Proč se sami sobě v zrcadle líbíme, ale na fotkách ne?

Dneska jsem učinila skutečný objev. Zjistila jsem (jak už z názvu tohoto článku vyplývá), proč se sami sobě při pohledu do zrcadla líbíme víc, než na většině fotek (většině, protože někteří fotit prostě umí). 

Abych pravdu řekla, celou dobu jsem si myslela - že jde o jakési kouzlo osobnosti. Když se sami vidíme v zrcadle (a máme se rádi), tak se většinou na sebe hezky podíváme nebo se dokonce pousmějeme a v duchu si řekneme "jo, dneska mi to fakt sluší". Kdežto oproti neosobitému monstru, kterým se může zdát objektiv, máme už z logiky věci jakýsi odstup a neustálé cvakání nás jenom znervózňuje.

Jenže - chyba lávky!

Jde o ryze technickou věc.

Možná bych se ke svému "objevu" neměla tak veřejně přiznávat, protože se asi očekává, že někdo, kdo má v ruce fotoaparát skoro každý den a někdy i několikrát denně, už tyto základy zná. Ale - nikdy jsem nad touto skutečností neuvažovala v souvislosti ze zrcadlem.

Takže - nebudu Vám tady vysvětlovat složitosti, které se týkají focení se zrcadlovkou - jako např. expozice či clona. Vlastně si asi říkáte, proč píšu zrovna o technice focení - ale já jsem si dnešní "objev" prostě nemohla nechat pro sebe!

Určitě mi dáte za pravdu, že většině z Vás se líbí ty fotky, kde je objekt vpředu ostrý a vzadu za ním je silně rozmazané pozadí, že jde jen stěží odhadovat jeho skutečnou podobu. Toto všechno jde ovlivit vzdáleností, jaká je mezi námi a fotografovaným objektem a s tím spojeným použitým zoomem, abychom fotili jen to, co na fotce mít opravdu chceme. Prvotní je tu však ta vzdálenost.

Pokud bychom fotili někoho příliš zblízka portétovaný nedopadne příliš dobře - jeho obličej bude plastičtější - vystouplejší - bude mít velký nos, vystrčenou bradu, popř. moc zapadlé oči. Když však budeme fotit z větší a větší dálky tak se obličej fotografovaného bude jakoby zplošťovat - bude mít jemné rysy bez zbytečného umocňování některých částí.

Proč ale před zrcadlem vypadáme jinak než před objektivem? 

Jak už jsem zmínila - souvisí to se vzdáleností. Z výše zmíněného vyplývá, že na fotce, která je focená ze 3 metrů a zazoomovaná budeme vypadat lépe, než na fotce focené z metru jednoho.

Co se týče zrcadla, tak ono v podstatě prodlužuje naší hloubku vzdálenosti - o odraz - čili dvojnásobně. Strašně složitý obrázek tuto skutečnost zobrazuje takto:

Primitivní obrázek pak takto:

Zní to a vypadá to úplně logicky, ale mě to opravdu docvaklo až dneska. A mám pocit, že jsem objevila Ameriku. Sice možná pozdě, ale přece! :)

Řeknu Vám, trochu mě zklamalo, že zrcadlo ve skutečnosti "lže" a dělá mě vlastně hezčí, než ve skutečnosti jsem. Když si představím, jak musím vypadat opravdu hodně zblízka, tak mi běhá mráz po zádech. Ale na druhou stranu - od koho jiného bych takovou "nevinnou lež" snesla lépe, než právě od zrcadla? :)

Takže - přeji hodně krásných chvil strávených před zrcadlem :)