Máte někdy pocit, že nemáte dost času na to, co vás baví? Nebo ještě hůře - na to, o čem si myslíte, že by vás strašně bavilo, kdybyste se do toho konečně pustili? Taky vás láká dělat, poznávát a učit se nové věci a máte pocit, že jste v sobě najednou nalezli doposud zkrytou část, díky které toužíte začít dělat to či ono? Mám pocit, že snad každý týden objevuju něco nového, co bych strašně chtěla.
A bohužel, už v tomto "bludném" kruhu žiju několik let - je tolik věcí, které bych chtěla umět, ale jejich učení odsouvám pořád dál a dál, protože se bojím, že bych nad tím strávila zbytečně moc času a nakonec by to bylo užitečné (jestli vůbec) pouze mě.
Na mém současném lístku figurují následující věci:
- naučit se hrát tenis
- přihlásit se na kurz keramiky
- konečně se víc zdokonalit ve francouzštině
- naučit se hrát na klavír
- přihlásit se na několikadenní kurz fotografování někde v zahraničí
- naučit se vyrábět domácí zmrzlinu
- přečíst alespoň 3/4 knih, které mám v knihovně
- chci na balkoně začít pěstovat rajčata
- naučit se šít na šicím stroji
- absolvovat kurzy psychologie
- naučit se háčkovat
- znát historii místa a domů ve městě, kde žiju
Ale ve skutečnosti jsem nikdy neudělala žádný první krok, abych se ke svým "cílům" alespoň vzdáleně přiblížila (pokud tedy nepočítám před lety koupenou učebnici francouzštiny pro samouky, kterou s železnou pravidelností otevírám každý rok někde před půlkou, abych ji o týden později a o 10 stránek dále zase uložila do knihovny).
Navíc mi přijde, že mám tak málo času, na to, abych všechny tyto věci uskutečnila a byla bych v nich tak dobrá, abych si sama pro sebe řekla, že je čas je opustit. Ano - vím, teď mluvím jako někdo, kdo má před sebou posledních pár let života, ale nemůžu si pomoct. Poslední roky mě "můj problém" s časových nedostatkem sužuje čím dál tím víc.
Navíc mi přijde, že mám tak málo času, na to, abych všechny tyto věci uskutečnila a byla bych v nich tak dobrá, abych si sama pro sebe řekla, že je čas je opustit. Ano - vím, teď mluvím jako někdo, kdo má před sebou posledních pár let života, ale nemůžu si pomoct. Poslední roky mě "můj problém" s časových nedostatkem sužuje čím dál tím víc.
Mám totiž pocit, že když si vyberu pouze jednu jedinou činnost a udělám k ní první krok, zbylé věci mi se mi zase o dva kroky vzdálí. Při
pomyšlení, kolik mi v malém bytě přibude věcí (a ubyde peněz) při
nákupu pouze základních věcí k daným aktivitám se skoro osypu -
dopopravdu se osypu až při pomyšlení, že bych ty všechny věci měla doma
skladovat a časem je vyměňovat za jiné a ty staré někde uschovávat.
A proto si říkám, že je "lepší" vyčkávat, než mě něco cvrkne přímo do nosu - až se nade mnou rozestoupí mračna a jasný hlas mi řekne "to dělej" nebo "to nedělej". A tak zatím spoustu svých tužeb násilím vyprokrastinovávám a schválně je násilím uzavírám do šuplíčku "radši na to ani nemysli a dělej radši to co musíš."
Jak jste na tom vy? Taky trpíte fóbií, kolik toho za život určitě nestihnete?
Jak jste na tom vy? Taky trpíte fóbií, kolik toho za život určitě nestihnete?
Trpím. Neskutečně. Na seznamu mám úplně jiné věci, ale je jich hrozně moc. U několika jsem dokonce udělala první krok (pár hodin zpěvu, koupená kytara, na kterou jsem hrála asi 2x, pár běžeckých závodů)... Lukáš mi pořád říká, že bych se měla zaměřit pořádně na 1-2 věci, ale já mám fóbii, že pak nenapíšu tu knihu, jakou bych chtěla, scénář k filmu, nenaučím se vyrábět pořádně domácí kosmetiku, atd. I kdybys měla ten nejlepší time management, za jeden život prostě můžeš zvládnout dost, ale ne všechno na světě. Taky teď hledám, kde mám vlastně ty priority v zálibách. Sepíšu si nějaký žebříček a budu se věnovat jen té jedné nebo dvěma věcem na vrcholu. Pak začnu věřit na reinkarnaci a ostatní záliby si nechám na další životy :) Jen doufám, že na ně do příštího zrození nezapomenu :) Míša
OdpovědětVymazatMíšo, já se taky snažím si určit priority a vybírat si především to, kde můžu být kreativní, kde můžu přes svoje výtvory něco říkat okolí a něco, čím bych oslovila i ostatní, protože věřím, že takovým způsobem se zbavím nutkání dělat "jiné věci", nad kterými bych seděla po večerech sama doma :)
VymazatBudeme spolu věřit v reinkarnaci! :)
Stejně to tu nikdo nepřežije, tak nač ten zbytečný stres? *:)*
OdpovědětVymazatSice nepřežijeme, ale je jen na nás, kolik do té doby zažijeme! :)
VymazatPredstavte si, ze zivot je jedno velke hriste :) Hrajme jeho hru, bavme se a uzivejme jeho rozmanitosti. Beze stresu. Cas je relativni.
OdpovědětVymazatNezapomenme vsak na to, ze na svete nejsme sami a mysleme pri plneni tuzeb i na ostatni.
Otázka je, jestli si o našem životě můžeme rozhodovat fakt sami nebo být omezováni tím, co si myslí a chtějí ti ostatní :)
VymazatKaždý je odpovědný sám za sebe.
O životě bychom si měli samozřejmě rozhodovat sami :)
VymazatA být tu pro druhé je potřeba. Radost. To, když těšíme je a oni nás. Je to o interakci, sdílení. Společně s našim nejbližším okolím potom rostereme a utváříme se :)
Také jsem něčím podobným "trpěl". Postupně jsem dospěl k zajímavému přístupu, který pomáhá nejvíce v tom, když si chce člověk něco koupit, tak si to koupí a po pár dnech nebo po pár použitích danou věc odloží a už na ni málokdy sáhne, jestli vůbec (viz. kytara v dřívějším komentáři).
OdpovědětVymazatZkuste v klidném příjemném prostředí zavřít oči, uvolnit se, zpomalit dech a představit si, jako když už danou věc máte nebo danou činnost děláte. Ale ne jen tak povrchně, naprosto celou svou duší se vnořte do pocitu, že danou věc držíte v ruce, představte si situace, které s ní zažíváte, nebo vůbec situace, které zažíváte a maximálně se soustřeďte na pocity, které při tom máte. Na mozku je totiž nejzajímavější to, že to co vidíme, slyšíme nebo cítíme, jsou pouze impulzy vnějších "senzorů", které vyvozují určité pocity. V mozku se pak vyplaví určité hormony apod. a to je vlastně ten prožitek, který se v nás rozlije. A krásné je právě to, že pouhou představivostí se dá docílit naprosto stejného efektu. Třeba ne hned, ale čím častěji budete takto fantazii trénovat, věřte nebo ne, bude to fungovat.
Osobně jsem takhle ušetřil dost peněz za nový telefon, počítač a pár dalších věcí, protože mi prostě chyběl takový ten pocit je mít. Ale v minulosti jsem neodolal a nějaké věci pořídil. Hodně jsem se těšil, až konečně zboží dorazí a prvních pár týdnů, měsíc, dva bylo nadšení. To ale postupně opadlo a dopadlo to jako s kytarou odloženou v koutě.
Pak jsem zkusil výše popsanou metodu a pokud moje nadšení z dané věci neopadalo ani po několika týdnech, věděl jsem, že koupí neprohloupím. Což se potom s velkou úspěšností splnilo.
Jakub
P.S.: Taky jsem se chtěl učit hrát na piano, ale nakonec jsem zjistil, že nešlo ani tak o to hraní jako takové, jako spíš o poslech cover verzí písniček zahraných na klavír. Toho krásně docílím na youtube a od lidí s mnohem větším talentem, počtem hodin strávených při učení se skladby, které ale nejsou moje, takže jsem ještě ušetřil čas :-D.
Krasne, duchaplne, odusevnele a ekonomicke reseni. Na cinnosti a veci, ktere chceme mit nebo je provozovat, jenom usilovne myslet. Predstavovat si proste jejich vlastnictvi nebo ze uz nam jde ta ci ona hra na hudebni nastroj ci jsme dobri v tom ci onom sportu.
VymazatZajiste je to velmi zajimavy a neotrely pristup k tomu, jak se zbavit nebo vytridit sve prehrsene sny a touhy
Avsak..
..nic se nevyrovna tomu, kdyz dokazeme sami zahrat prave tu skladbu, ktera se nam tak hrozne libila na kytaru ci klavir. Kdyz obdivujeme skvostna podani na kurtu a pak se to same dari i nam samotnym. Ten pocit skutecna se zadnym predstavam nevyrovna!
Vykrystalizovat si v klidne mysli, to co opravdu chceme, je jiste dobra cesta. Ale eliminovat neco jen proto, ze se mi v mozku pri predstave meho prani nevyplavi podstatne hormony, je nesmysl. Usetri nam to mozna cas, pot a penize. Ale ochudime se tak o skutecne prozitky.
P. S. Jancii jiste odpusti moji kritiku :)
Takhle to přesně dělám, když si chci koupit něco drahého - co bych strašně chtěla, ale většinou to nepotřebuji.. a fakt to poslední dobu zabírá :) - ale jen na nákupy..
VymazatCo se týče aktivit, jsem pak ještě víc nerozhodnější, než předtím :)
Janko, znám... střídavě zakládám a mažu seznam aktivit, co chci dělat - pokud možno na maximum. ;) Ale zatím jsem pro to vše vyzkoušej co nejdřív. Jen tak zjistim, že konkrétní činnost není zas tak super a můžu frčet dál. Blbý je, když ta činnost super je a chci se v ní zlepšovat. To je peklo. :D
OdpovědětVymazatNo a to neznáš mě! :D Já jsem hrozná perfektcionistka, že ve všem co dělám chci podat maximální výkon a když se nedaří, tak to opakuju pořád a pořád a dokola, abych byla "i já" spokojená - to ja peklo :D a když se ti sejde víc věci najednou, tak už pak nevíš, kam skočit! :)
Vymazat