O mém pěstování

Když se člověk přestěhuje do nového bytu a poprvé v životě bydlí sám, začne na něj po pár týdnech dopadat jakási letargie ze samoty - při příchodu ho nepřivítá žádné zvíře a věci budou přesně na tom místě, na kterém je zanechal při svém odchodu. Tak se to stalo i u mě. A jak jsem to vyřešila? Pořídila jsem si květiny.  

Abych pravdu řekla, nikdy jsem nebyla přílišný fanda do flory. Spíš jsem se doslova dívala skrz prsty na lidi, které víc pozornosti věnují květinám než lidem či zvířatům kolem sebe a nikdy bych si nemyslela, že já začnu někdy pěstovat nějaké květiny ve větším měřítku.  

Ale velká opuštěná terasa, která je součástí mého bytu k tomu přímo vybízela. A vlastně jsem svojí zálibu zjistila úplně náhodou – koupila jsem si mátu, která se mi během pár týdnů neuvěřitelně rozrostla a já byla nadšením bez sebe, když jsem po pár dnech viděla zřetelné výsledky mého snažení (= zalévání).

A tak teď po večerech sedím na internetu a vyhledávám si jednotlivé informace o těch či oněch rostlinkách. Učím se nové pojmy jako přepíchávání nebo drenáž a zjišťuju rozdíly mezi malou a velkou zálivkou a výsevem a výsadbou. Velkou neznámou jsou pro mě druhy půd – na internetu různé se servery ve svých instrukcích rozcházejí – mám tedy použít chudší písčitou půdu nebo půdu těžkou jílovitou? Kdo ví, zatím se řídím heslem pokus-omyl. 

Ač bych chtěla svůj arzenál osazených květináčků v nejbližší době co nejvíce rozšířit, díky pokročilé roční době si budu muset počkat až na jaro, kdy se většina z kytiček vysévá. To mi však ale nezabránilo, abych si už v uplynulém týdnu neobjednala obrovskou zásilku semínek všech možných i nemožných rostlinek. A vrhnu se do jejich pěstování. 

Při své snaze jsem našla i pár exemplářů – většinou cibulovin, pro které je nevhodnější sázení právě na podzim (aby se do jara uchytily), ale to kýžený efekt plného balkonu nepřinese. Pokud tedy nesním o „romantickém“ balkonu plném truhlíků, ve kterých je pouze zemina.

A tak jsem o to víc ráda, že jsem některé rostliny začala pěstovat už letos.

Prozatím mám tři truhlíky s levandulí, kterou jsem bohužel zasázela namixovaně - bílou s fialovou. Příští rok bych si chtěla na zábradlí pověsit o šest truhlíků víc! :) - na fotce je levandule hodně sestříhaná, aby se mi hodně rozkošatila.

Levanduli jsem se rozhodla sušit. Suším zvlášt lístky a nerozvité květy na novinovém papíře a rozvité květy pak ve svazcích pověšené hlavou vzrůhu. Tyto květy se dají prý používat na čaj či jako koření (nebo na výrobu levandulových sušenek!:)), ale já je mám prozatím jen jako dekoraci.

A usušené levandulé lístky budu používat jako náplň do romantických "provance" srdíček, které jsem se rozhodla šít. Prozatím tento nápad skončil u nákupu látek a galanterního zboží a nyní se čeká na dokonalé vyšušení levandule. Jsem zvědavá, jestli mě to nakonec opravdu "chytne". Sušená levandule se prý věší do skříní, kde ochraňuje šatstvo proti molům, ale já doufám, že moje výrobky budou mít spíše dekorační charakter.

Co jsem dosáhla s mátou (její rozkošatění díky neustálému rozmnožování řízkováním) v současné době zkouším i s rozmarýnem. Teď (a tedy i na fotce) je můj rozmarýn dost ostříhaný a čeká se, až jeho řízky vypustí nové kořínky. 

Rozmarýn je také dalším adeptem co se týče sušení. Časem ho začnu používat i jako koření – až budu mít usušeno více bylinek, chtěla bych zkusit namíchat vlastní směs „provensálského koření“. A někde jsem četla, že ho lze přidávat k levanduli do voňavých polštářků.

Tymián. Koupila jsem ho úplně náhodou na trhu od jedné staré babičky. Strašně se mi líbí, jak si pořád udržuje svůj keříkový charakter a roste vzhůru. Mám v plánu ho usušit :)

Majoránka. Když jsem jí poprvé viděla v květináčku, strašně se mi líbila jak je nenápadná a má krásné malé lístky. Jak se zdá, tak není ani náročná. Musím si o ní ještě nějaké informace dohledat, ale s největší pravděpodobností jí také usuším :)

Moje milá mátička. Před dvěma měsíci jsem si uzmula jeden šlahounek, který jsem ponožila do vody, aby pustil kořínky. Doufám, že příští rok budou její stonky z toho obrovského květináče úplně přetékat!

Vřesovec. S tím mám teď největší "problém". Snažím se ho namnožit řízkováním, kdy se jednotlivé větvičky zapíchávají do připravené zeminy a umisňují do pařníku, aby zapustily kořínky. Pařník na terase bohužel nemám a tak se snažím improvizovat pomocí igelitových sáčků - a zatím, jsem nesebrala odvahu se podívat na výsledek.

Nepojmenovaná květina s drobnými malinkými kvítky, která se mi v obchodě tak líbila, že jsem jí koupila i přes varování, že nemá ráda přímé světlo. A tak jsem s ní v letních horkých dnech běhala z bytu na terasu a z terasy do bytu podle toho, jak moc zrovna svítilo slunko.

Kopretiny jsem před pár měsíci koupila na trhu ujištěna, že jim nevadí přímé a ostré sluneční světlo. Ač jsem se o rostlinku starala přesně podle instrukcí do pár dnů odkvetly všechny její květy. Už nějakou dobu si říkám, že jí dojdu zasadit někam na záhon, kde by se jí třeba dařilo lépe - a v tom, začala opět kvést :)

      Na příští „sezónu“ mám se svou terasou velké plány:

• Plánuju vypěstovat spoustu bazalky, kterou budu jednak sušit a jednak z ní vyrábět domácí bazalkové pesto (pokud tu tedy seženu piniové oříšky).
• Další neznámou pro mě bude pěstování rajčat. Chtěla bych si vyhradit 3 větší sudové truhlíky, ve kterých bych se starala o domácí rajčata – ty mám totiž z celé zeleniny nejradši. Chtěla jsem si už objednat pytlíčky se semínky, ale zjistila jsem, že je tolik odrůd až mi jde z toho hlava kolem. Rozhodla jsem se to tedy nechat na poslední chvíli.
• Chtěla bych se také pustit do pěstování kopru – do mých milovaných tzatziki.
• Do zmiňované proběhnuvší objednávky jsem zahrnula i spoustu letniček – spíše nenáročných a nenápadných s menšími kvítky – pomněnky, sedmikrásky, heřmánky či lobelky.