čtvrtek 19. prosince 2013

Světlo na konci tunelu

Taky si někdy říkáte, že jste se v něčem strašně změnili? Že jste na sobě zapracovali, tak že jste teď na sebe hrdí a všem svoje „nové poznatky“ vnucujete? Kriticky kroutíte hlavou nad historkami přátel a říkáte si „já bych to vyřešil/a jinak!“ nebo „jak se proboha může takhle nemožně chovat?"?

 
Poslední dobou na sobě pozoruju, že vlastně vůbec nejsem taková, jaká jsem si před pár měsíci myslela, že jsem. Teď když se na mě valí věci, které jsem v poslední době neřešila, zjišťuju, že mám problém zkousknout i maličkosti, o kterých jsem byla bytostně přesvědčená, že bych se s nimi bez problémů vypořádala.

Myslela jsem si, že jsem dost psychicky silná a odolná, ale teď, při první „zatěžkávací zkoušce“ zjišťuju, že jsem žila jen v nějaké bublině, o které jsem doufala, že když praskne, tak bude všechno jinak. Jenže ono to není jinak – bublina je pryč, ale vše okolo je úplně stejné, jako kdykoli předtím.

Mám problém ..
  • Říkat ne.
  • Nenechat se zahnat do kouta.
  • Objektivně zhodnotit situaci a nežárlit.
  • Říkat negativní věci hned a narovinu.
  • Nechat si čas sama pro sebe.
  • Odprostit se od negativních nálad kolem sebe.

Pak to končí tak, že jsem sama na sebe naštvaná a v noci nemůžu spát a koukám do stropu – v tom lepším případě, v tom horším se zazásobím velkým balením papírových kapesníků a na férovku vytáhnu stavidla a bulím do polštáře. 

A tak teď trochu ztrácím své ideály. Vím přesně, jak bych danou situaci měla řešit, ale když pak na to přijde, tak reaguju úplně jinak. A jsem pak sama ze sebe zklamaná, že jsem selhala. 

Mám chuť se na všechno vykašlat a vrátit věci tak jak byly předtím – kde bylo všem v takové rovnováze, až mě to samotnou skoro zneklidňovalo. 

Jenže se bojím, že když se s tím teď nepoperu, nikdy se nenaučím s tím vypořádat a budu znovu a znovu začínat od začátku.. Ale lidé toho zvládnou víc, než by si kdy o sobě pomysleli.  A já koneckonců vidím pomyslné "světlo na konci tunelu" – naděje umírá poslední.



6 komentářů:

  1. Ahoj, chci tě jen povzbudit, abys nevěšela hlavu. Podle moudré čínské medicíny na nás mají roční období obrovský vliv a člověk by s tím měl počítat. V létě získáváme energii ohně ze světla a tepla kolem, takže jsme v tu dobu nejschopnější. Proto lidi mají většinou nejraději léto (pokud to s tím ohněm sluníčko nepřehání). No a teď se nám klepe zima na dveře se svojí vodní energií. Voda je klid a mír, ale taky strach. V tuhle dobu bychom na sebe měli být hodní a v ničem se nepřepínat - šetřit síly, netlačit na sebe, jíst zahřívací jídla (skvělý je zázvor) a věřit, že je nám život nakloněn a všechno dobře dopadne. Konec článku se mi opravdu líbil:-) Jsme v zimní tmě, ale je tam právě to světlo na konci tunelu a jednou zase přijde jaro;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odpověď na ot.1 - ano, změnili.. každým dnem.. na ot. 2 - ano, zapracovali, ano, hrdí, avšak nikomu své poznatky nevnucuji, každý musí přijít na vše sám. Občas můžeme druhému pomoci, ale někdy má větší efektivitu mlčet a vyčkávat, až ostatní pochopí sami :)) Věř mi :) A nezatěžovat se. A zas jsi v příspěvku moc kritická - k sobě. Vše je o tom, začít u sebe. A mám stejný problém jako ty v bodě č. 5 - více času pro sebe. Ale to snad přijde s Vánoci :)
      Místo brečení do polštáře zkus začít upřímně přijímat sebe samu, takovou, jaká jsi, pak nebude problém říkat ne, říkat věci narovinu, nenecháš se zahnat do kouta (ty? kým? jak? proč??) a nálady kolem sebe nebudeš řešit už vůbec.
      Poslední věta to jistí. Vědomí, že nikdy není nic ztracené a naděje umírá poslední, je klíčové. Držím palce. A dost už té beraní melancholie. Zítra vykroč pravou nohou a můžeš být tam, kde většina lidí není a nikdy nebude. Znám dobře Tvůj blog a vidím Tvůj potenciál. Pokračuj dál, jsi na dobré cestě.

      Vymazat
    2. Celé dva dny nad tím přemýlím :) máš naprostou pravdu :) Já jsem si k tomuhle taky už došla, ale tak občas taková pochmurná nálada přijde na každého.. a co si budeme povídat, psát články jde nejlépe, když je depka :) Janka

      Vymazat
  2. Tyhle vlastnosti ma bohuzel vetsina z nas, ja take. Kazdy se s tim nejak pereme, bojujeme proti tomu. A ja ti preju abys ten boj vyhrala :-)

    OdpovědětVymazat

Prosím "anonymní" návštěvníky o podpis :)