijde mi, že se v dnešní době už skoro vůbec nevidí pozitivní "vytahování se". Nikdo neukáže svou fotku s komentářem "Co říkáte na mé nové plavky?" Nikdo se nepochlubí "Zhubla jsem 10 kilo, sluší mi to?" nebo "Koupila jsem nové šaty, líbí se Vám?". Bere se to jako jakýsi přežitek a  namyšlenost.

Otázkou vlastně možná není to, proč se přes velryby a vorvaně, snaží vynutit pozornost a získat kladné komentáře.

Třeba ta pravá otázka zní: Všiml by si jich bez těch kytovců někdo a pochválil je?



středa 24. července 2013

"Očividná" pravda

Dneska mi Adél vzala ze rtů krutou pravdu: "Já taky, když se na sebe podívám do zrcadla, tak si myslím, že mi to sluší. Já se hlavně na sebe kouknu, tak jak se chci kouknout! A říkám si - dobrý! Ale když se pak vidím na fotkách, tak si říká - takhle fakt vypadám a takhle mě vidí ostatní? No, tak to poteš Pán Bůh." 

A já konečně vím, že nejsem divná, když tohle dělám taky.. A už vůbec nejsem divná, když si pak sama pro sebe začnu myslet to samé!


Skutečnost totiž může být často úplně jiná. A to co je na první pohled očividné, se po chvilce může změnit v něco naprosto neskutečného! 

Tímto děkuji Adél za skvěle strávený den! :)



pondělí 22. července 2013

Moje závislosti ... alespoň pro tento týden

Při nedávném víkendu na Lipně jsem si s jistým pocitem vlastní tragédnosti musela přiznat, že se ve svém životě neobejdu především bez - nabité baterky v telefonu, nabité baterky v notebooku a nabité baterky v Nikonu.. Docela smutná bilance, že? 


Po prvním týdnu v Luhačkách jsem si ale uvědomila, že těch závislostí mám mnohem víc.. Můjživot by byl o tolik smutnější, pesimističtější, jednotvárnější a nudnější bez:
 
  • Skypu
  • Teplé vody ve sprše - alespoň ob den, prosím!
  • Ajaxu (přípravek na vytírání - konkrétně pak vůně Lagoon Flowers)
  • Lambrusca 
  • Slunku na tenisových kurtech 
  • Rajčat s mozzarellou a bazalkou
  • Vlajících vlasů
  • Soundracku Dirty dancing a The Great Gatsby
  • Snídaně na terase
  • Ledově vychlazené melty
  • Vypůjčeného spacáku (sice z něj vypadává peří, ale i tak ho mám ráda)
  • Domácí citronády s limetkou a (mojí) čerstvou mátou
  • Tužidla a fénu - vzhledem k mému novému "rockerskému" účesu 
  • Dlouhých balónových suknich ..
  • .. a holých kotníků v nich

A samozřejmě - bez Facebooku! :)

Zároveň, aby tento článek nebyl jen o nově nabitých závislostech, jsem si řekla, že ze svého seznamu můžu s klidným svědomím vyškrtnout čokoládu - už měsíc jsem jí neměla a nemám pocit, že by mi nějak zvlášť chyběla :) 


pátek 19. července 2013

Pozitivní sobectví

Nedávno jsem měla to potěšení se setkat s Michaelou Dombrovskou (www.protoze.cz), se kterou jsem si mimo jiné povídala i o pozitivním sobectví. Míša je totiž autorkou tzv. desatera pravidel, díky kterým se může stát pozitivním "sobcem" opravdu každý.

Asi vám to zní divně - pozitivní sobectví. A asi si pokládáte stejnou otázku, jako kdysi já - jak může být sobectví pozitivní? Odpověď je ale zcela jednoduchá - jedná se o pár pravidel, možná i pouček - chcete-li, díky kterým si můžete snadno a lehce zlepšit kvalitu vlastního života, bez toho, abyste se nechali ovlivňovat nějakým negativním činitelem. Sama Míša k tomuto říká, že "kdokoli, chce být prospěšný svým blízkým a svému okolí, musí začít sám u sebe a dát svému bytí pevný základ". A já k tomu dodávám jediné - kdo není sám o sobě spokojený, nemůže učinit spokojeného ani nikoho jiného.

Míša mi dovolila se o její  poznatky rozdělit s dalšími, a tak jsem se je rozhodla zveřejnit v tomto článku. Následuje tedy Desatero pozitivního sobectví, ke kterému přikládám vlastní komentář:


I. Nesoutěžím, vyhrávám
Nemůžeme být nejlepší ve všem co děláme. S největší pravděpodobností nejsme nejlepší ani v té činnosti, která nám jde nejlépe. Nemá proto cenu se ohlížet na ostatní v okolí a porovnávat se s nimi. Dělejme vše tak, jak nejlépe dovedeme.
Každý by si měl určit své hranice a držet se jich - bez ohledu na ostatní. Budeme opravdu naši oblíbenou činnosti dělat pouze sami pro sebe, když víme, že náš soused dělá přesně to samé a vlastně je v tom možná i lepší než my? Vše co děláme, bychom měli dělat s radostí a uspokojením - ne proto, že se to od nás vyloženě vyžaduje. S tím souvisí i naše odměna - pocit naplnění z dobře odvedené práce nebo z prožitého zážitku. Pokud je pro nás "odměnou" pouze pochvala, kterou si za vykonanou práci možná od někoho vysloužíme, měli bychom se zamyslet, jestli tímto způsobem chceme opravdu volný čas trávit.

II. Jen žádné katastrofy
Proč hned při prvním náznaku možných nesnází začít malovat čerta na zeď? Katastrofy byly, jsou a určitě i budou - pokud je ale budeme vidět pořád a za vším, určitě nám to moc optimismu nedodá. Pesimismus stranou. Nic není neřešitelné a i když někdy stojíme před velkým problémem, většinou můžeme najít cestu, jak se z něho rychle dostat - pokud ovšem chceme.
V tomto já osobně vidím hlavní přínos pozitivního sobectví - nenechat se nikým vtáhnout do jeho "katastrofy" a naučit se být imunní vůči negativním zprávám a energiím, které na nás ostatní přenáší v domnění, že se jim poté ulehčí. To, že se nezhroutíme pod tíhou starostí, které na nás ostatní navalili, má jasný důsledek - dokážeme jim pak lépe pomoci a podpořit je v jejich dalších krocích. Komu bychom byli co platní, kdybychom se při každých větších potížích zhroutili společně s nimi?

III. Práce šlechtí - v pracovní době
Nic se nemá přehánět. Ti z vás, kteří mě znáte osobně, víte, že tohle pro mě platí dvojnásob. Míša mě naučila novou teorii, o které jsem nikdy dřív neslyšela - každý máme svojí chlebovku a chuťovku. Chlebovka je taková práce, která nám zajistí příjem, z něhož můžeme hradit veškeré naše náklady na život. A chuťovka je pak taková činnost, která nás činí šťastnými, uspokojuje a naplňuje pocitem důležitosti. Samozřejmě, ideální by bylo, kdyby chlebovka byla zároveň i chuťovkou, ale to se nám nemusí hned poštěstit. 
Principem tohoto pravidla je jednoduše skutečnost, že bychom měli dospět k vyváženému stavu, kdy si najdeme rovnováhu mezi prací a volným časem (resp. mezi chlebovkou a chuťovkou). Když náš veškerý čas pohltí chlebovka, pak logicky nebudeme mít žádný volný čas a kvalita našeho života začne klesat, a stejně tak, pokud se budeme věnovat pouze chuťovce, nebudeme mít dostatek financí, abychom si zajistili slušné zázemí. 
"Dělat něco dlouho neznamená dělat to dobře. Měli bychom přemýšlet, co a proč děláme, a snažit se v každém okamžiku pracovat, jak nejlépe umíme." (Míša)

IV. Můj dům, můj hrad
Mít své vlastní útočiště je pro každého jedince velice důležité. V rámci pravidel pozitivního sobectví bychom se právě teď měli stát (aspoň podle mého) "nejsobečtějšími" a bránit si své území doslova vlastním tělem a nevpustit do něj žádné negativní faktory. Můj dům, můj hrad, moje pravidla, můj život. 

V. Neškodím, pomáhám (sobě)
Toto pravidlo poukazuje na skutečnost, kdy radši vynaložíme velké množství energie k tomu, abychom někomu uškodili, místo toho, abychom jí využili efektivnějším způsobem a věnovali se sami sobě. Víte kolik času a sil nás stojí spřádat intriky a vymýšlet pomluvy? Nebylo by lepší místo toho vydanou energii investovat do sebe? Starejme se sami o sebe - dopřejme si ten luxus, kdy hlavní roli v našich myšlenkách budeme tvořit pouze my a naše přání.
Podle Míši se toto pravidlo vztahuje i na nevyžádanou pomoc, kdy se někomu snažíme pomoci, aniž by o to dotyčný vůbec stál, nebo aniž bychom věděli čím konkrétně pomoci. Když budeme chtít každému a vždy pomáhat, můžeme se setkat s odmítavým postojem a nebo se pod tíhou naší (vsugerované) zodpovědnosti ze všeho zhroutit a nakonec nepomoci nikomu. Opět bychom vynakládali energii a úsilí na něco, čemu se vůbec nemusíme věnovat. A proč? Člověk, který bude pomoc opravdu potřebovat, si o ní řekne - můžeme mu být pouze nablízku a z bezpečné vzdálenosti kontrolovat situaci. Musíme být jistotou - "jsem tu, když budeš potřebovat".

VI. Zvesela, jen zvesela
Míša říká, že "pozitivní přístup k životu je někdy pěkná dřina, ale v důsledku usnadňuje život i lidem okolo," a s tím nelze než jen souhlasit. Člověk, který si vědomě a cíleně udržuje pozitivní myšlení, nemusí být hned mermomocí označen za beznadějného naivku. Naopak. Ve většině případů, si uvědomujeme tíživost dané situace, ale povzbuzujeme dál - na lámání rukama a lamentování zbude vždy času dost (a mimo to - nejspíš to za udělají všichni ostatní). V takových situacích je nadhled a "umělá naivita" nejsilnější zbraň, kterými jim můžeme čelit.

VII. Mít vizi
Ne cíl, ale vizi. Cíl je něco, co je pro nás časově ohraničené. Jedná se jakýsi časový okamžik, při kterém máme pocit úplného naplnění a po kterém nás naplní určitá prázdnota do doby, než si vytyčíme další z našich cílů. 
Vize je ale něco úplně jiného. Je to naše víra a poslání. Něco co vlastně nemůžeme ovlivnit, protože nás to vysoce přesahuje. Myslím si, že naše vize se nám nikdy nemůže splnit - můžeme se k jejímu splnění ale krůček po krůčku posouvat. Vize šťastného a spokojeného života. Zní vám to jako klišé?

VIII. Šetřit energií
Toto pravidlo v sobě v podstatě zahrnuje všechna pravidla výše uvedená.  Naší energii můžeme využít mnoha způsoby a ne vždy si ale vybereme ten nejlepší. Lidé, se kterými jsem o tomto poznatku mluvila, mi dali za pravdu - pokud se aktivně zabýváme nějakou pozitivní činností (např. sport), stojí nás to mnohem méně energie, než kdy se pasivně zabýváme samými negativy. 
Znám spoustu lidí, kteří si pořád na něco stěžují - na školu, na rodinu, na práci, na kamarády.. Zbytečně se zabývají věcmi, které ve většině případech stejně nezmění, a stojí je to spoustu energie, kterou by přitom mohli využít k mnohem prospěšnějším věcem. Navíc, takoví lidé pak většinou přenášejí svou náladu na ostatní a začíná tím dominový efekt - život v negativním prostředí, špatná nálada a hádky nás jenom vysilují. Pro mě je hádka luxus, který si prostě nemůžu dovolit - nejenže mi zbytečně zkrátí den o pár desítek minut, ale s největší pravděpodobností mi uzme dobrou náladu po celý zbytek dne, a to se mi rozhodně nevyplatí.

IX. Jablko denně
V neposlední řadě nemůžeme zapomenout ani na naše zdraví - asi těžko bychom mohli být "pozitivně sobečtí", kdybychom celý náš život promarodili doma v posteli.
Péče o naší psychickou pohodu jde ruku v ruce i se starostí o náš fyzický stav. Pokud nebudeme zdraví a fit, asi těžko bychom dokázali být našemu okolí oporou. Jedná se tak vlastně o důležitou investici do vztahů s okolím (Míša).

X. Užívat si života
Přestaňme si hledat výmluvy proč něco, po čem dlouho toužíme, neudělat teď a hned. Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Proč nezkoušet nové věci a držet se zbytečně při zemi?
Zítřek nám přece nikdo neslíbil.. A co je lepší než usínat vyčerpáním s úsměvem na rtech a pocitem z dokonale prožitého dne? 

pondělí 1. července 2013

Legendy staré Prahy

Nedávno jsem na internetu narazila na Legendy staré Prahy (www.legendystareprahy.cz). Jedná s o projekt, kdy se parta lidí rozhodla vytvořit animovaný seriál o pražských legendách.  

 
Tento projekt by nemohl být vytvořen bez dárcovské podpory, která zajišťuje jeho financování - na projektu se můžeme podílet i my. Díky dárcovství se bude moci postupně vytvořit až 15 dílů (8 v první sérii a 7 v druhé). Jednotliví dárci pak budou "odměněni" formou setů z DVD s danými epizodami.
Sami tvůrci o sobě:"V projektu jsme spojili několik animačních technik – siluetová technika, klasický kreslený film a reálné prvky. Tím vzniká výtvarně naprosto ojedinělý a vyjímečný projekt, který částečně odkazuje například i na tradici filmů Karla Zemana a dalších originálních českých tvůrců." 

 
Více informací na stránkách samotného pojektu - http://www.legendystareprahy.cz/video nebo na www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10116288835-z-metropole/....

Zapojme se a podpořme!