Jak jsem vyráběla leporelo

Moje kamarádka P. před pár týdny odjela pracovat jako au-pair do Anglie. S ostatními kamarádkami jsme zvyklé si dávat vánoční či narozeninová přání, ale tentokrát se toho před jejím odjezdem nakupilo tolik, že na výrobu čehokoli (kromě krabičky poslední záchrany) nezbyl čas.  

A protože moje kamarádky normálně v Anglii nebydlí, a protože obvykle nevyrábím žádné věci dvakrát, rozhodla jsem se vytvořit leporelo z našich fotek. Moje první v životě! :)

3 dny jsem vymýšlela, jak to vlastně všechno udělám, spojím a propojím. Nakonec jsem doma vyštrachala ve skříni materiál v kombinaci světle modré a růžové barvy a dala se do práce. A to bych nebyla já, kdybych to všechno nezdokumentovala a nepodělila se o postup. 

1. Co budete potřebovat?

• tvrdý kartonový papír (já použila zadní recyklovaný hnědý karton ze zadní strany bloku)
• dvě A4 obyčejného barevného papíru
• alespoň A3 vysokogramážního čtvrtkového papíru (v závislosti na počtu vnitřních dílů vašeho leporela)
• fotografie či obrázky
• oboustrannou lepící pásku (místo lepidla)
• stužku (já použila ze 100% polyseteru – doporučuji radši použít jiný materiál)
• nůžky, pravítko s ryskou, mikrotužku, špendík.

2. Připravte si fotky či obrázky dle vašeho výběru. Já použila 12 fotek v lesklém provedení o rozměrech 10 x 15 cm (rozměr je důležitý vzhledem k celkové velikosti leporela). Je dobré, aby vaše obrázky měly přibližně stejný rozměr. Počítejte, že budete potřebovat dvakrát tolik fotek, kolik máte vnitřních dílů leporela + 2 fotografie na vnitřky titulních stran.

3. Začneme s výrobou krajních dílů. V závislosti na velikosti fotografií (10 x 15 cm) jsem se rozhodla udělat boční díl ve velikosti 14 x 19 cm, aby z každé strany přesahoval fotografii o 2 cm. Při tomto rozměru Vám bude stačit A4 kartonového papíru na obě titulní strany. Při vyšším rozměru je potřeba mít větší katron.

4. Z dvou připravených barevných papírů uděláme povrch titulní strany. Jelikož krajní díl je o velikosti 14 x 19 cm a fotku přesahuje pouze o 2 cm, je potřeba, aby barevné papíry, do kterých budeme kartony „obalovat“, přesahovaly velikost kartonu alespoň o 3 cm. Z tohoto důvodu jsem použila 2 světle modré papíry o velikosti 25 x 20 cm.

5. Pro lepší manipulaci a lepení titulní strany je dobré, když si na papíry z rubové strany nakreslíte, kde je jejich střed a kde bude karton posazený – viz. nákres na fotografii. 

6. Přiložte karton na vyznačené místo a barevný papír ohněte přesně v linii spáru. Pokud nemáte papír s vysokou gramáží, tak nedoporučuji nařezávat papíry špendlíkem pro lepší ohebnost papíru, aby se vám zbytečně neprodřel. Nejprve ohněte obě delší strany papíru a karton do nich nasaďte.  

7. Aby titulní strana nebyla na povrchu zkrabacená od lepidla, rozhodla jsem se použít oboustrannou lepící pásku. Dobře se s ní manipuluje a zmenší se vám riziko, že cokoli kolem sebe upatláte. Rozhodla lepit na rubové straně (zevnitř), aby byla titulní strana čistá a hladká. Na vnitřní stranu kartonu jsem nalepila kousky lepenky. 

8. Horní část lepenky jsem opatrně pak odlepila a barevný papír na karton pevně přitiskla. Pokuste se to udělat jedním pohybem, aby se vám papír zbytečně nezkrabatil. Takto přilepte ke kartonu obě dvě strany.

9. Po nalepení delších stran jsou na řadě strany kratší. Jelikož na vnitřek titulní desky už budeme lepit fotku, je potřeba, aby byla vycentrovaná. Z toho důvodu potřebujeme nejprve kratší strany sestřihnout směrem do středu, abychom vytvořili hezký okraj rámečku.

10. Protože jsme v závislosti na tloušťce kartonu a přeložením barevného papíru ztratili pár milimetrů, nemá cenu, abychom pracně měřili úhel 45-ti stupňů a udělali tak kraj přeložené titulní strany. Snadnější je přehnout kratší stranu papíru a tužkou označit v jakém místě se bude kratší strana směrem ke středu dotýkat s delší. Označené body pak spojíme s rohy titulních stran a načrtneme si, kde papír později odstřihneme.

11. Aby se nám zbytečně nepletly přebytečné části delších stran papíru, jednoduše jí odstřihneme.

12. Nyní můžeme po obou stranách načrtnuté úsečky odstřihnout, tak aby navazovaly na již nalepené delší strany barevného papíru.

13. Po obou stranách nám vzniknout jakési čtyřúhelníky, pod které opět nalepíme oboustrannou lepící pásku, ohneme a pevně přitiskneme k sobě, aby se obě části spojily.

14. Tímto způsobem budeme pokračovat i u druhé titulní strany leporela – u zadní části. Vzniknou nám dvě titulní strany obalené barevným papírem, které jsou na vnitřní straně volné, protože tam budeme později lepit fotky.

15. Nyní přichází na řadu výroba vnitřních částí leporela, které se do sebe skládají. Jak už jsem výše zmínila, já dělala leporelo s 5 díly, ale určitě to půjde i s větším počtem. Jelikož jsem chtěla, aby vnitřní část byla menší, než titulní strana, zvolila jsem rozměr vnitřních dílů o velikosti 13 x 18 cm (tedy na každé straně o půl centimetru menší, než je velikost titulní strany). Důležité je, abyste po straně každého dílu přidali ještě kus čtvrtky, díky němuž přilepíte jednotlivé díly k sobě. Proto jsem z čtvrtky vystřihla 4 díly o velikosti 13 x 20 cm (a zbylé 2 cm, nechala jako přebytek na přilepení) a jeden díl o velikosti 13 x 22 cm (kdy jsem po obou stranách nechala 2 cm, protože poslední díl se pojí jak s dalším díly leporela, tak s titulní stranou).

16. Vnitřní části leporela musíme připravit na nalepení se na sebe – tužkou oddělíme u každého dílu zmíněné 2 cm, které využijeme na přilepení jednotlivých částí k sobě. Poté po obou stranách čtvrtky naneseme od okraje úsečku  v úhlu 45-ti stupňů, čímž opět vyznačíme část, kterou odstřihneme (stejně tak jako u titulní straně nám vznikne čtyřúhelník).  Takto odstřižené části pak ohneme – já to dělala pomocí pravítka a špendlíku, jelikož po přejetí ostrého hrotu po narýsované linii jde dvoucentimetrová část snadno ohnout. Takto to provedeme u všech dílů.

17. Když máme všechny díly ohnuté a připravené k nalepení, použijeme opět oboustrannou lepící pásku, díky které jednotlivé části připevníme k sobě.

18. Při spojování jednotlivých dílů si musíme dávat pozor, abychom lepily z takové strany, aby šly pak části složit do jednoduché harmoniky. Dobré je, liché díly ohnout odprava a sudé doleva.

19. Pokud máme všechny díly spojené, nastává čas na nalepení ozdobné linky, která se potáhne přes všechny vnitřní díly leporela. Na tuto linku použijeme stužku, o které jsem se zmínila již na začátku. V závislosti na šíři stužky polepíme okraje tenkými proužky lepící pásky. Přitom musíme brát v úvahu, že budeme stužku ohýbat, abychom ozdobný okraj vytvořili i na druhé straně, a tak necháme na druhé straně dost místa. Poté stužku nalepíme. Když bude leporelo složené, bude tato stužka tvořit vnitřní část leporela a bude to vypadat (podle mého názoru) velice efektně.

20. Když máme vše stužkou oblepené, nastává chvíle na závěrečné lepení fotek. Mě se osvědčil postup, kdy jsem připevňovala lepící pásku přímo na fotky samotné a ty pak přimáčkla k jednotlivým dílům. Pokud byste postupovali naopak a lepili pásku na skládací části a na ty teprve fotky, musíte si dát pozor, abyste měli všechny fotografie vycentrované do středu.

21. Takto nalepíme obrázky postupně na všechny díly vnitřní části leporela – z obou stran.

22. Na závěr přilepíme tento „vnitřek“ z obou stran na krajní kartonové strany. Nyní využijeme zbylých okrajových dvoucentimetrových částí (viz. bod 15.), díky kterým můžeme připevnit vnitřek ke krajním částem. Já jsem se pokusila ony dvoucentimetrové části nalepit přesně na ty díly, které jsem předtím ustřihávala při lepení titulní strany - aby byly spáry na spárech a nic nebylo vidět. S tím rozdílem, že jsem vnitřek leporela umístila cca o již zmíněný půl centimetr (viz. také bod 15.) blíže ke středu. Opět si musíme dát pozor, abychom titulní strany nalepili tak, aby šlo leporelo klasicky skládat.

23. Teď už máme skoro celé leporelo hotové, až na vnitřní části titulních stran. Aby leporelo nebylo nudné a už na první pohled bylo „něčím“ zvláštní, vymyslela jsem si, že k němu připevním mašličku, díky které bude vypadat jako malý balíček. Na zadní stranu proto uprostřed vyneseme kolmici, na kterou opět nalepíme tenké proužky lepící pásky, abychom na ní mohli přilepit stužku.

24. Ustřihneme dostatečně dlouhou stužku. Klidně radši delší, zkrátit se může vždy. Tu pak přibližně v jejím středu nalepíme na připravenou lepící pásku a pevně přitiskneme k sobě.

25. Pro jistotu jsem radši ještě na samotnou stužku nalepila kus lepící pásky, ještě před samotným závěrečným nalepením fotky.

26. Na druhém konci nalepíme poslední fotku přesně do středu kartonové titulní strany. Máme hotovo :)

Jakou zkušenost máte s leporely vy? :)

Proč je pro mě jaro důvod k radosti

Každý z vás má určitě jednou za čas, kdy se cítíte pod psa - máte depku a ani vlastně nevíte proč. Cítíte se nepotřební, zbyteční, nezajímavý, hloupý, nemožní, méněcenní a když kohokoli porovnáte se sebou samým, ten druhý je vždycky vítěz. Přijde mi, že já podléhám těmto změnám nálad mnohem častěji, než kdokoli jiný v mém okolí. 

Jenže, když se pak rozhlédnu kolem sebe, kolik věcí se mi za poslední dobu třeba podařilo, kolika lidem na mě záleží, co mi udělalo radost nebo kolik věcí mě ještě čeká, zjišťuju, že k takovým náladám nemám vůbec důvod.

A tak mám radost vlastně jen tak. 

A taky protože ...

• .. se mi ozval kamarád V., jestli bych nechtěla nafotit merch k Žižkovské noci.
• .. mám důvod, proč nosit někomu ohromný dárek, který skoronemůžu ani unést, přičemž na všech, kteří mě s ním vidí, tiše závidí jeho budoucímu majiteli.
• .. mi moje kamarádka N. udělala bio krém přímo na míru mé problematické pleti.
• .. se mi v jednom týdnu po několika letech ozvali 2 známí, jestli bych nechtěla nafotit jejich svatby v květnu a červenci.
• ..  jsem se zamilovala do poslouchání audioknih.
• .. jsem našla na tramvajové zastávce iPad a svědomitě ho vrátila majiteli.
• .. je ideální doba na dostávání tulipánů a jejich celodenní nošení ve petlahvi, čímž jsem upoutala závistivé pohledy mnohých slečen a žen.
• .. jsem začala kulturněji žít – za poslední dobu jsem stihla balet ve Státní opeře, divadla v Rokoku a ABC, a záznamy z Metropolitní opery v kině.
• .. se strašně těším na kurz japonské knižní vazby.
• .. jsem zjistila, že lak od Maybelline vydrží a mnoho déle, než ten od Rimellu.
• .. mi můj kluk řekl, že jediný okamžik, kdy mi to neslušelo, byla lednová noc, během níž jsem umírala na chřipku, chrápala a měla ve spánku jedno oko pootevřené. 
• .. jsem napsala do České národní banky email se spoustou otázek, na které jsem nevěřila, že dostanu odpověď, načeš jsem dostala návrh domluvy osobní schůzky s vedoucím oddělení.
• .. jsem si z Matějské poutě hrdě odnášela ten největší nafukovací balónek ve tvaru srdce, jaký tam vůbec byl.
• .. začíná být krásné počasí – vhodný čas na zahození zimního kabátu, vytažení slunečních brýlí a konání pikniků.
• .. mám pro koho vyrobit leporelo.
• .. jsem v pokeru vyhrála ohromný balík jen díky blafování a v ruce měla jenom desítku a trojku.
• .. mám s P. na úterek domluvenou kavárenskou pracovní seanci, během které budeme obě sedět za notebookem a dělat že pracujeme a přitom budeme pít hektolitry kávy a domácích limonád.
• a protože je tu další jaro a já jsem šťastná a spokojená a nic mi nechybí. :o)

Být vzorem

Nedávno mi moje kamarádka P. vyprávěla historku, jak prostřednictvím Facebooku narazila na naprosto neznámého člověka, který nabízel scanografické obrázky - "kdo chcete, přijďte si zítra odpoledne do kavárny, najdete mě tam sedět a dostanete zdarma jeden výtisk!"

Během jejího monologu mi hlavou pomalu putovala myšlenka, jestli P. scanografickou fotografii opravdu potřebuje, když v tom se k mému do mozku donesly věty:

"Víš, mě se tam vůbec nechtělo. Samotné. A za člověkem, který je naprosto cizí a nikdy jsem ho neviděla. Ale rozhodla jsem se, že si pro to prostě dojdu. Prostě jsem si řekla - Janka by si ale pro to došla, zvládla by to!"

Strašně mě to potěšilo. Zvlášť, když jsem si uvědomila, že před pár lety by to o mě sotvakdo řekl - natož  aby na mě někdo myslel při zdolávání pomyslné laťky v komunikaci s cizími lidmi. Kdybych já byla v téhle situaci ještě nědávno, určitě bych se nervozitou osypala pupínky a nakonec bych do kavárny ani nešla. A kdyby náhodou ano, s velkou pravděpodobností bych ze sebe nedostala ani slovo.

P. pokračovala dál a vyprávěla, že když vešla do kavárny a poznala kluka z facebookového profilu, všimla si, že okolo něho sedí lidé, kteří si pro scanografii taktéž přišli a uvědomila si, že se od ní tudíž asi také očekává, že se zdrží. "A já jsem si v duchu pořád opakovala - Janka by s nimi taky zůstala sedět a popovídala si! Tak to musím zvládnout taky!"

Byla jsem strašně pyšná na to, že jsem někomu vzorem. Byla hrdinkou! I díky mě!

Je skvělé, že když se snažíte na sobě v určitých oblastech zapracovat (resp. chovat se jako normální lidi) a tím pádem být sami pro sebe snesitelnější, nevědomky inspirujete jiné lidi, kteří si z vás pak berou za příklad a nechají se vámi motivovat.

Málokdy si uvědomuju, že díky našemu přirozenému chování můžeme ovlivňovat a působit na lidi, kteří jsou okolo nás, ale tohle byl jeden z okamžiků, kdy to na mě dolehlo v plné míře. Díky lidem, kterými se obklopujeme, můžeme dokázat cokoliv si zamaneme..

A mě se v tuto chvíli chce říct "dobrou noc, princové z Maine, králové Nové Anglie!", zhasnout světlo a potichu zavřít dveře pokoje. Všechno je v našich rukách. Jen o tom někteří z nás ještě nevědí..

Chcete zažít psycho? Dejte si ginkgo!

Před pár dny jsem si v závaznosti na blížící se státnice z ekonomie koupila Ginkgo - koncentraci, pro lepší soustředění nad skripty. Čaj jsem si pořídila v útulném obchůdku, kde mi byl doporučen jako údajně nejlepší. Přední strana krabičky navíc hlásá, že je bio a díky hodnotě na cenovce jsem usoudila, že se jedná o top kvalitu toho nejlepšího, co můžu vůbec koupit. 

Asi v půl 7 večer jsem si po vyprokrastinovaném dnu říkala, že bych se konečně měla k tomu učení dokopat. Bezstarostně jsem sáhla po biokrabičce a udělala si čajíček z toho zázraku.

Asi 20 minut po vypití první konvičky jsem byla naspeedovaná, měla jsem dobrou náladu a chtělo se mi tančit. V hlavě mi sice zněla taneční hudba, ale i tak se odhodlala a sedla si k učení - očividně se už něco začalo dít! 

O dalších deset minut později už sedím poslušně přikovaná na židli, prohrabuju se mezi těmi všemi papíry a přepadá mě pocit, že to v životě nemůžu stihnout ani přečíst, natož to chápat a umět to vysvětlit a argumenotvat.

Začínám být maličko nervní a někde docela vzadu cítím nastupující paniku.

Asi 40 minut od oné konvice jsem pokročila do situace, kdy mám úplně vytřeštěné oči, jsem celá rudá v obličeji a začíná mi být horko.

Skoro nemůžu dýchat a cítím nesnesitelnou úzkost, že ty státnice nemůžu v životě udělat. Nebylo by lepší se na to vykašlat? Má cenu se to vůbec učit? Zahodím chmurné myšlenky a celá vysílená si jdu udělat další čaj..

Po zdolání dalšího velkého hrnku čaje se cítím na pokraji všech sil. Připadá mi, že mi už nikdy nebude dobře, nadávám si sama sobě, jak jsem to dopadla a cítím se strašně nezodpovědně.

Snažím se všechno v rychlosti přečíst, zapsat, podtrhnou a zvýraznit. Ale když začnu psát psace, můj mozek se očividně nedokáže koncentrovat a koordiovat moje pohyby, protože v té rychlosti se mi pletou písmenka - už jako třetí v pořadí píšu písmeno, kterým má celé slovo končit. Stane se mi to i sedmkrát v jedné větě. Zaraženě koukám na každé druhé přeškrtané slovo a říkám si, co se to se mnou děje. Jsem úplně mimo. 

Skutečnost, že nemůžu už ani psát mi dodá opravdu velké sebevědomí - připadám si ještě víc neschopně. Cítím, že to nikdy nemůžu zvládnout, když už neumím normálně ani napsat, které má víc jak tři slabiky. Víc se soustředím.. Ale po chvilce zjišťuju, že ač se mi písmenka asi nepomotala, tak to po sobě nemůžu ani přečíst. 

Je mi už nesnesitelné vedro, mám v pokoji 20 stupňů a otvírám dokořán okno, ač je venku těsně nad nulou. Ve spáncích mi tepe (asi hrůzou ze sebe samé) a prsty, ve kterých držím propisku se mi klepou. Srdce mi buší a cítím, že mám úplně červené uši - horko je úplně k nevydržení.

Vzdávám to, ač je asi 10 hodin večer, lehám si do postele a pouštím si online záznam Otázek Václava Moravce. Zavřu oči a snažím se usnout.

Jsou 4 hodiny ráno a já ještě nespím, před očima se mi honí různé grafy a linie, kterým vůbec nerozumím, ale vím, že bych je už dávno měla umět, protože jsem se je přece večer učila. Uvědomuju si svojí situaci a popadá mě panická hrůza. Srdce mi pořád rychle tluče a pořád cítím svíravý pocit někde uvnitř mě, který mi říká "Janko, můžeš si za to sama, jsi tak nezodpovědná!"

Časem upadám do jakéhosi kómatu, ze kterého mě probudí Matěj, tím že na mě ráno skočí.

Začíná nový den, jdu se osprchovat, nasnídat a udělat si novej čaj (díky, kterému to prostě musím zvládnout). Když vytahuju nový pytlíček, napadne mě, kouknout se na zadní stranu krabičky:

Hlavou mi probleskly asi 3 třičtvrtělitrové konvice, které jsem za včerejšek zdolala. Nehledě na to, že mám zvyk nechávat v nich pytlíčky čaje až do doby, dokud nejsou úplně prázdné.

Není divu, že to zakazují těhotným ženám - ani si nedokážu představit, jakou by ony ze svého stavu měly schízu, když já jsem byla v takovém stavu jen kvůli učení..

A tak se vracím zpátky ke své jistotě - čokoládě. Sice budu mít na dolních rozích stran hnědé obtisky prstů a efekt sacharidů se projeví v následujících pár týdnech, ale aspoň budu v pohodě!

Mých 5 neoblíbenějších kaváren

Kdo mě znáte osobně, víte že jsem "kavárenský povaleč". Žiju po kavárnách. Miluju, když se u nějaké stolku zabydlím na dlouhé hodiny, z kabelky většinou postupně vytahuju všechny věci, které jsem si s sebou přinesla (knihy, laptop, skripta) a pomalu zapomenám na čas za zvuku uklidňujícícho společnského šramotu a vzdáleného cinkání porcelánu a kovových lžiček.

Miluju se položit do měkkého prosezeného gaučíku, na kterým při každým pohybu cítíte v zadku péra, a přes cigaretový dým pozorovat lidi kolem sebe. Přesto, moje neoblíbenější kavárny, jsou většinou nekuřácké (nebo mají alespoň nekuřácké části).

Café NONA

Café NONA - Kavárna v Nové scéně Národního Divadla, Národní 1393/4, Praha 1 

Miluju to tam! Díky obrovskému prostoru můžete zakotvit na pohodných polstrovaných křesílkách uprostřed nebo se nastěhovat k famózní prosklené stěně. 

Tímto „oknem“ koukáte totiž přímo na tramvajové zastávky u Národního divadla, vidíte Petřínskou rozhledu a rýsující se obrysy mostu, za kterými tušíte řeku. Ať tam přijdete v jakoukoli denní dobu, můžete sledovat mumraj pod sebou a tak je tohle místo absolutně nejlepší na tzv. koukání do blba, který já potřebuju více než často. 

Nejlepší ale je, že díky prosklené stěně je v kavárně přirozené denní světlo, ze kterého vás nebolí oči a tak je to tak ideální místo na učení – resp. na nakýblování se tam v 9 ráno a s odchody až po setmění, přičemž za vámi v průběhu dne chodí „návštěvy na kafíčko“.

Další výhodou je, že v NONĚ jsou všudepřítomné zásuvky na zapojení vašeho laptopu nebo k rychlému nabití „chytrého telefonu“, a když nejste zrovna v dosahu, obětavý personál vám v klidu přinese prodlužku. 

Pokud jste v centru a rychle nevíte, kam skáknout na oběd, berte tohle jako dokonalou příležitost. Můj tip: sendvič s tuňákem a salát s cizrnou napůl smíchaný se salátem sýrovým.

PS: heslo na Wifi 12345. :)

Kávovárna

Kávovárna, Štěpánská 61, Praha 1

Nejčastější místo, kde se kamarádkami pořádáme pravidelné srazy a kde se  pak překřikujeme, co se u které z nás stalo nového. Stěny Kávovárny si vyslechly všechno o našich bouřlivých rozchodech (i o těch méně bouřlivých), o zjištěných nevěrách, o proplakaných nocích ale i o nových láskách nebo o šťastných výročích. 

Absolutní hit této kavárny jsou její obrovské čokolády nebo ledové kávy – až 470 ml! V nekuřácké části se navíc pravidelně mění obrazy – dá se říci, že je to taková prodejní galerie.

PS: při objednávkách používejte kódy uvedené v nápojovém lístku, jinak Vám nebudou rozumět! :)

Řehoř Samsa

Knihkupectví a kavárna Řehoře Samsy, Vodičkova 30, Praha 1

Napůl kavárna a napůl knihkupectví v centru Prahy v pasáži Lucerna. Můžete si tu půjčit ke kafíčku knížku a v klidu si jí prolistovat, a zjistit, jestli vás zajímá natolik, abyste si jí koupili, nebo se do ní jednoduše začít přímo v kavárně. 

Při nákupu vám navíc bude knížka zabalena do speciálního samsonského papíru, jehož autorem je místní štamgasta a ilustrátor v jednom. Jsou zde navíc krásné mozaikové stolečky, ke kterým můžete nasměrovat pozornost kdykoli, když si s dotyčným před vámi už nebudete mít co říct – a nebude to vypadat divně nebo nespolečensky! 

Navíc malá srdeční záležitost – majitel Filip trávil nějaký čas v Luhačovicích, ze kterých si přivezl kladný vztah k Luhačovické bylinné -  je to jediný podnik v Praze, o kterém vím, že tam tuhle kořalku určitě mají. 

PS: jediná kavárna, kde mají (kromě bylinné) i fialkovou limonádu! :)

Friends Coffee House

Friends Coffee House, Palackého 7, Praha 1

Moje "pracovna". Místo kam vodím všechny studenty na doučování.

Friends Coffee House se skládá z více propojených místností, z nichž každá má svůj vlastní „účel“, ale vše je navrženo architektem tak, abyste se tu cítili jako doma. Můžete dokonce do kavárny poslat vlastní fotku, která časem přistane na zdi kavárny – jasný důkaz domáckého prostředí. 

Výjimečným prostředím se stává také díky velké prosklené zimní zahradě s renesanční fontánkou, která zároveň slouží jako prodejní galerie.  Zároveň je milé, že první stůl v zimní zahradě je skoro neustále vyhrazen pro dva majitele kavárny, kteří stálé návštěvníky (mě) vždycky zdraví. 

Ale je bohužel pravda, že za dobu, po kterou už tam chodím, se kavárna docela změnila – a ne moc k lepšímu. Z útulného prostředí trošku začíná být cítit trochu sterility. Už tam nejsou krásné staře popsané stolky, už se tam každé úterý dopoledne nepraží čerstvá káva přímo uprostřed kavárny, už se na černou tabuli nekreslí křídami a už jednotlivé fotky nemají každá svůj vlastní rámeček, ale jsou „nacpané“ do nepřehledné koláže.

Každopádně, pokud jste milovníci zmrzlinových nebo jogurtových shaků, tak si ty zdejší nemůžete nechat ujít!

PS: můžete si tu pronajmout i malou konferenční místnost pro vaše meetingy! :)

Dobrá trafika

Dobrá trafika, Újezd 37, Praha 1, nebo Korunní 42, Praha 1

Tahle kavárna má 2 pobočky - jednu najdete na Újezdě (přímo u zastávky Hellichova) a druhou na Vinohradech (naproti zastávce Šumavská).

Obě dvě kavárny jsou propojeny s trafikou. Když vejdete, tak byste ani neřekli, co se za průchodem označeným cedulkou „kavárna“ všechno skrývá. A obě kavárny mají ve vnitrobloku domu udělanou malebnou zahrádku, kam se ale většinou neupíchnete, protože jsou skoro pořád už obsazené. 

Osobně mám radši tu vinohradskou Dobrou trafiku, protože nejen, že tam je piano, ale zároveň tam chodí i lidi, kteří na něj umí hrát. Pak se můžete dočkat dokonalého kulturního zážitku. Navíc tu mají Wifi, kterou na Újezdě nemají (nebo aspoň neměli, když jsem tam naposledy byla). Tady jsem kdysi napsala svojí bakalářskou práci.

Vše je tam domácké (někdy až moc) a schází se tam samí zajímaví lidé (jak by řekly moje kamarádky „alternativní“ nebo „příliš intelektuální“. Při odchodu z kavárny obdržíte lísteček, který zaplatíte až v přední části – v trafice. 

PS: Dejte si svařený hruško-broskvový džus s hřebíčkem a se skořicí.

ZOO

Odkud máš toho plameňáka?

Tuhle otázku jsem během minulýho týdne slyšela asi desetkrát a vždycky jsem se celá zapýřila nad pochvalou - přičemž plameňák připnutý na hrudi tímto ještě více vyniknul.

Tímto bych vám chtěla přestavit Kristýninu dílničku (lépe řečeno asi farmičku či zoo), kterou najdete pod přezdívkou Whykiki na Fleru (www.fler.cz/whykiki). Předem upozorňuji, že pokud na předešlý odkaz kliknete, zaseknete se v barevném světě na několik desítek minut a nebudete vědět, co vlastně chcete ulovit. U Kristýny totiž uvidíte brože, které mám bude zaručeně každý závidět.

Týnka studuje přírodovědeckou fakultu a očividně fauny nemá nikdy dost. Proto ve volném čase pracuje na rozvoji a šlechtění různých druhů zvířat napříč kontinenty a nezapomíná ani na jejich patřičné rozmnožování.

Brože jsou vyrobené z pěnové gumy - tzv. moosegummi a jsou zdobené korálky, vyřezávanými kytičkami nebo třeba i peříčky. 

Obzvlášť sympatické je, že v e-shopu je u každé brože sepsaná malá úvodní charakteristika daného zvířátka, takže vždy přesně víte, co že si to vlastně pouštíte k tělu. A kdybyste si náhodou nebyli jistí, ručně malovaná krajina na kartičce, ke které je brož připevněna, vás rychle zavede do přirozeně divokého prostředí, v němž váš nový společník žije.

Její zvířátka jsou úplně geniálně vytvořená, s citem pro detail a zároveň barevně sladěné tak, že se vždycky stanou středem pozornosti. Rozhodně skvělý doplňek, kterým můžete bojovat proti těmto sychravým dnům! (A to říkám proto, protože je to pravda - ne kvůli tomu, že jsem její věrná zákaznice se sklonem k infantilnosti!)

Vzrůhu do barevného světa! 

Nečekejte se ZOO na hezké počasí! :)

100 věcí, které mi dělají radost

Včera jsem dočetla skvělou knížku, v jejímž závěru byl uveden seznam 100 věcí, které její autorce dělají radost. To mě inspirovalo k otázce, zda bych i já dokázala dát dohromady svůj výčet radostí - takže jsem včera během celého dne chodila s notýskem a pečlivě si zapisovala věci, které mě kousek po kousku dělají šťastnou...

Mám radost, když …

1. ... kdekoli v pokoji najdu nedojedenou čokoládu a žasnu nad tím, že jsem na ní úplně zapomněla.
2. … ulehám do čerstvě povlečených peřin.
3. … konstatuju, že je už dostatečné teplo na spaní u otevřeného okna.
4. … si po „o“ můžu dopřát dvacetiminutového šlofíka.
5. … je strašlivá bouřka a já ležím na posteli pod střešním oknem.
6. … zjistím, že se vejdu do kalhot, které jsem před pár měsíci ani nezapnula.
7. … si jdu koupit lístky do divadla a ještě není vyprodáno.
8. … udělám všechny zkoušky v prvních termínech a do konce zkouškového období mám „prázdniny“.
9. … mi někdo zavolá, že se mu něco stalo, a že to může říct „jenom mě“ a prý se s ním musím okamžitě sejít.
10. … ležím v polospánku pod peřinou (a opravdu vypadám, že spím) a cítím, že mě někdo ještě dokonaleji přikryje.
11. … moje kamarádka P. nepřijde na náš sraz pozdě.        
12. … si udělám kudrnaté vlasy.
13. … něco uvařím/upeču a někdo si řekne o recept.
14. … mi někdo rozpustí vlasy a řekne: „takhle je to lepší“.
15. … najdu něco, co jsem považovala za dávno ztracené.
16. … můžu udělat první stopy do zatím nedotčeného sněhu a slyším pod nohama jeho jemné křupání.
17. … u Aktivit předvádím pantomimu a někdo jí pozná.
18. … si zapíšu první věc do svého nového diáře.
19. … v kavárně objevím stolek přímo u obrovského okna.
20. … si poprvé v roce obuju boty naboso.
21. … mi někdo večer v hospodě oznámí, že četl můj dnešní článek.
22. … náhodou narazím na skvělou recenzi knihy, kterou se právě chystám číst.
23. … si uvědomím, že jsem ve víru „pracovního dne“ zapomněla na oběd nebo na večeři a pořád žiju.
24. … mi někdo udělá snídani do postele.
25. … v peněžence najdu ukryté peníze „na horší časy“.
    
    

    

    
    
26. … si koupím nový lak na nehty.
27. … chodím do lednice ujídat třešňový kompot.
28. … mi během dne přijde sms, že na mě někdo myslí – jen tak.
29. … se hrozně moc opiju na diskotéce, že se nezdráhám vylézt na pódium a tancovat tam.
30. … poprvé spatřím člověka, o kterém na první pohled vím, že si ho budu vážit.
31. … mi někdo při představení pevně stiskne ruku – žádná „leklá ryba“.
32. … dokážu říct NE.
33. … se odhodlám si vzít na sebe něco nekomerčního a zjistím, že na mě nikdo nekouká blbě.
34. … mě někdo pochválí – za cokoli.
35. … dostanu květiny.
36. … mi někdo pošle odkaz na nějaký článek nebo fotografie a potřebuje nutně znát můj názor.
37. … se sama procházím kouzelnými uličkami Malé Strany.
38. … při nákupu u pokladny zjistím, že daná věc stojí méně, než jsem si myslela.
39. … mě někdo požádá, zda bych ho nechtěla fotit.
40. … si sama něco vyrobím podle vlastních představ.
41. … někdo přizná svou chybu.
42. … a taky když já seberu všechnu pokoru a sama se omluvím za mnou chybu.
43. … mě někdo požádá o radu.
44. … se se mnou lidi ve vlaku/tramvaji rozloučí, když se chystám vystupovat.
45. … vyperu prádlo v nové aviváži.
46. … mi děda upeče Vídeňský dort a udělá hodně krému.
47. … si pečlivě vypracovávám otázky ke zkoušce a používám při tom všechny možné odstíny gelových zvýrazňovačů.
48. … mi někdo pochválí fotografii, aniž by věděl, že jsem její autorkou já.
49. … se koná piknik.
50. … zaklapnu právě přečtenou knihu a ještě chvilku vstřebávám její dojmy.
    
    
    
    
    
51. … se v létě toulám na nábřeží v dlouhé sukni a s flaškou vína v ruce.
52. … mi baterka ve smartphonu vydrží až do večera.
53. … plánuju výlet.
54. … si jeden z mých kocourů přijde na/ke mně lehnout jen tak sám od sebe.
55. … mě někdo požádá o telefonní číslo.
56. … si v Knihkupectví Řehoře Samsy objednám fialkovou limonádu.
57. … najdu na ulici minci – nejlépe nějakou cizí měnu.
58. … se na mě prodavači v obchodě usmívají a jsou milí.
59. … vyhraju sázku (nebo cokoli jiného).
60. … si aktualizuju můj TO DO list.
61. … mi během spánku můj kocour přejíždí packou po tváři.
62. … se v noci probudím a zjistím, že ležím na posteli kolmo (nebo obráceně – s nohama na polštáři) a hlavu si opírám o břicho/záda mého kluka.
63. … odněkud slyším francouzštinu.
64. … si v čajovým obchůdku strašně dlouho vybírám, co si vlastně koupím.
65. … mě někdo začne smrtelně vážně poučovat o něčem, co už dávno vím.
66. … stihnu vrátit knihu do knihovny ještě před koncem její půjčovací lhůty.
67. … se sama sobě líbím na nějaké fotce.
68. … někoho rozesměju, tak že nemůžu přestat.
69. … mě někdo představí jako fotografku.
70. … zaslechnu „Tři mínus“.
71. … se mi ozve někdo, s kým už strašně dlouho nejsem v kontaktu a sama si říkám, že bych se měla ozvat.
72. … slyším písničku a okamžitě se mi vybaví nějaký zážitek s ní spojený.
73. … se nahá koupu v luhačovické přehradě.
74. … odolám a neochutnám zákusek, který je mi nabízen.
75. … se na sebe večer podívám do zrcadla a zjistím, že můj make-up „to“ vydržel.
    
    
    
    
76. … zjistím, že mi skončila menstruace.       
77. … v televizi náhodou dávají film, který už mám celou věčnost stažený v počítači, ale ještě jsem se na něj nedonutila na něj podívat.
78. … mi někdo v ateliéru koupí mléko do kafe, protože ví, že já jediná se bez něj neobejdu.
79. … náhodou v centru Prahy potkám někoho známého.
80. … vejdu do své oblíbené kavárny a barman na mě volá: „Jako obvykle?“.
81. … je mi uznána reklamace.
82. … si umyju vlasy pánským šamponem.
83. … T. rozdělá oheň v krbu.
84. … mi lak na nehtech vydrží déle jak 3 dny.
85. … v restauraci můžu ochutnat z talířů mých přátel.
86. … dosáhnu orgasmu.
87. … si udělám pořádek na stole a v psacích potřebách.
88. … mi někdo říká automaticky „Janko“ bez jakýchkoli dalších zbytečných otázek.
89. … v obchodě narazím na něco, co zaručeně udělá radost mé kamarádce.
90. … se vyzuju z nepohodlných bot.
91. … mi někdo hádá méně let nebo méně kilo nebo méně dioptrií než skutečně mám.
92. … přijdu uprostřed noci domů a zjistím, že na mě někdo čeká (i když by pro něj bylo někdy lepší, kdyby radši nečekal).
93. … s někým ve stejný okamžik začneme větu stejnými slovy.
94. … jsem „na ostro“ a nikdo jiný o tom neví.
95. … mi přijde dopis nebo pohled.
96. … se setkám s P. a zjistím, že na sobě máme skoro to samé.
97. … na mě ve zprávách čeká velice soukromá reakce na můj článek na blogu.
98. … je mi pochváleno spodní prádlo.
99. … se mi podaří někoho vyburcovat (inspirovat) k něčemu, co by normálně neudělal.
100. … zveřejním právě dopsaný článek na blogu.

 A co dělá radost vám? :)