úterý 13. listopadu 2012

Budeme jíst zdravěji?

Dnes ráno jsem sledovala tiskovou konferenci k novele zákona o potravinách a novele zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Ve zkratce by novely měly přinést změny, díky kterým se  budou přísněji postihovat klamavé údaje na obalech a bude povinné větší písmo na etiketách (mělo by být asi ve velikosti novinového písma). V důsledku by to mělo znamenat, že když lidé snadněji přečtou etiketu na výrobcích v obchodech, budou kupovat kvalitnější potraviny. Věříte tomu? Já ne. Podle mého nyní nastává čas, kdy lidé budou rychle hledat jiné nálepky a výmluvy, za které se budou schovávat, aby sami před sebou skryli hlavní důvod, proč nekupují kvalitní výrobky.


Aby bylo jasné - nechci se navážet do existenčních případů, které opravdu musí obracet každou korunu a velmi se rozmýšlí, jestli koupit na rodinný oběd maso nebo ne. Mluvím pouze o lidech, kteří jsou kolem mě - o lidech, kteří mají slušný příjem, na to, aby si za své peníze mohli koupit takové potraviny, které by byly kvalitní, a přitom se nijak neomezovali. 
Hlavní problém je podle mě v mentalitě. Jak už jsem psala výše, lidé kteří nakupovali levnější potraviny a přitom si stěžovali na jejich nekvalitnost se skrývali za skutečnost, že nebylo možné dobře přečíst písmo. Ano, říkám - skrývali. Upřímně - každý kdo chodí občas nakupovat, kupuje ty nejzákladnější potraviny pořád stejné. Jak už kdysi bylo v pořadech typu "Jste to co jíte" několikrát omílané, lidé se právě tímto malým písmem obhajovali, že to je ten největší důvod, proč nekupují kvalitní potraviny. 

Je to směšné. Nevím jak je to u vás, ale my doma kupujeme při běžném nákupu pořád ty stejné potraviny dokola - máme svoje oblíbené máslo, plátkový sýr, těstoviny, rýži, protlaky, atd. Chci tím říct, že člověk, který jde nakupovat nemusí pořád číst etikety - u běžných potravin už ví, co daný výrobek obsahuje a proto ho kupuje. A když jde do obchodu s úmyslem  koupit nějakou potravinu, kterou běžně nepoužívá, určitě ho nezabije, když si pár těch etiket přečte.
Další problém je v tom, že lidé prostě vyměňují kvantitu za kvalitu. Dvě různé rodiny, které jdou nakupovat do obchodu se stejným rozpočtem mohou nákup pořídit úplně odlišným způsobem. Jedna si nakoupí kvalitní potraviny, které opravdu potřebuje. Druhá si nakupuje od všech druhů to nejlevnější protože ví, že když na každém výrobku ušetří pár korun, tak si na konci bude moci do košíku přidat například sušenky navíc - většinou něco, co vůbec nepotřebuje, ale má dobrý pocit, že odchází s větší taškou za stejné peníze. 

Abych pravdu řekla, moje rodina spadá do té druhé skupiny - hází do košíku vše bez ladu a skladu, protože se jim to prostě líbí, nebo protože se to prostě může někdy hodit a když se u regálu vybírá nějaký nový výrobek, se kterými nemá zkušenosti, vezme jednoduše ten nejlevnější. 
Dlouho jsem nemohla pochopit moje kamarády - když jsem s nimi šla do supermarketu, pečlivě si vybírali každou potravinu a na jezdící pultík u pokladen nikdy nepokládali víc položek než třeba deset. Teď ale sama objevuju výhody tohoto principu - nikdy neutratím příliš mnoho, nikdy nenakoupím tolik, aby se mi to zkazilo dřív, než to stačím sníst a když kupuju něco úplně neznámého většinou koupím věc s vyšší cenou, o které vím, že je kvalitní a tím spíš poznám, jaká je skutečná chuť.
Poslední zajímavá skutečnost je, že se český člověk skoro neobejde bez masa. Přiznávám, do nedávné doby jsem do této skupiny patřila také, ale teď se na maso dívám jen jako na nějakou alternativu, kterou sice jím, ale nemusím jí mít každý den, protože existuje spousta jiných možností. Když zase vyobrazím situaci na nějakém příkladě, tak se mi vybaví třeba večeře - spousta lidí má nějakou podobu masa v každém jídle a bere se to jako samozřejmost. 

Lidé, kteří si ale vzhledem k svému rozpočtu nemohou dovolit kupovat na každý den klasické maso se uchylují k nejvýhodnějším alternativám - uzeninám, které s masem ve skutečnosti nemají nic společného. Když několika členná rodina koupí k večeři třeba párky, doplní to chlebem a hořčicí - vše plné éček a na kvalitu nejlevnějších výrobků tohoto typu máte jistě svůj názor. Kdyby se ale o pár hodin předem do vody namočila čočka, za 20 minut by byla pak vařená a jako příloha k tomu může být třeba vejce. Doba přípravy je dejme tomu stejná, o kvalitě se nedá vůbec hovořit a finančně čočka vyjde určitě levněji. 

Otázkou tedy zůstává: opravdu nám nové nápisy na potravinách pomohou, když ve skutečnosti máme v sobě zakódované zvyky, kterými nás podvědomě nadopovala předešlá generace?


4 komentáře:

  1. Když tu píšeš o mase, podle mého ho lidé nemusí kupovat a taky hlady nemřou. Pavel :D

    OdpovědětVymazat
  2. Minulá generace stála fronty na všechno a přitom paradoxně nic nebylo. Tohle z nás udělaly obchodní řetězce supermarketů, které tlačí ceny dolů a neberou ohledy vůbec na nic. Spousta lidí si myslí, že když kupují zboží v akci, tak ušetří. Jenže nemají pravdu. Když se někoho takového zeptáte, proč to dělá, tak vám odpoví, že si pak za ty peníze může koupit něco navíc. Ve skutečnosti nic navíc nepořídí, utratí stejnou sumu, ne-li víc a celou dobu se raduje, jak zase ušetřil...

    OdpovědětVymazat
  3. Ne, vážně myslím, že to z nás udělali rodiče a prarodiče. Aspoň ze mě. Jak jsi říkal, tak vyrůstali v době, kdy všeho byl nedostatek, takže teď když mají takový výběr musí mít všechno. A tak nakupují stále víc a víc a aby si to mohli dopřát, tak koukají po zboží, které má nejlevnější cenovky. A když celý život chodíš nakupovat s někým, kdo tímto způsobem fakt nakupuje, tak když jdeš sám, tak nakupuješ podvědomě stejným způsobem. Než ti někdo ukáže úplně jinou cestu..

    OdpovědětVymazat
  4. Oukej, vzdávám se bez boje - čas ukáže :)

    OdpovědětVymazat

Prosím "anonymní" návštěvníky o podpis :)