Včera

Včera jsem měla svůj úplně poslední „školní“ den. Odešla jsem dřív a napsala mu, že se sejdeme v naší oblíbené kavárně. Včera jsme měli výročí.

Dorazil nepatrnou chvilku po mě. Dostala jsem květinu - tak jako každného sedmého.

Nemluvili jsme dlouho. Nebylo třeba. Oběma nám to bylo jasné.

Rozhodli jsme se naposledy projít po našich oblíbených místech. Naposledy. 

Procházeli jsme se podél řeky a pak jsme zamířili na Petřín, kde jsme kdysi byli na tom „prvním důležitým“ rande.

A naposledy jsem ho chytla za ruku. Naposledy.

Šli jsme k „naší“ lavičce, kde jsme se tehdy opili vínem a pořád se jenom smáli.

Koupili jsme si v nedalekém kiosku novou flašku vína, ale tentokrát se nám oběma valily slzy z očí.

Z Petřína jsme přes Pražský hrad došli až na Staré město a rozhodli jsme se oslavit naše výročí oslavit slavnostní večeří v Ambiente. Naposledy.

Doprovodil mě a já jsem ho poprvé při loučení políbila na tvář. Poprvé.