pátek 30. listopadu 2012

Čas nejsou jen peníze

Čtu knihu, která mi docela nevybíravým způsobem říká, co je příčinou mých životních zklamáních. Všech. Od studeného svařáku ze stánku až po velké životní tragédie ve formě zkrachovalých lásek. Prý za to může skutečnost, že se snažím být hodná, pečující, starostlivá a vždy spolehlivá.


Podvědomě prý očekávám, že se ostatní budou chovat podobně jak já a rázem je zklamání na světě. (Zde bych tedy rovnou mohla rozvést polemiku s větou "chovej se tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě" - očividně dva rozdílné úhly dvou psychologických názorů - ale který si mám vybrat? Toto ale momentálně není předmětem tohoto příspěvku.) 
Tak úplně přesně to není, ale zjednodušeně se to dá tak brát. Jsem prostě taková. Ráda lidem dělám radost. Když v obchodě vidím něco, o čem jsem naprosto přesvědčená, že se to bude líbit mé kamarádce, tak jí to prostě koupím a těším se, až budu sledovat, jak je nadšená. A rozhodně nečekám, že příště něco dostanu já. Když mi ale ta samá kamarádka po několikáté zruší náš domluvený sraz, tak jsem z toho zklamaná, protože očekávám, že když si na ní udělám já čas kdykoli, tak i ona na mě, když budu potřebovat. Jasně, vím, že se nevymlouvá a že jí do toho něco přišlo, ale i tak se bohužel neubráním jistému stupni zklamání. 

Před pár dny jsem na toto téma mluvila s kamarádkou, která mi tu knihu doporučila. Podle ní, je hlavní problém (nejen u mě) v podnětu - vaším podnětem nemá být, že chcete někomu uvařit dobrou večeři, ale prostě jen skutečnost, že chcete vařit, a až poté byste se měli zabývat myšlenkou pro koho vlastně. Toto mi úplně podsouvá myšlenku na narozeninové dorty - je zvláštní, že všichni pociťují nepřekonatelnou touhu péct korpus a hrát si s fondánem přesně den před narozeninovou oslavou. 
Takže, jsem já ta špatná? Vždyť takhle to dělají tisíce lidí. A ke spokojenosti jim stačí pohled do rozzářených očí oslavence. Stejně jako mě. Nic jiného přece neočekávám.. 

Za těch pár týdnů, během kterých mi dává tato kniha "do těla" zkouším přehodnotit svůj názor na své chování. Když chci něco pro někoho udělat, zamýšlím se, jestli on o to vůbec stojí, nebo jestli s tím nebudu mít časové či finanční výlohy větší, než bych chtěla. Když po mě někdo něco chce, uvažuju, jestli to vůbec chci udělat já pro něj a jestli to nedělám jen z jakési společenské povinnosti. 

Nedávno jsem se rozhodla, že letos budu opět dělat vánoční přání. Dlouho jsem nic kreativního nedělala a předvánoční shon je ideální doba na to, abych se zavřela k psacímu stolu s nůžkami, barevnými papíry a děrovačkami. Vybrala jsem si neznámou výtvarnou techniku, zkoukla pár návodů na YouTube, sehnala materiál a napsala si seznam eventuálních blízkých, kterým bych ho chtěla poslat. A od té doby, když někoho z nich vidím, tak se ptám jestli by ho chtěli. Zatím všichni nadšeně přitakali a začali se ptát na podrobnosti. Až dneska jsem zažila první odmítnutí. Bylo napřed docela rychlé a pak postupně usměrňované větami typu "ty si s tím dáš vždycky strašně práce". Musím se přiznat, že z počátku mi hlavou blesklo, něco ve smyslu, že je to jedno a to přání stejně pošlu. Další myšlenka byla docela uražená, že nepošlu, když o mojí práci (= o mě) nestojí. Nakonec mi to bylo jen hodně líto.
Teď, s odstupem pár hodin, se na to dívám úplně jinak. Vlastně to dopadlo, jak nejlépe mohlo. Já jsem se nabídla, že obětuju svůj čas, abych potěšila někoho druhého. A ten druhý musel vzít na vědomí, že mi za ten čas stojí, ale odmítl mou nabídku kvůli mě samotné.. A jestli to tak není, tak to se stejně nikdy nedozvím. 


neděle 25. listopadu 2012

Ten Fler!

Týden se s týdnem sešel a já zase šmejdím na Fleru. Jsem hrozná, pořád bych něco kupovala a dělala si/někomu radost. Každopádně vám teď nabízím další várku novinek, které mě opět zaujaly nebo jsem do nich již citově zainteresovaná. 

Autor: óóóveška

Už pár týdnů očekávám balíček od Damo. Pod touto přezdívkou se skrývá drobná blonďatá paní Daniela, která má kouzelné ruce. Zabývá se hlavně pletením zimních doplňků všeho druhu v pestrých a veselých barvách. 
Dlouho jsem na Fleru vybírala u koho si nechám ušít svojí letošní pletenou sadu, nakonec jsem se po zdlouhavém rozmýšlení rozhodla pro čepici s bambulí a to pak byl výběr naprosto jednoznačný. Pletenou sadu (nákrčník, návleky na ruce, čepice) jsem si přesně podle mého přání jsem si objednávala asi před měsícem a teprve nedávno na mě došla řada, takže jestli máte někdo zájem si pořídit něco podobného bambulovitého, neváhejte ani chviličku! I když musím konstatovat, že v současné době Daniela další objednávky nepřijímá, ale možná si vybere z jejího e-shopu z aktuálně dostupných věcí, nebo při pečlivém pozorování profilu zaregistrujete datum, od kterého budou objednávky opět přijímány. Ve vystavených výrobcích níže, mě ale nehledejte. Já budu inkognito:) 
I když vám můžu prozradit barvu: Minulý týden jsem o své objednávce mluvila se svými kamarády v restauraci, načež na závěr mého rozplývavého monologu jsem byla dotázána na barvu. Odpověděla jsem jednoznačně, že bude petrolejová - načež holky chápavě pokývali a kluci se zmateně podívali po sobě - aby jim někdo objasnil naši ženskou řeč, co se týče barev. Nastala vleklá diskuze o tom, jak chlapi a ženy vidí různé barvy naprosto jinak a začalo se s trumfováním, kdo dokáže nejlépe popsat co nejoriginálnější odstíny. 
Každopádně doufám, že hned zítra ráno na mě bude mezi desátou a jedenáctou zvonit pošťák a usmívající se mi bude podávat měkoučkej balíček!

Zdroj fotografií pro koláž: http://www.fler.cz/zbozi?uid=40623


Další moje srdcová záležitost je prodejkyně MarsiK, která vyrábí originální háčkované či smaltované šperky, přáníčka, svatební doplňky, šály, čepice, obrázky, rámečky, lampičky, svíčky a jiné doplňky do bytu. Já k ní ale nejčastěji chodím obdivovat papírová přáníčka, které jsou ozdobeny barevným papírem zpracovaným pomocí quillingové techniky
Jedná se o to, že pomocí speciálního držáčku natáčíte tenké proužky barveného papíru a vytváříte nejrůznější tvary, kterými potom můžete zdobit papír a ten pak použít v různých formách na dekoraci.
Abych pravdu řekla, tak zároveň přemýšlím, že bych tuto techniku použila na výrobu letošních vánočních přáníček - ano jsem ještě ten blázen, který na Vánoce svým vyvoleným posílá ručně vyrobené přání s každoročně jinou básničkou. Zrovna včera na rodinné návštěvě se mě babička ptala, jestli i letos budu mít čas na jejich výrobu - co se dá dělat, budu si muset v předvánočním shonu mezi nakupováním dárků, pečením cukroví a učením se na předvánoční zápočtové testy, udělat čas na kroucení papírových proužků. Až budu mít volnou chvilku, musím si o této technice více vygooglit, abych se mohla plně ponořit do jejích krás a včas sehnat všechen materiál, abych přání neodeslala pozdě.
Ale abych neodbíhala od MarsiK - kdysi jsem si od ní jedno přání už koupila a bylo dlouho ozdobou obývacího pokoje, jenže pak jsem ho během stěhování někam zašantročila a patrně ho už nikdy nenajdu. To nic nemění na tom, že má opravdu kouzelné ruce a její práce je udělaná precizně do nejmenšího detailu. V její nabídce, co se týče quillingu, jsou také kromě vánočních přáníček i ozdobné obálky, visačky, jmenovky, dárkové krabičky a taštičky či bižuterie z papírových ornamentů.  
Ráda se k ní vracím - načerpat trochu něžné krásy z obyčejných věcí jako je papír - pokochat se a nechat se inspirovat.



Při další zastávce, bych se vás ráda nechala nakouknout do keramického obchůdku, kde kraluje Vanda a Valerie - V.V. Tato dvojice se zabývá ruční výrobou (jak jinak - na Fleru) keramických výrobků všeho druhu - od mističek a talířků, po svícínky a držáčky na ubrousky, až k čajovým konvicím a baculatým hrnečkům.
Co mám na nich nejradši je jejich jednoduchý zakulacený design. Nic není přeplácané, vše je tak akorát barevné a hlavně - jejich keramické výtvory jsou často puntíkaté nebo pruhované - a tomu já prostě nemůžu odolat. Jejich keramika je kvalitní a neotřelá a (jak avizují na svém flerovském profilu) na veškeré výrobky jsou pořízeny hygienické atesty, které podléhají normám a kritériím EU. 
Ráda se k nim chodím kochat a občas něco objednám - bohužel všemi věcmi jsem doposavaď vždy někoho obdarovala, takže sama nejsem vlastníkem ničeho z dílničky V.V., ale podle spokojených referencí od kamarádů a příbuzných, můžu tuto dvojici jen doporučit.
Pokud byste se o jejich výrobky zajímali více a chtěli byste vědět, jak vůbec vznikají, můžu vám nabídnou toto videohttp://www.fler.cz/magazin/muj-kreativni-svet-vanda-a-valerie-v-v-360, kde V.V. prezentují svou práci.

Zdroj fotografií pro koláž: http://www.fler.cz/shop/vanda-valerie-v-v


A na závěr opět nabízím malé zdokonalení v malířském umění - ráda bych vám představila tvorbu Óóóvešky (autorku úvodního obrázku k tomuto příspěvku). Zajímavé na jejích obrazech je, že "maluje" jakési víly či divoženky s obrovskýma očima a se skvostnými vlasy, které by si přála mít nejedna z nás - aspoň co se objemu týče. 
Asi se divíte, proč jsem slovo ,maluje, dala v předchozí větě do uvozovek - je to proto, že obrazy jsou sice malované, ale pak dále ještě upravované do počítačové podoby. Výhodou proto může být skutečnost, kdy po objednávce a po zaplacení určené částky, dostanete vybraný obraz přímo do vašeho mailu - a můžete si ho tisknout podle vaší potřeby. U každého obrazu zvlášť je uvedený údaj o jeho velikosti v pixelech, takže si přesně můžete rozvrhnout o jakou velikost byste měli zájem.
Ráda bych ještě upozornila na její naprosto úžasný profil na Fleru - neváhejte a rozkliněte si ho - přivítá vás kouzelné písmo a s nadsázkou pojatý text. Musím přiznat, že toto se i na Fleru vidí hodně zřídka.
Na závěr bych ještě dodala, že stejně jako minule Zuzana Honsová i Óóóveška dále pracuje se svými malbami a používá jejich motivů k výrobě nejrůznějších doplňků - například broží, náhrdelníků, magnetů či náušniček. K tomuto účelu má na Fleru také více profilů - Óóóveška Fintivá, Óóóveška Artmini Óóóveškableška a veška či Fotóóóveška, kde prezentuje své výtvory podle již zmíněných kategoriích (vzhledem k většímu počtu výrobků a jejich rozmanitosti přikládám pod tento text více koláží). Pokud můžu doporučit, rozhodně se nezapomeňte podívat na její fotografický profil - Fotóóóveška, na kterém jsou vystavené opravdu nádherné, osobité a neotřelé fotky.

Zdroj fotografií pro koláž: http://www.fler.cz/shop/oooveska




Zdroj fotografií pro koláž: http://www.fler.cz/shop/fotoooveska


úterý 20. listopadu 2012

Líbí se Vám balet?





















_________________________________________________________________________________


Výňatek rozhovoru s českou primabalerínou Adélou Pollertovou

Co bolí na baletu nejvíc?
Když se učím nové kroky, jeden pohyb musím opakovat třeba i stokrát, takže se pořád opotřebovává stejný sval.

Máte nějaký konkrétní part, do kterého se vám nechce? 
Ve druhém jednání Giselle jsou strašně rychlé výměny nohou, takže se mi občas zamotají. Mozek nefunguje tak rychle. Vždycky se těším, až to vnitřní utrpení skončí. 

Myslel jsem, že balet bolí spíš fyzicky. 
Při tanci na špičkách nejvíc trpí palce. Záleží, jaké k baletu máte fyzické předpoklady. Když si stoupnu na špičky, tak mě to ani moc nebolí, nemám z toho velké mozoly, takže si můžu vzít boty s otevřenou špičkou. 

To ostatní baletky nemůžou? 
Některé kolegyně mají mozoly na palcích, zdeformované prsty. Není to hezký pohled. 

Zažila jste vážnější zranění? 
Zvrtává se mi jeden kotník, který mám nateklý podle toho, kolik mám zrovna práce. A nemám dobře srostlou páteř ve spodní části. Neměla bych nosit boty s podpatkem, ale já je miluju. Čím větší, tím lepší. 

Nebojíte se, že si tělo úplně zničíte? 
Nechci si to připomínat. Jakmile začnu řešit, že mě bolí záda, tak mě bolí víc. Na bolest se při baletu snadno zapomene. A to pak po představení vylejete z boty krev.






Takže ... opravdu se Vám balet líbí?



neděle 18. listopadu 2012

Bienvenue au Festival du Film Français !

Během dnešního čekání na kamarádku, před naší oblíbenou Kávovárnou v pasáži v Lucerně, jsem díky poutačům před kinem zjistila, že se opět blíží Festival francouzského filmu - letos mi to bohužel úplně vypadlo z hlavy. Je to totiž můj oblíbený kulturní zážitek v podzimním sychravém období. Ihned jsem běžela ke stojanu u pokladny si vyzvednout program a než dorazila kamarádka, měla jsem skoro vybráno.

 
Doufám, že jste o tomhle festivalu už slyšeli, a jestli ne, tak vězte, že jste byli o hodně ochuzeni a je třeba si to vynahradit! Miluju francouzské filmy pro jejich nenápadný a neotřelý humor a skvělou hru očí všech herců, díky které jim všem věříte.
Z programové brožurky jsem zvolila pár filmů, které mě nejvíc zaujaly. Bohužel, Vám ale asi ve výběru moc nepomůžu, protože mám pocit, že místo abych si vybrala na co bych šla, tak mám pár adeptů, na co bych si lístek rozhodně nekoupila. Letošní ročník má snad nejlepší výběr filmů (aspoň pro mě) od doby, kdy se o festival zajímám.

Toto jsou moji nejžhavější favorité:
  • Proti větru - "Paulův život se převrátí naruby ve chvíli, kdy jeho žena náhle zmizí. Po roce neúspěšného pátrání je Paul zcela zničený, sžírají ho pochyby a výčitky svědomí. Možná, že jeho poslední šance je odstěhovat se s dvěma dětmi zpět do Saint-Malo, kde vyrostl. Nečekaná setkání však dají tomuto novému začátku obrat, který si Paul nepředstavoval." - Audrey Tautou
  • Milenci z Pont-Neuf - "Příběh spalující lásky dvou outsiderů z pařížského mostu Pont-Neuf. Alex je bývalý pouliční artista, bezdomovec závislý na alkoholu a sedativech. Michelle je malířka, která skončila na ulici kvůli sebedestruktivní lásce, a postupně přichází o zrak. Alex a Michelle jsou oporou jeden pro druhého a záchranou v bezútěšné existenci. Jejich romantická idyla však netrvá dlouho, jelikož stavební práce mostu Pont-Neuf začnou co nevidět. Michelle úplně ztrácí zrak a Alex ji ze strachu před ztrátou drží jako svého zajatce." (Evropské filmové ceny 1992 - nejlepší herečka, nejlepší kamera, nejlepší střih)
  • Nedotknutelní - "Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství." (César 2012 - nejlepší mužský herecký výkon, nominace na Oscara 2013)
  • Láska - "Georges a Anna jsou osmdesátníci. Jsou to kultivovaní lidé, učitelé hudby v důchodu. Jejich dcera, která se také věnuje hudbě, žije se svou rodinou v zahraničí. Jednoho dne se u Anny projeví příznaky nemoci. Láska, která dosud pojila tento manželský pár, je tak podrobena těžké zkoušce." (Cannes 2012 - zlatá palma, Karlovy Vary 2012 - Horizonty, Toronto 2012 - Masters, nominace na Oscara 2013)

A další filmy, co vypadají zajímavě:
  • Láska trvá tři roky - příběh literárního kritika Marca Marroniera a jeho názory na lásku (Col-Coa LA 2012 - Hlavní soutěž)
  • Ve spěchu - rodinné drama o manželském trojúhelníku (Cannes 2012 - Týden kritiky)
  • Něžnost - Audrey Tautou (César 2012 - nejlepší filmový debut)
  • Thérèse Desqueyroux - příběh mladé francouzsky žijící na venkově, která vyznává pokrokové názory a nerespektuje zakořeněné zvyky
  • Co kdybychom žili společně? - nerozluční přátelé zůstali ve stáří osamělí, a tak začali žít společně, v sedmdesáti letech - Jane Fonda, Pierre Richard (Locarno 2011 - oficiální výběr)
  • Kuře na švestkách - slavný houslař v domnění, že umírá se dívá retrospektivně na svůj životní příběh (Benátky 2011 - oficiální výběr)
  • Paříž - Manhattan - asi klasickej romantickej film - ale možná překvapí
  • Z prezidentské kuchyně - podle skutečného příběhu osobní kuchařky prezidenta Françoise Mitterranda
  • Srdce - příběh šestice osob, které se snaží vypořádat se svým životem (Benátky 2006 - Zlatý lev - cena za ženský herecký výkon)
  • Zlá krev - Juliette Binoche
  • 2 dny v New Yorku 

Oficiální stránky festivalu: http://www.festivalff.cz/?lang=fr
Vstup na všechna promítání je pouze za 90,-- Kč. 

Musím jít rychle zamluvit nebo rovnou koupit lístky. Docela mě štve, že festival se čím dál tím víc rozrůstá, ale jeho kapacita zůstává stejná, tedy aspoň v Praze. Je z toho pomalu stejné šílenství jako v Karlových Varech, kdy na jeden film musíte mít vybrané nejméně dva náhradní, abyste viděli aspoň něco, co vás zajímá. Co se místa (Světozor, Lucerna, Cinestar nebo Fr. institut), tak já osobně si francouzský festival nejvíc užiju v Kině 35 - což je oficiální kino v rámci Francouzského institutu v Praze. 
Zbožňuju jejich červeně rudé čalouněné sedačky, do kterých, když se zaboříte, tak se jen těžko zvedáte (- už jsem tam jednou omylem usnula), navíc máte hodně prostoru pro nohy, takže se vám sedí opravdu pohodlně a nejlepší na tomto kině je, že neexistují místenky - sednete si prostě tam kde je volno (což občas bývá nevýhoda, ale aspoň vás to donutí chodit včas)

A ještě trochu historie na závěr: (vzpomínáte si? :o))







Rendez-vous au cinéma!



sobota 17. listopadu 2012

17. listopad

Když jsem před měsícem zakládala tento blog, tak jsem si ve skutečnosti ani nedokázala představit, co sem vůbec budu psát, a brala jsem to jen jako prostředek, díky kterému budu v kontaktu se všemi svými kamarády, kteří si budou moci snadno  dohledat co se u mě děje, když jsem se od nich odstěhovala na druhý konec republiky. Ale témata jakoby přicházela sama a já je ani nestačím všechna vstřebávat, natož abych je tu všechna rozebírala. Na druhou stranu už to ale nejsou témata o mě - asi budu to muset nějak diverzifikovat a vymyslet nějaké speciální kategorie.

Každopádně, to co mě během dneška úplně fascinuje je protivládní demonstrace, která běží od 13:00 na ČT24 živě. Nejsem vůbec zastánkyně demonstrací. Nemám je ráda. A nemám ráda ani lidi, kteří tímto způsobem dávají o sobě vědět.


Během přípravy oběda jsem nechala zapnutou televizi a stačilo jen chvilku poslouchat - jedna slečna a jedna paní na pódiu vyvolávaly hesla s dost škrobenou a umělou intonací a za každou větou očekávaly ovace a potlesk. Dost mě to odradilo, takže mi obě dvě zmíněné ani nestojí za to, abych je vyhledávala blíže a uvedla zde jejich jména.

Chápu ale, že lidé jsou naštvaní. Že se jim vládní politika nelíbí a že škrty je připravují o peníze, které dříve měli jisté. To by se nelíbilo nikomu. Dokud ale lidé měli peněz dost, protože stát žil na druh nebo z jednorázového přísunu díky privatizacím výdělečným podniků, tak byl klid. Stále  ještě mám v živé paměti volební slogany, ve kterých před několika lety ODS a TOP09 otevřeně říkaly, že škrty budou. A lidé si je i tak zvolili.

Upřímně řečeno, nechápu ty, kteří si myslí, že touto demonstrací se něčeho dosáhne. Odborový předák Zavadil (mám na něj úplně alergii - chodí demonstrovat v tričku od Lacoste a kalhotách od Tommyho Hilfigera, aby se "více přiblížil" sociálním vrstvám - důchodcům, kteří si naivně myslí, že chodí "lidsky" oděn, protože neznají značky) pořád omílá to samé dokola - ano, to je celkem pochopitelné, protože vláda postupuje pořád stejně. Co ale nechápu, proč si neustále jenom stěžuje. Ještě jsem snad neslyšela, že by sám přišel se zajímavým a konstruktivním nápadem, jak situaci řešit. Neustále opakuje dokola, co je špatně a jací jsou lidé chudáci.

Lidé obecně si totiž vůbec neuvědomují okamžik, kdy jsou na tom dobře, berou to jako samozřejmost a očekávají, že se to bude nadále zlepšovat a když ne, tak se začnou bouřit. Ve skutečnosti nikdo neřekne, co jim stát dává dobrého - vůbec si toho nevšímají nebo si to ani neuvědomují, protože tak to prostě má být - ale když jsou s něčím nespokojeni, tak jsou slyšet široko daleko.

Ženské z pódia neustále vykřikují historické mezníky, během kterých se lidé v minulosti vzbouřili a ke stejné aktivitě vyzývají ostatní. Proč? Protože je dnes výročí? A lidi jsou, jako ovce a mečí do rytmu s ostatními. 

Rozhodně neříkám, že je vše ideální, ale určitě jsou položené některé dobré základy, na kterých se může stavět. Poslední dva roky to vypadá, že lidé 17. listopadu demonstrovali jen kvůli tomu, aby teď mohli demonstrovat ještě víc a legálně. Vůbec nechápu lidi, kteří se ohánějí větou "Jo, za komunistů bylo líp!" 
Ve skutečnosti je to naopak, nedávno jsem viděla tabulku, kde byly náklady na potraviny, bydlení, ošacení, energii, atd. přepočítány na tehdejší kupní sílu a to samé bylo provedeno s náklady, které jsou v současnosti a s aktuální kupní silou. Po přepočtu v osmdesáti až devadesáti procentech vyšlo, že tehdy byly náklady na běžné potřeby dražší. 

Proč tedy lidi tak vyšilují? Tehdy nebylo tolik věcí, které by si lidé mohli koupit a sehnat bony do Tuzexu také nebylo zrovna jednoduché. Jenže dnes jsou kolem nás tisíce obchodů s regály přeplněnými k prasknutím - a my máme logicky pořád málo, pořád kolem sebe vidíme něco, co by se nám mohlo hodit nebo to prostě jen chceme mít. Co lidé opravdu potřebují k životu? Potřebují každý rok jezdit na drahou dovolenou? Potřebují mít ob rok nové auto? Potřebují mít každý měsíc nové kalhoty a trička a na každou sezónu dva nové kabáty? Lidé to "potřebují", aby se mohli vyrovnat lidem, kteří jsou hloupí a myslí si, že tom opravdu záleží a nastavují tím jakousi společenskou laťku. A spirála s ovcemi se opět roztáčí.

Stěžejní problém současného volebního období je korupce - lidé si stěžují na to, že všichni kradou a všichni se nechají podplatit. A proč taky ne? Když je taková morálka? Ryba smrdí od hlavy. Myslíte si, že je to problém jen politiků a lidí ve vyšších funkcích? Ale jděte. Každý "normální" člověk, když bude mít příležitost, tak si způsob, jak přilepšit své vlastní kapse, vždycky najde.

Jsme národ, který krade běžně a ti co jsou nízko a nemají k tomu příležitost, si stěžují, že lidi nahoře si přilepšují. Co by oni dělali, kdyby se jejich místa prohodila? To samé. Jsme v tom vychovaní. V tom, že když něco získáme nebo máme možnost získat, tak vlastně proč ne? Většina z nás, když nám špatně vrátí v obchodě nic neřekne, a strčí si bankovky do kapsy a kouká co nejdřív zmizet. Každý z nás se chtěl v minulosti z něčeho vyvlíknout, ať do byla pokuta za špatné parkování, za příliš rychlou jízdu nebo za jízdu na černo v MHD.

Proč? Proč prostě nezaplatíme za náš prohřešek a nevezmeme si ponaučení z toho, že se to prostě nedělá. Nikdo pak nemůže čekat, že když se většina z nás dostane k moci, tak že svých privilegií využívá o to víc. A lidi, co si na to stěžují jsou ve většině případů jen těmi, kdo chce být na jejich místě. Proč prostě nebýt ostatním příkladem a nevychovávat novou generaci jinak? 

Dnes už není doba socialismu, kdy každý potřeboval nějakého známého, u kterého by měl protekci. 17. listopadu se zvonilo klíči za lepší budoucnost, ale budoucnost nebude lepší, když lidé nebudou lepší. Demokracie je vláda lidu - a když je lid "zkažený", tak ani zvolení reprezentanti lidu se nebudou chovat příkladně. Zkusme se nad tím všichni zamyslet.



čtvrtek 15. listopadu 2012

Muži vs. Vánoce

Včera v noci mě známý šokoval otázkou - jak se připravuju na letošní Vánoce. Přiznávám, že do tohoto okamžiku byly pro mě Vánoce daleká budoucnost, nad kterou jsem se nestačila ani zamyslet, natož přemýšlet nad vánočními dárky. To se ovšem změnilo odkazem, který mi zmíněný známý poslal do zprávy. 


Pod odkazem jsem našla článek, který mě opravdu pobavil - Jak muži (ne)umějí nakupovat vánoční dárky. Nevím, jestli včerejší hluboká vánoční myšlenka měla úspěch (rozhodně jsem tedy nezačala vůbec vyšilovat nebo se stresovat), ale spíš jsem si během ranní přednášky vygooglila pár dalších článků, ve kterých muži všeobecně bojují s Vánocemi. Výsledky jsou opravdu zajímavé a asi by stálo za úvahu, zda Vánoce vůbec nezrušit, když je jedna půlka populace pravděpodobně nemůže vystát a celá se osype, jen na ně pomyslí, a druhá se kvůli nim zbytečně stresuje a nervuje.

V rámci zmíněného článku na novinkách.cz je zajímavý žebříček deseti různých položek, který sestavily ženy, podle toho, co v minulosti dostaly za nejhorší dárek a důvod, proč s ním nebyly spokojené:
  1. Spodní prádlo (špatná velikost, příliš vulgární + nevkusné)
  2. Kosmetika (špatná značka)
  3. Parfém (nevhodná vůně)
  4. Kuchyňské potřeby (urážlivé)
  5. Laciné šperky (skrblík/šetřílek)
  6. Čokoláda (nemá ji ráda)
  7. Boty a papuče (nevhodné + špatná velikost)
  8. Vysavač (urážlivé)
  9. Květina (neoblíbení druh)
  10. Věci na cvičení a DVD (urážlivé + vzkaz, že je žena tlustá)
V návaznosti na žebříček je třeba dodat, že zmíněné ženy v osmdesáti procentech označily dárky, které dostávají od mužů, jako příšerné. Jak je to možné, když se muži tak snaží? Muži nám prý dávají příliš praktické dárky, o kterých si sami myslí, že by nám mohly udělat radost (sexy prádélko - což je vlastně dárek od muže pro něho samého) nebo dárky, které jsou prostě potřeba (potřeby na vaření nebo k úklidu domácnosti), které by muž musel stejně koupit, tak proč nám to nezabalit a nenaservírovat přímo pod stromeček, jako důkaz jeho snahy. :)

Ženy Vánoce prostě jen zveličují. S jejich přípravou si dělají starosti a snaží se, aby bylo všechno perfektní a dokonalé a za to automaticky očekávají odměnu - nadoblačné dary. Na druhou stranu (přiznejme/te si to) - málokterý muž dokáže vyčíst mezi řádky to, co by žena skutečně chtěla, i když se o to kolikrát opravdu snažíme - naschvál se zastavujeme u výloh a ukazujeme na vystavené zboží a komentujeme, co by se nám líbilo a co ne, nenápadně hovoříme o kamarádce (o sobě) a říkáme, co by si přála, necháváme na konferenčním stolku v obýváku rozevřený katalog se zaškrtnutým zbožím nebo jdeme vynést koš, zatímco necháme na našem notebooku otevřený e-shop. 
Upřímně řečeno - opravdu není jednoduché se nám zavděčit. Ženy budou skoro věčně nespokojené. A když jednou budou spokojené (což by muselo muže stát nadpozemskou snahu), stejnou spokojenost - ne-li ještě větší - budou očekávat i příští rok. 

Když už se muž dobře vypořádá se správným výběrem dárků, rozhodně nemá vyhráno. Protože nejen, že žena vyžaduje dokonalé dárky, chce taky, aby byly i krásně zabalené. Jestli měl někdy muž slušně našlápnuto k úspěchu, tímto krokem se zase posunuje do hlubin propadliště. Neznám žádného muže, který by s balením dárků dal opravdu záležet. 
Můj "soukromý" názor: kdyby muž koupil dárkovou taštičku a velkou mašli, kterou připevní sešívačkou a zároveň by tak balíček i uzavřel - je hotovo, navíc s překvapivým efektem. Jenže málokterý muž je tak "originální" a minimalistický. 
Většinou obalí dárek do tun papíru, aby měl aspoň nějaký tvar, udělá nůžkama odporné komunistické kudrlinky na stužce (pokud vůbec stužku použije) nebo zabalí všechny dárky do jednoho obrovského balíčku, kterým se postará o rychlé překvapení, kdy se žena dozví všechny svoje dárky v jeden okamžik. 

Přiznávám, že jsem v tomhle trochu "úchylná" - chci aby dárky ode mě byly krásné i zabalené - což se mi popravdě v posledních letech vymstilo, když jsem musela balit dárky celé rodině (tedy alespoň ty, které nebyly pro mě - což byla většina), a tím jsem se připravila o jakékoli překvapení během štědrovečerního večera. Ale i tak mám pocit, že balení je půlka dárku a že je opravdu hezké, dát dárky ráno pod stromek a celý den chodit okolo  pestrobarevných balíčků a odhadovat, co každý obsahuje. Rozhodně nevyžaduju dokonalé a precizní balení nebo ruční dělání mašliček, ale vyžaduju aspoň nějakou snahu. Vím, že se nemá nic přehánět.

Když toto celé shrneme, můžeme konstatovat, že to muži s námi nemají vůbec jednoduché. Ale rozhodně tento článek nemá vyvolávat dojem - je to nemožné a žena se (co se týče Vánoc) nedá vůbec uspokojit. 
Prostě se všichni jen víc snažme, všichni. Vždyť Vánoce vůbec nejsou jen o dárcích, jsou o atmosféře. A atmosféra nestojí žádné peníze (když nepočítáme vánoční svařák na Staromáku) a nemusí se nijak balit - naštěstí :)

středa 14. listopadu 2012

Stodola

"Předním sklem se do dívky bolestně zamiloval, bočním oknem to prožil a ve zpětném zrcátku se s ní navždy rozešel." 

(úryvek z povídky Stodola ze stejnojmenné sbírky povídek od Martina Němce)



úterý 13. listopadu 2012

Budeme jíst zdravěji?

Dnes ráno jsem sledovala tiskovou konferenci k novele zákona o potravinách a novele zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Ve zkratce by novely měly přinést změny, díky kterým se  budou přísněji postihovat klamavé údaje na obalech a bude povinné větší písmo na etiketách (mělo by být asi ve velikosti novinového písma). V důsledku by to mělo znamenat, že když lidé snadněji přečtou etiketu na výrobcích v obchodech, budou kupovat kvalitnější potraviny. Věříte tomu? Já ne. Podle mého nyní nastává čas, kdy lidé budou rychle hledat jiné nálepky a výmluvy, za které se budou schovávat, aby sami před sebou skryli hlavní důvod, proč nekupují kvalitní výrobky.


Aby bylo jasné - nechci se navážet do existenčních případů, které opravdu musí obracet každou korunu a velmi se rozmýšlí, jestli koupit na rodinný oběd maso nebo ne. Mluvím pouze o lidech, kteří jsou kolem mě - o lidech, kteří mají slušný příjem, na to, aby si za své peníze mohli koupit takové potraviny, které by byly kvalitní, a přitom se nijak neomezovali. 
Hlavní problém je podle mě v mentalitě. Jak už jsem psala výše, lidé kteří nakupovali levnější potraviny a přitom si stěžovali na jejich nekvalitnost se skrývali za skutečnost, že nebylo možné dobře přečíst písmo. Ano, říkám - skrývali. Upřímně - každý kdo chodí občas nakupovat, kupuje ty nejzákladnější potraviny pořád stejné. Jak už kdysi bylo v pořadech typu "Jste to co jíte" několikrát omílané, lidé se právě tímto malým písmem obhajovali, že to je ten největší důvod, proč nekupují kvalitní potraviny. 

Je to směšné. Nevím jak je to u vás, ale my doma kupujeme při běžném nákupu pořád ty stejné potraviny dokola - máme svoje oblíbené máslo, plátkový sýr, těstoviny, rýži, protlaky, atd. Chci tím říct, že člověk, který jde nakupovat nemusí pořád číst etikety - u běžných potravin už ví, co daný výrobek obsahuje a proto ho kupuje. A když jde do obchodu s úmyslem  koupit nějakou potravinu, kterou běžně nepoužívá, určitě ho nezabije, když si pár těch etiket přečte.
Další problém je v tom, že lidé prostě vyměňují kvantitu za kvalitu. Dvě různé rodiny, které jdou nakupovat do obchodu se stejným rozpočtem mohou nákup pořídit úplně odlišným způsobem. Jedna si nakoupí kvalitní potraviny, které opravdu potřebuje. Druhá si nakupuje od všech druhů to nejlevnější protože ví, že když na každém výrobku ušetří pár korun, tak si na konci bude moci do košíku přidat například sušenky navíc - většinou něco, co vůbec nepotřebuje, ale má dobrý pocit, že odchází s větší taškou za stejné peníze. 

Abych pravdu řekla, moje rodina spadá do té druhé skupiny - hází do košíku vše bez ladu a skladu, protože se jim to prostě líbí, nebo protože se to prostě může někdy hodit a když se u regálu vybírá nějaký nový výrobek, se kterými nemá zkušenosti, vezme jednoduše ten nejlevnější. 
Dlouho jsem nemohla pochopit moje kamarády - když jsem s nimi šla do supermarketu, pečlivě si vybírali každou potravinu a na jezdící pultík u pokladen nikdy nepokládali víc položek než třeba deset. Teď ale sama objevuju výhody tohoto principu - nikdy neutratím příliš mnoho, nikdy nenakoupím tolik, aby se mi to zkazilo dřív, než to stačím sníst a když kupuju něco úplně neznámého většinou koupím věc s vyšší cenou, o které vím, že je kvalitní a tím spíš poznám, jaká je skutečná chuť.
Poslední zajímavá skutečnost je, že se český člověk skoro neobejde bez masa. Přiznávám, do nedávné doby jsem do této skupiny patřila také, ale teď se na maso dívám jen jako na nějakou alternativu, kterou sice jím, ale nemusím jí mít každý den, protože existuje spousta jiných možností. Když zase vyobrazím situaci na nějakém příkladě, tak se mi vybaví třeba večeře - spousta lidí má nějakou podobu masa v každém jídle a bere se to jako samozřejmost. 

Lidé, kteří si ale vzhledem k svému rozpočtu nemohou dovolit kupovat na každý den klasické maso se uchylují k nejvýhodnějším alternativám - uzeninám, které s masem ve skutečnosti nemají nic společného. Když několika členná rodina koupí k večeři třeba párky, doplní to chlebem a hořčicí - vše plné éček a na kvalitu nejlevnějších výrobků tohoto typu máte jistě svůj názor. Kdyby se ale o pár hodin předem do vody namočila čočka, za 20 minut by byla pak vařená a jako příloha k tomu může být třeba vejce. Doba přípravy je dejme tomu stejná, o kvalitě se nedá vůbec hovořit a finančně čočka vyjde určitě levněji. 

Otázkou tedy zůstává: opravdu nám nové nápisy na potravinách pomohou, když ve skutečnosti máme v sobě zakódované zvyky, kterými nás podvědomě nadopovala předešlá generace?


sobota 10. listopadu 2012

Večer s Flerem

Dnes odpoledne jsem v mailové poště našla zprávu z Fleru - nová objednávka byla přijata. Protože jsem musela prokonzultovat pár detailů se slečnou kupující, která chtěla náhrdelník jako dárek pro maminku, po dlouhé době jsem tam "skejsla" a prolistovávala se flerovou podzimní atmosférou.
Našla jsem spoustu věcí, které mě úplně nadchly a jelikož je nechci vnucovat lidem, kteří nemají podobné cítění pro ruční práci, rozhodla jsem se, že nebudu spamovat odkazy na svojí facebookové zdi, ale podělím se tu s Vámi. Rovnou tedy říkám, pokud jde svět hand made věcí mimo Vás - nemusíte číst dále.

Autorka: Zuzana Honsová

Celé dnešní putování Flerem začalo nutkáním zkusit se porozhlédnout po nějakých zajímavých látkách. Už pár dní projíždím e-shopy s látkami a hledám nějakou fialovo-šedou látku vintage stylu, ze které bych si ušila potahy na sedáky do nového bytu. 
Ovšem všechny moje pokusy jaksi ztroskotaly - hlavní nevýhoda je, že se v látkách vůbec nevyznám a neumím si představit rozdíl mezi všemi druhy bavlny, plátny nebo vliselínu, takže jakékoli vysvětlivky v internetovém obchodě jsou pro mě naprosto zbytečné. A v kamenných obchodech (i když v Praze) nemají takový výběr, že by mi nějaký vzor padl do oka. 
Můj problém dnes vyřešil Fler - do vyhledávače jsem si zadala slova "textil" a "fialová" a na třetí stránce mě už vyhlížela moje nová látka - http://www.fler.cz/zbozi/novinka-latka-metraz-fialove-kvety-3015204. Na látce se mi strašně líbí, jak je barveně sladěná a přitom v má na sobě různé barevné variace v podobě podkladových pruhů - což znamená, že každý sedák bude vypadat úplně jinak. Z toho jsem opravdu nadšená. 
V počátečních úvahách jsem totiž dokonce zvažovala, že bych na každou židli koupila jinou látku, což jsem nakonec zavrhla, když jsem zjistila, že nemůžu sehnat ani jedinou, ze které bych byla opravdu unesená. Tato řeší více problémů v jednom, navíc je takové struktury, že se opravdu hodí k běžnému používání. Samozřejmě, že jsem neodolala a hned jsem vyplňovala objednávku - navíc - jako správná ženská jsem k tomu přihodila i skvělou křídovou tužku na malování švů a čupr krejčovský metr.

Při té příležitosti jsem se začala rozhlížet po dalších různých maličkostech, které by se mi určitě hodily a začala jsem podvědomě vyhledávat věci, které mě v minulosti zaujaly a tak jsem se k nim nyní vracela. Respektive vracela jsem se k prodejkyni Metudce, která vyrábí vintage doplňky do bytu, a to převážně z černého kovového drátu. Musím se přiznat, že naprosto miluji její háčky/věšáčky a ramínka na závěsy např. menších šperků či jiných maličkostí. Strašně se mi líbí ta elegance a romantičkost vzorů a tvarů s nepoddajným kovovým černým drátem. 
Musela jsem se opravdu udržet, abych předešlou objednávku ještě nerozšířila, ale rozhodla jsem se, že se do Metudčina obchůdku ještě určitě vrátím - až budu částečně zabydlená a budu už kupovat určitě věci pro určitá místa. Už teď ale vím, že se určitě minimálně jedno její ramínko u mě zabydlí - náušnice vyžadují spoustu místa. Jsem si jistá, že v závěru to stejnak skončí tak, že toho objednám 3x tolik, než kdybych nakupovala dnes, ale ... život je o radosti. A radost dělají maličkosti. 

Zdroj fotografií pro koláž: http://www.fler.cz/shop/metudka

Další zastávkou pro mě byla Tereza O., která vyrábí šperky z cínu a drahých kamenů. Přiznám se, že do dnešního dne jsem o této paní (už vdaná totiž :) neměla ani tušení, ale náhodou jsem narazila na její video ve Fler magazínu. Celá reportáž mě strašně překvapila (ke shlédnutí zde: http://www.fler.cz/magazin/drat-cin-paska-a-pajka-takhle-vznika-cinovy-sperk-913). 
Vždycky jsem si myslela, že vyrábět cínové šperky je strašně fyzicky i časově náročné - něco jako kovařina nebo vyrábění šperků ze stříbra. 
V kraťoučkém filmu vás sympatická slečna zasvěcuje do výrobního postupu jejích skvostů a upozorňuje na nejproblematičtější okamžiky. Strašně mě to překvapilo, v dnešní době si každý hlídá své know-how, aby byl co nejvíce originální, nejvíce se odlišoval a aby určitý pojem byl spojený pouze s jeho jménem (vždyť já kvůli stejné ješitnosti nechci dát jedné z mých nejlepších kamarádech recept na brownies!) O to víc je mi tato slečna sympatičtější a doufám, že si najde stálé a spokojené zákaznice. A kdo ví, až třeba budu shánět šperk podobného typu, třeba zamířím zrovna k ní - s největší pravděpodobností to tak bude..

Zdroj fotografií pro koláž: http://www.fler.cz/prodane-zbozi?uid=17547

Když už jsem byla v tom sledování videí, zavítala jsem i na stránku Zuzany Honsové. Paní Zuzana maluje obrázky veselými olejovými barvami a i reportáž o ní a o jejích výtvorech je neuvěřitelně optimistická a pestrobarevná (ke shlédnutí zde: http://www.fler.cz/magazin/muj-kreativni-svet-zuzana-honsova-877).  
Na jejích malbách mě neuvěřitelně baví jakási naivita, ve které jsou nakresleny. Zároveň je ale zajímavé, že znázorňují běžné výjevy z reálného života. Jsou naprosto dokonalé - slečny jako jakési divoženky s široce rozevřenýma očima, kolem nich se motají kočky a všude okolo jsou městské věžičky nebo květiny. Nemohla jsem si pomoct a dovolila jsem si "vystavit" obrázek, který mě nejvíce zaujal zde - jako úvodní fotku tohoto článku. 
 
Když jsem si rozklikla celý e-shop, zjistila jsem, že v nabídce nejsou pouze malby samotné, ale i výrobky s jejich motivy - náhrdelníky se závěsným lůžkem s obrázkem, náušnice, placky, zrcátka či magnetky. V samotné reportáži i v flerobchodu se nabízí i originální kalendář, kde jsou obrázky doprovázeny krátkým prozaickými texty - a na samotném kalendáři je použit krásný "font" písma u jmen a měsíců - i když si myslím, že je to asi také doslova "namalované". 
Osobně si myslím, že se bez magnetek určitě časem neobejdu - už teď vidím, jak mám plněnou lednici pohledy od kamarádů a známých, které jsou připevněny právě těmito magnety. Jsem z toho prostě nadšená!

Zdroj fotografií pro koláž: http://www.fler.cz/shop/zuzana-honsova-0

Hned potom jsem skočila sem, abych se s někým o tolik nových "zážitků" podělila. Doufám ale, že si nemyslíte, že jsem příliš infantilní a dětinská.. Ale co.. Klidně si to myslete :o)