sobota 5. července 2014

Tak nějak normálně nenormálně

Máte někdy chuť dělat "zakázané" věci? A teď nemám na mysli exhibování obnažených těl či souložení na veřejných místech. Mluvím o malých nezbytných maličkostech, které nás občas jakoby ponoukají, abychom je dělali trochu jinak. 


O věcech, o kterých tak nějak podvědomě víme, že bychom je dělat neměli vůbec, nebo jen velice občas. Jinak bychom byli pokáráni. Kým? Nějakou "vyšší autoritou", která se nás snaží vychovat/ávat.

Během minulých uplynulých dnů jsem pár z těch "svých" pravidel chování porušila. A pocítila jsem pocit úlevy. Ještě předtím mi ale hlavou prolétly následující myšlenky:

  • Proč bych vlastně teď hned nenechala rozbordelařenej byt v "polorozuklízeným" stavu a neodešla si prostě ven číst?
  • Proč bych si pro lepší náladu k uklízení neotevřela láhev vína a sama ji nevypila?
  • Proč bych si nedošla koupit ty příšerně drahé sýry do speciální sýrárny jen sama pro sebe - aniž bych čekala návštěvu?
  • Proč bych si nenalít vychlazené kafe do velkých svátečních sklenic na víno?
  • Proč bych měla spát s hlavou zrovna u čela postele?

Co se stane, když nějaké takové dogma porušíme? Zaplaví nás malý pocit vítězství - ne/udělali jsme to či ono, zbourali jsme pomyslné hranice a jsme volnější. Nedotkla se nás káravá ruka vyšší moci. 

Život jde dál, ale my jsme o malilinký kousíček trochu jiní.

Ale nejsou to právě tyto maličkosti, které dělají náš život jiným? Něčím se odlišujícím od životů těch ostatních?



2 komentáře:

  1. Na podobných "rebéliích" je vždycky nejlepší ten pocit uvědomění, že se vlastně vůbec nic nestalo. Svět neskončil, ba co víc, vůbec si toho s největší pravděpodobností nevšiml. Přináší to úžasný pocit svobody.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkný příspěvek a moc se mi líbí i komentář Jarky. Ona "vyšší autorita" se nám snaží namluvit, že skončí svět, když se nebudeme řídit "jejími" pravidly. A ta lehkost, když se tak nestane, je úžasná.

    OdpovědětVymazat

Prosím "anonymní" návštěvníky o podpis :)