V růžovém světě

Dneska v noci se mi zdál zvláštní sen. Seděla jsem před obrovským šestipokojovým domem pro barbíny, který jsem dostala, když jsem byla malá a který má už více než 13 let své místo na naší půdě. 

Ve snu jsem seděla před růžovým monstrem a postupně vytahávala naaranžované panenky. Všechny věci byly na svém místě – tam kam kde jsem pro ně kdysi našla úkryt. V ledničce byly nastrkané džusy a zelenina, v kredenci nádobí, v piknikovém koši plechovky Coca-Coly a připravené sendviče, v šuplících psacího stolu bloky a knihy, ve skříni zavěšená ramínka, v komodě srovnané deky a přikrývky a ve sprchovém koutě pak schovaný bordel, který vzniknul ve chvílích, kdy bylo třeba něco rychle uklidit. S posvátnou úctou jsem se dotýkala všech oblečků, botiček, náušnic, kartáčků, knížek, svícínků, a příborů.. Přesně tak, jak jsem to kdysi opustila. Jako bych se dotýkala své minulosti.

Vybavovala jsem si klasické scénky, které jsem postupně odkoukávala ze seriálů „pro dospělé“ a postupně jsem je zakomponovávala do mých her – a děsně jsem je prožívala.

Když mě pak v půl 8 ráno probudilo vyzvánění telefonu, v duchu jsem proklínala volajícího, a i když jsem se pak snažila ještě usnout, už se mi to nepodařilo. Zase jsem se vrátila do obyčejné reality. Bylo zvláštní nečekaně opustit „dosavadní reálný“ život a alespoň ve snu se vrátit do role dítěte. Zjistit, jak mi všechny ty věci teď připadají vtipné a jejich tehdejší nadsazenost mě nutí k úsměvu, i když jsem je v minulosti brala velmi vážně.

Teď už je tu sice nový den, ale já i tak celé dopoledne myslím na to, jak mi v tom imaginárním růžovém infantilním světě bylo nádherně..