Mých 15 negativních vlastností

Dokážete se zpříma postavit před zrcadlo a zcela objektivně sami sebe a kriticky zhodnotit? Uvědomíte si (a co je těžší – přiznáte si) svoje špatné vlastnosti? A proč se vlastně děláme všichni automaticky lepší a za svoje chyby se stydíme?

Dneska jsem byla (sama sebou) donucena se nad sebou zamyslet. A výsledek? Sesmolila jsem celkem mých 15 (podle mě těch nejhorších) negativ. 

1. Jsem sobecká. (Např. nesnáším sedět v kavárně nebo restauraci zády do místnosti, a když je místo v rohu a u okna, tak si dycky sednu tam, i když vím, že ten co přišel se mnou, by si tam taky rád sedl.
2. Jsem puntičkářská. Někdy až moc. To mám po tátovi.
3. Nesnáším, když mi někdo říká, co a jak mám dělat. To pak odsekávám a jsem nepříjemná.
4. Nepoužívám „vatu“, když se mi něco nelíbí nebo když něco nechci. Klidně to tomu druhému řeknu naplno do očí, než abych se snažila vymyslet nějakou kulantní odpověď, abych dotyčného moc nezranila.
5. Strašně moc věcí někdy zbytečně řeším - aspoň moji kamarádi mi to říkají. Ale je pravda, že mi nedělá problémy se v něčem hrabat půl dne a říkat to samé pořád dokola, jen abych si ulevila, nebo aby mi konečně řekl to, co si ve skutečnosti přeju celou dobu slyšet.
6. Neumím moc přiznat svojí chybu, i když je nad slunce jasné, že jí vůbec nemám. Já to prostě nepřiznám.
7. Jsem líná. Vím to, ale nemůžu s tím nic udělat. 
8. Občas bývám hysterická - zvlášť když něco nestíhám nebo něco nejde přesně podle plánu.
9. Mám vysoké nároky na lidi a očekávám od nich jen to nejlepší. Ostatní říkají, že mám vysoké nároky i sama na sebe, ale to si nemyslím (to já jenom to tak dělám:)).
10. Jsem soutěživá a neumím prohrávat.
11. Nesportuju. Viz. můj zadek a celulitida.
12. Občas ze sebe dělám moc chytrou a dívám se seshora na lidi, když něco neví a ani se o to nezajímají.
13. Chlapy posuzuju podle táty. Ten kdo není dostatečně inteligentní a navíc ještě alespoň trochu manuálně zručný mi moc neimponuje. Táta si prostě ví vždycky se vším rady :)
14. V noci chodím jíst do ledničky.
15. Často si z lidí dělám srandu a dobírám si je.. Nemyslím to zle, ale pošťuchuju.. Ale když to dělá někdo mě, tak se můžu zbláznit!

Po přečtení tohoto výčtu se asi leknete a víc, než kdokoli jiný uvědomíte, že určitě nejsem dokonalá -  popravdě už ve školní družině jsem kvůli tomu posbírala hezkou řádků černých puntíků - ale zase si říkám – jak bych se mohla vlastně zlepšit, když si ani neuvědomím (a nepřiznám!) co je na mě vlastně tak odstrašující?