pondělí 14. října 2013

Maťka z BA

Před pár měsíci mě na Facebooku začala sledovat jistá slečna z Bratislavy, která za nějakou dobu začala číst a komentovat články na tomto blogu. Potěšilo mě to a začala jsem jí tedy sledovat taky. Během minulého měsíce jsme si "lajkovaly" fotky a psaly komentáře ke statusům.


Před dvěma dny jsme se přidaly mezi "přátelé" a poprvé jsme si napsaly regulérní zprávu - psala mi, že jede v pondělí na skok do Prahy - kvůli pracovnímu pohovoru - a jestli bych se s ní nesetkala. Zahřálo mě to u srdce - moje "fanynka" se se mnou chce sejít. Tak proč ne. Řekla jsem, že ano.

Vyzvedla jsem jí na nádraží a dovlekla na kafe (kam jinam - v mém případě). Skoro jsme se ani nepustily ke slovu. Jsme stejně staré, máme stejné názory a hodně podobné zkušenosti. Čteme skoro stejné knihy a hledáme si podobné typy lidí za své přátele. Je to až zvláštní, kolik toho mohou mít dva cizí lidé společného.

Když jsme se po hodině loučily, zničeho nic řekla, že má v bytě velkou postel a kdybych chtěla, tak za ní můžu přijet. Objaly jsme se.

V Bratislavě jsem nikdy nebyla. Tak proč ne.

Řekla jsem, že ano.

2 komentáře:

  1. To je tak hezký :) Pet

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký příběh. Přátelství často vznikají tam, kde bychom to nejmíň čekali.

    OdpovědětVymazat

Prosím "anonymní" návštěvníky o podpis :)