čtvrtek 31. prosince 2015

Lepší do nového roku!

Rok se zase s rokem sešel a ač jsem se tomu chtěla ze všech sil ubránit, nechtěně jsem začala při cestě tramvají z Míráku na Újezd bilancovat..


Nevím,  čím to je, ale u většiny lidí toto roční bilancování nevychází zrovna moc pozitivně. A abych pravdu řekla, tak já rozhodně nejsem výjimkou - ne všechno se mi letos povedlo a ne za všechno jsem na sebe pyšná.

Co mě ale mrzí nejvíce, je skutečnost, že během nejrůznějších ročních zvratů, očekávaných či úplně nečekaných událostí, díky pohlcení novými projekty, splynutí s nejrůznějšími novými pracovními či rodinnými podmínkami, jsem sobecky zapomínala na to nejcennější, co vůbec mám - na své přátele. 

Rozhodla jsem se, že chci, aby se pro vás ze mě (opět?) stala  spolehlivější, všímavější, podporující a prostě v jakémkoliv ohledu lepší kamarádka.

Zařekla jsem se, že se pokusím odstranit všechny své zlozvyky z poslední doby - že si na každého vždy pokusím vyhradit čas a přestanu odbývat své přátelé; že když něco slíbím, tak se to pokusím splnit co nejdříve; že když mi někdo bude něco vyprávět, ho budu skutečně poslouchat a věnovat mu svou pozornost, namísto bezmyšlenkového přikyvování a uvažování nad tím, co musím ještě udělat a stihnout a jak to vlastně všechno provedu; že se pokusím své manýry a touhy přestat upřednostňovávat před přáními a požadavky druhých; že už nebudu tak jízlivá a zkusím si ostatní lidi zbytečně tolik dobírat; a že si už všechno pozitivní a to, co se mi na druhých líbí, nebudu nechávat pro sebe, ale otevřeně to řeknu nahlas. 

S tímto výkřikem (který by se při troše snahy dal považovat za jakési kýčovité PFkokončím současný rok, ale zároveň vím, že jím budu za pár hodin ve všeobecném halasu, společenském olíbávání, veselém smíchu a tajuplném rozvrkočení v malé vzpomínce otevírat rok budoucí...


Takže... moji milí, držte mi (si) palce!