Emigrace

Nevím přesně proč, ale letošní květen byl pro mě neuvěřitelně melancholickej... Začínala jsem se cítit taková nijaká. Nic mě pořádně nenaplňovalo, žádná činnost vyloženě neuspokojovala. Měla jsem pocit, že nikam nesměřuju, že se nerozvíjím a že stojím na místě. Postupem času to vygradovalo (asi i nepřízní počasí) až k tomu, že jsem se zastavila uprostřed chodníku a říkala jsem si: Co tu vlastně dělám??

Celou svou beznadějnou situaci, jsem se rozhodla vyřešit tak, že prostě někam odjedu. A rozhodla jsem se pro Austrálii. 

Kamarád se totiž odtamtud nedávno po 7 měsících vrátil, a vždycky když ho vidím, tak mi nadšeně popisuje, co všechno zažil. A já mu to závidím. Ano, musím si to přiznat - opravdu závidím. 

Taky se chci seznamovat se všemi národnostmi na světě, taky se chci naučit dobře anglicky, abych se s každým mohla domluvit, taky chci cestovat a fotit a dávat na FB fotky, které by mi každý "záviděl" a taky chci prostě někam zmizet a nic neřešit.

Celý můj "ďábelský plán" se dovršil tím, že jsem byla nucena se opět (za toto zkouškové období už potřetí) odhlásit z termínu na makroekonomii. Opravdu jsem o tom vážně uvažovala - začala jsem přemýšlet jak nejrychleji stáhnu všechny peníze z mých vkladů na běžný účet, jestli je moje karta akceptovatelná všude, jak doma vysvětlím, že prostě nedostuduju, protože mě to prostě a jednoduše nenaplňuje a jak se budu do konce života vypořádávat s tím, že mě díky mému odjezdu babička nejspíš úplně zatratí a tím i vydědí. Ale zase na druhou stranu, kde je řečeno, že se sem vůbec musím vrátit?

Když jsem se se svojí depresí svěřila kolegyni (u nás na VŠ se totiž nepoužívá termín spolužačka) z vejšky, tak ta mě jen utvrdila, že odjet, je nejlepší řešení. Původně jsem myslela, že mě jen chce uchlácholit a dodat nové síly do budoucna, ale když mi vzápětí oznámila, že ona sama příští týden odlétá na 4 měsíce do USA, kde bude pracovat na golfovým hřišti (hraje totiž golf), propadla jsem ještě do hlubší deprese.

Na internetu jsem začala hledat vhodnou jazykovou školu a nejlevnější ceny letenek, přihlásila jsem se anglickej jazykovej kurz (opravdu!) a začala jsem uvažovat, co z mého šatníku bych si měla vzít s sebou.

Celou mojí hurá akci zabrzdil asi v 10 hodin večer email ze studijního oddělení, kde mi oznámili, že můj termín zkoušky byl úspěšně přeložený.

Každopádně jsem začala přemýšlet, jak z tohoto stereotypu úspěšně vystoupit a jak se cítit zase smysluplná a spokojená. Udělala jsem si seznam bodů, které bych chtěla v červnu všechny stihnout, napsala jsem si seznam knih, které dlouhodobě schraňuju v paměti, že si je musím přečíst a z poznámkového bloku si vytvořila soubor, kde eviduju všechna naučná videa (od ruční výroby, po psychologii, až k fotografování), o kterých si myslím, že by mě mohly obohatit.

Znovu jsem se objednala ke své kosmetičce (sice jsem u ní byla pouze jednou, ale to stačí, abych jí už považovala za svou) a přemýšlela jsem nad zkrácením vlasů, což jsem nakonec odložila na dobu, kdy budu v Luhačkách. A taky jsem se přes Naučmese.cz přihlásila na pár zajímavých motivujících a rozvíjejících kurzů, které se konají v průběhu června (určitě se tu o nich časem zmíním).

A dnes ráno jsem si nalakovala fialově nehty - to aby se mi hodily k mým domácím teplákům, protože na celý víkend mám naplánováno studium makroekonomie. 

Plány na emigraci se zatím posouvají na neurčito..