Máte někdy chuť dělat "zakázané" věci? A teď nemám na mysli exhibování obnažených těl či souložení na veřejných místech. Mluvím o malých nezbytných maličkostech, které nás občas jakoby ponoukají, abychom je dělali trochu jinak.
O věcech, o kterých tak nějak podvědomě víme, že bychom je dělat neměli vůbec, nebo jen velice občas. Jinak bychom byli pokáráni. Kým? Nějakou "vyšší autoritou", která se nás snaží vychovat/ávat.
Během minulých uplynulých dnů jsem pár z těch "svých" pravidel chování porušila. A pocítila jsem pocit úlevy. Ještě předtím mi ale hlavou prolétly následující myšlenky:
- Proč bych vlastně teď hned nenechala rozbordelařenej byt v "polorozuklízeným" stavu a neodešla si prostě ven číst?
- Proč bych si pro lepší náladu k uklízení neotevřela láhev vína a sama ji nevypila?
- Proč bych si nedošla koupit ty příšerně drahé sýry do speciální sýrárny jen sama pro sebe - aniž bych čekala návštěvu?
- Proč bych si nenalít vychlazené kafe do velkých svátečních sklenic na víno?
- Proč bych měla spát s hlavou zrovna u čela postele?
Co se stane, když nějaké takové dogma porušíme? Zaplaví nás malý pocit vítězství - ne/udělali jsme to či ono, zbourali jsme pomyslné hranice a jsme volnější. Nedotkla se nás káravá ruka vyšší moci.
Život jde dál, ale my jsme o malilinký kousíček trochu jiní.
Ale nejsou to právě tyto maličkosti, které dělají náš život jiným? Něčím se odlišujícím od životů těch ostatních?
Na podobných "rebéliích" je vždycky nejlepší ten pocit uvědomění, že se vlastně vůbec nic nestalo. Svět neskončil, ba co víc, vůbec si toho s největší pravděpodobností nevšiml. Přináší to úžasný pocit svobody.
OdpovědětVymazatMoc pěkný příspěvek a moc se mi líbí i komentář Jarky. Ona "vyšší autorita" se nám snaží namluvit, že skončí svět, když se nebudeme řídit "jejími" pravidly. A ta lehkost, když se tak nestane, je úžasná.
OdpovědětVymazat