Potřebuju chlapa!

Potřebuju chlapa! Ano! Opravdu! Skutečného chlapa! 

Ještě před pár týdny jsem se považovala za docela samostatnou a byla jsem na to do jisté míry i hrdá. Někteří moji kamarádi mi mojí samostatnost dokonce i vytýkali.. Během posledních dvou týdnů, za dobu co bydlím v třípatrovém domě se zahradou s rozlohou okolo čtyř tisíc čtverečních metrů, jsem zjistila, že sama nezvládám naprosto nic..

Celá tahle tragikomická historka začala asi před dvěma týdny, kdy jsem zjistila, že nám po velké bouřce spadaly ze střechy hřebeny, které dokonce uvolnily i některé tašky a začalo nám téct do domu. Samozřejmě jsem to nakonec nebyla já, kdo vylezl vikýřem na střechu, položil nové tašky a hřebeny připevnil maltou. Jediné na co jsem se zmohla, bylo stát na trávníku před domem a celou scénku sledovat se strachem v očích z dostatečné vzdálenosti.

Potřebuju nějakého výškaře a horolezce. Prostě 2 v 1.

Ani ne za dva dny jsem běžela na dermatologii s rudými fleky na ramenou a lopatkách. Doktorka z dostatečné vzdálenosti sjela pohledem napuchlé štípance a s opovržlivým pohledem mi oznámila, že máme doma nejspíš štěnice. Mělo by se s nimi něco udělat. Myslím, že moje dezinfekce Savem nejspíš nepomůže.

Potřebuju nějakého deratizatéra. Nejlépe bez zápachu.

Ani po dvou týdnech tady jsem nezjistila, jak zprovoznit motorovou sekačku. Benzín jsem do ní nalila, ale slečna stále stávkuje. Nevím, jestli je to rukama, ale pro jistotu jsem sousedovi řekla, že jí mám rozbitou, než abych přiznala své lemplovství. Existují vůbec návody, na to jak se s tím vypořádat?

Potřebuju nějakého kutila. (K tomu jedna tématická – Chinaski – Jsem kutil)

Moje snahy zachránit svojí pověst alespoň v kuchyni skončila podobnou fraškou. Když jsem si v půlce procesu všimla, že ve všech kastrůlcích a pánvích to pomalu přestává bublat, byla jsem z toho docela nervózní. Ještě nervóznější jsem byla, když jsem nevěděla, co s tím mám dělat.

Potřebuju někoho, aby přišel a řekl „Nojo holka, došla ti plynová bomba, tak já ti jí vyměním za jinou“. Vděčný strávník výhodou!

O víkendu jsem se konečně dostala na zahradu na odklízení pohromy, kterou po sobě zanechala nedávná vichřice – to třešně na dvorku praštil blesk a strom se rozčtvrtil a spadl k zemi. Egoisticky jsem se snažila zapojit do odklízecích prací, ale ostatní mým snahám nevěřili a jediné k čemu jsem jim byla dobrá, bylo držení motorové pily, když si obcházeli rajón. Nakonec jsem si vydobyla svojí pozici a zaujala své místo u drtiče větví. Netrvalo ani hodinu a už jsem nad přístrojem stála a spolu s chlapama přemýšlela, jaktože tam ta větev mohla sakra uvíznout.

Potřebuju nějakého zahradníka a někoho, kdo zvládá ženský něco popsat tak, aby to pochopila.

I kdybych se rozčtvrtila, tak nemůžu stihnout obejít s prarodičema všechny jejich doktory. V době kdy má děda naplánované rehabilitace, má babička domluvené kontroly u svých doktorů. A když děda obchází různá vyšetření, babička musí chodit na pravidelné injekce. Ani jedno z toho není na stejném místě.

Potřebuju pečovatele, ošetřovatele a řidiče. Bylo by taky fajn, kdyby mu nevadili staří, senilní a občas i nervní důchodci.

Celý tento „posraný“ článek končím (opravdu už tématicky) dneškem, kdy jsem byla v 5 hodin ráno vzbuzena s tím, že na záchodě je potopa. Nemusím říkat, že potopa se neskládala pouze z protékající  vody. Toaletu jsem vytřela, vyčistila, uklidila, zamkla a zavelela, že odteď se bude chodit na záchod o patro výš, kde je další bytová jednotka. O pár hodin později jsem s neradostným pocitem zjistila, že „všechno“ co se spláchne v horním patře se automaticky vyplaví i v tom spodním. Přehodnotila jsem situaci a ke vchodovým dveřím jsem dala kyblík a toaletní papír, ať se s tím ostatní poperou po svém.

Potřebuju někoho …. komu nevadí se brodit po kotníky ve sračkách..

Tečka.