středa 22. května 2013

Nefoť mě!

Nefoť mě!! ... Věta, kterou ode mě mojí přátelé a známí slyšeli tolikrát, že by to ani nespočítali. Vždycky se mě ptají, proč nechci a já odpovídám, že nevím. Ve skutečnosti to vím až moc dobře...

autor: Martin Sznapka (www.martinsznapka.cz)

Když jsem byla malá, tak jsem s fotografováním neměla problém - vlastně jsem se fotila docela ráda. Pak ale ovšem přišel zlom. Nastala doba, kdy si malé holky začínají uvědomovat, že existuje něco, jako "líbení se" a že neexistují jen hezké děti, ale také ty ostatní. Najednou jsem si začala všímat, že se na fotkách sama sobě moc nelíbím - že mám oproti ostatním moc vykulené oči, velké kruhy pod očima, naducané tváře, víc brad, než by se slušelo, nebo příliš kulaté břicho. Podvědomě jsem se fotografování začala bránit, vyhýbala jsem se mu a tiše záviděla ostatním holčičkám, které na fotkách vypadaly jako andílci.
Když tak nad tím přemýšlím, tak to z velké části bylo tím, že už ty malé holčičky uměly něco, na co jsem já přišla až o pár dekád později - pózovat. Jakmile uviděly někoho s fotoaparátem, hezky si sedly, uhladily si sukýnku, cůpky daly dopředu a "svůdně" zamrkaly. Tomu prostě nešlo konkurovat. 

Časem jsem tedy zjistila, že jediná cesta jak nestát před objektivem je ta, že budu stát za ním a už asi v páté třídě jsem si k narozeninám přála vlastní fotoaparát. Nikdy jsem nepatřila k těm krásným a obdivovaným, takže mi tahle moje role absolutně vyhovovala.

Focení mě baví dodnes a i když jeho prvotní důvody zůstávají stejné, můj pohled na focení se dost změnil - snažím se zachytit každodenní rutinní život, který ostatním přijde příliš všední na to, aby se na chvilku zastavili a koukali okolo sebe. 

Asi i v návaznosti na "můj komplex" se v poslední době soustředím hlavě na fotografování lidí (převážně portrétů). Tedy, zatím se to učím. Snažím se z ostatních vyzdvihnout to nejlepší, co na nich (a v nich) je a tak ukázat jejich vnější i vnitřní krásu všem - tak jako jsem si kdysi přála, aby tohle někdo udělal mě.

Když vybírám oblečení, místo a atmosféru, myslím vždycky sobecky sama na sebe - kdybych vypadala jako ony, jaké bych chtěla mít fotky? Co bych chtěla ukázat? Co bych chtěla aby ostatní viděli? Baví mě, že tímto způsobem můžu mít vlastně několik životů, kdy ani jeden není lepší než druhý. Každá slečna je jiná, má jiný styl a jiný život, a i když jsem pouze v pozadí, tak můj pohled jí vlastně dotváří - beru jako svojí povinnost z ní zachytit to nejzajímavější, to co by se mělo ukazovat, a co by ostatní měli vědět, že ony to mají.

Při samotném focení pak prosazuju svůj prvotní záměr - bez skrupulí jim říkám, ať se víc předkloní, aby jim byla víc vidět prsa, ať si sednou tak, aby bylo vidět jejich tetování, nebo ať se zakloní, aby se zvýraznily jejich klíční kosti. Někdy mě až překvapuje, co všechno si ode mě nechají líbit a ještě se u toho usmívají.

Když tak nad tím přemýšlím, tak všechny ty (ať holky nebo kluky), kdo si mi kdy stoupli před objektiv, velice obdivuji a vážím si jich. Já bych to nikdy nedokázala.

Obdivuji je, jak se plní sebevědomí postaví přede mě a poslouchají mé rozkazy. Obdivuji je, že když řeknu, aby si sundali oblečení, tak ho beze slova hodí do trávy. Obdivuji je, že se nenaštvou, když moje experimenty se zrcadlovkou nevyjdou podle mých představ a fotí se znovu a znovu. Obdivuji je, že se nenechají vyvést z míry a ještě si to užívají.

A pomalu i sama na sobě začínám pociťovat, že díky fotografování ostatních mám už mnohem menší averzi vůči všem pokusům mě zachytit a už před cizími objektivy neutíkám tak jako dřív..

Chci se naučit fotit!

A chci se naučit nechat se fotit!


4 komentáře:

  1. Skvělý! Jen tak dál! Je to bohužel tak, vidíme se jinak, než nás vidí ostatní. Ať si myslíš cokoliv, pro mě jsi prostě KRÁSNÁ HOLKA a přijímej dál sebe takovou, jaká jsi. Jsi skvělá.
    Míša

    OdpovědětVymazat
  2. Jsi hezká holka a aspoň tady tě mám na fotce. :D

    OdpovědětVymazat

Prosím "anonymní" návštěvníky o podpis :)