Ne/štěstí?

Čtu knihu, ve které jsem dneska narazila na zajímavou větu - "Náš pocit štěstí nebo nestěstí neutváří podmínky, v jakých žijeme, ale to, jak se na ně díváme." Sice to může znít jako klišé (a do jisté míry to klišé i je), ale je to pravda. Pravda, kterou všichni známe, ale neustále se na něco vymlouváme, abychom si nemuseli přiznat, že chyba je většinou v nás - neumíme se přizpůsobit. Ale kéž by to bylo tak jednoduché.

Jsme maximalisti, hledáme to nejlepší a s ničím jiným se nechceme spokojit. Snažíme si pro život vytvořit ty nejlepší podmínky, které si dokážeme představit, a když se nám to nedaří, hledáme chyby v ostatních, místo abychom se zahleděli sami do sebe. Je to přirozené.

Nechceme si přiznat, že špatní a neschopní můžeme být i my. Máme tendenci zveličovat chyby ostatních a komandovat je za ně. Protože my pro sebe a pro své okolí chceme samozřejmě  jen to nejlepší. 

Pokud se ale snažíme vzít život do vlastních rukou, nejsme v drtivé většině schopni se jednorázově samostatně rozhodnout. Když nám něco nevyhovuje, bojíme se něco změnit, protože vždycky v teoretické budoucnosti existuje možnost, že se něco zlomí a nám to začne a my přirozeně nechceme tu šanci propásnout. 

Protože (a to si musíme přiznat) vždycky to může být ještě horší. A (a to si taky musíme přiznat) jsme srabi. Nebo aspoň já. A ty co nejsou, ty obdivuji.

 

V růžovém světě

Dneska v noci se mi zdál zvláštní sen. Seděla jsem před obrovským šestipokojovým domem pro barbíny, který jsem dostala, když jsem byla malá a který má už více než 13 let své místo na naší půdě. 

Ve snu jsem seděla před růžovým monstrem a postupně vytahávala naaranžované panenky. Všechny věci byly na svém místě – tam kam kde jsem pro ně kdysi našla úkryt. V ledničce byly nastrkané džusy a zelenina, v kredenci nádobí, v piknikovém koši plechovky Coca-Coly a připravené sendviče, v šuplících psacího stolu bloky a knihy, ve skříni zavěšená ramínka, v komodě srovnané deky a přikrývky a ve sprchovém koutě pak schovaný bordel, který vzniknul ve chvílích, kdy bylo třeba něco rychle uklidit. S posvátnou úctou jsem se dotýkala všech oblečků, botiček, náušnic, kartáčků, knížek, svícínků, a příborů.. Přesně tak, jak jsem to kdysi opustila. Jako bych se dotýkala své minulosti.

Vybavovala jsem si klasické scénky, které jsem postupně odkoukávala ze seriálů „pro dospělé“ a postupně jsem je zakomponovávala do mých her – a děsně jsem je prožívala.

Když mě pak v půl 8 ráno probudilo vyzvánění telefonu, v duchu jsem proklínala volajícího, a i když jsem se pak snažila ještě usnout, už se mi to nepodařilo. Zase jsem se vrátila do obyčejné reality. Bylo zvláštní nečekaně opustit „dosavadní reálný“ život a alespoň ve snu se vrátit do role dítěte. Zjistit, jak mi všechny ty věci teď připadají vtipné a jejich tehdejší nadsazenost mě nutí k úsměvu, i když jsem je v minulosti brala velmi vážně.

Teď už je tu sice nový den, ale já i tak celé dopoledne myslím na to, jak mi v tom imaginárním růžovém infantilním světě bylo nádherně..

Neznámo

Před pár dny jsem si uvědomila, že se úspěch už neposuzuje podle výše sumy na výplatní pásce, podle různých druhů značek vyšitých na oblečení, podle velikosti vlastní kanceláře nebo podle znaku automobilu na dálkovém ovládání, ale podle znalostí, zkušeností, rozsahem procestovaných míst, projekty, které za námi stojí.

Pomalu ale jistě končí kult všemocného bosse, který představuje hrozbu snížení osobního ohodnocení nebo neočekávaného padáka a začíná éra punkových podnikatelů, kteří pracují jen tolik, aby si zajistili pohodlnou existenci, přičemž vlastní jen minimální počet věcí, jež skutečně potřebují. Znají hodnotu své práce a svého volného času. 

A já tu teď stojím a přemýšlím nad krokem do neznáma..

Jak jsem vyráběla leporelo

Moje kamarádka P. před pár týdny odjela pracovat jako au-pair do Anglie. S ostatními kamarádkami jsme zvyklé si dávat vánoční či narozeninová přání, ale tentokrát se toho před jejím odjezdem nakupilo tolik, že na výrobu čehokoli (kromě krabičky poslední záchrany) nezbyl čas.  

A protože moje kamarádky normálně v Anglii nebydlí, a protože obvykle nevyrábím žádné věci dvakrát, rozhodla jsem se vytvořit leporelo z našich fotek. Moje první v životě! :)

3 dny jsem vymýšlela, jak to vlastně všechno udělám, spojím a propojím. Nakonec jsem doma vyštrachala ve skříni materiál v kombinaci světle modré a růžové barvy a dala se do práce. A to bych nebyla já, kdybych to všechno nezdokumentovala a nepodělila se o postup. 

1. Co budete potřebovat?

• tvrdý kartonový papír (já použila zadní recyklovaný hnědý karton ze zadní strany bloku)
• dvě A4 obyčejného barevného papíru
• alespoň A3 vysokogramážního čtvrtkového papíru (v závislosti na počtu vnitřních dílů vašeho leporela)
• fotografie či obrázky
• oboustrannou lepící pásku (místo lepidla)
• stužku (já použila ze 100% polyseteru – doporučuji radši použít jiný materiál)
• nůžky, pravítko s ryskou, mikrotužku, špendík.

2. Připravte si fotky či obrázky dle vašeho výběru. Já použila 12 fotek v lesklém provedení o rozměrech 10 x 15 cm (rozměr je důležitý vzhledem k celkové velikosti leporela). Je dobré, aby vaše obrázky měly přibližně stejný rozměr. Počítejte, že budete potřebovat dvakrát tolik fotek, kolik máte vnitřních dílů leporela + 2 fotografie na vnitřky titulních stran.

3. Začneme s výrobou krajních dílů. V závislosti na velikosti fotografií (10 x 15 cm) jsem se rozhodla udělat boční díl ve velikosti 14 x 19 cm, aby z každé strany přesahoval fotografii o 2 cm. Při tomto rozměru Vám bude stačit A4 kartonového papíru na obě titulní strany. Při vyšším rozměru je potřeba mít větší katron.

4. Z dvou připravených barevných papírů uděláme povrch titulní strany. Jelikož krajní díl je o velikosti 14 x 19 cm a fotku přesahuje pouze o 2 cm, je potřeba, aby barevné papíry, do kterých budeme kartony „obalovat“, přesahovaly velikost kartonu alespoň o 3 cm. Z tohoto důvodu jsem použila 2 světle modré papíry o velikosti 25 x 20 cm.

5. Pro lepší manipulaci a lepení titulní strany je dobré, když si na papíry z rubové strany nakreslíte, kde je jejich střed a kde bude karton posazený – viz. nákres na fotografii. 

6. Přiložte karton na vyznačené místo a barevný papír ohněte přesně v linii spáru. Pokud nemáte papír s vysokou gramáží, tak nedoporučuji nařezávat papíry špendlíkem pro lepší ohebnost papíru, aby se vám zbytečně neprodřel. Nejprve ohněte obě delší strany papíru a karton do nich nasaďte.  

7. Aby titulní strana nebyla na povrchu zkrabacená od lepidla, rozhodla jsem se použít oboustrannou lepící pásku. Dobře se s ní manipuluje a zmenší se vám riziko, že cokoli kolem sebe upatláte. Rozhodla lepit na rubové straně (zevnitř), aby byla titulní strana čistá a hladká. Na vnitřní stranu kartonu jsem nalepila kousky lepenky. 

8. Horní část lepenky jsem opatrně pak odlepila a barevný papír na karton pevně přitiskla. Pokuste se to udělat jedním pohybem, aby se vám papír zbytečně nezkrabatil. Takto přilepte ke kartonu obě dvě strany.

9. Po nalepení delších stran jsou na řadě strany kratší. Jelikož na vnitřek titulní desky už budeme lepit fotku, je potřeba, aby byla vycentrovaná. Z toho důvodu potřebujeme nejprve kratší strany sestřihnout směrem do středu, abychom vytvořili hezký okraj rámečku.

10. Protože jsme v závislosti na tloušťce kartonu a přeložením barevného papíru ztratili pár milimetrů, nemá cenu, abychom pracně měřili úhel 45-ti stupňů a udělali tak kraj přeložené titulní strany. Snadnější je přehnout kratší stranu papíru a tužkou označit v jakém místě se bude kratší strana směrem ke středu dotýkat s delší. Označené body pak spojíme s rohy titulních stran a načrtneme si, kde papír později odstřihneme.

11. Aby se nám zbytečně nepletly přebytečné části delších stran papíru, jednoduše jí odstřihneme.

12. Nyní můžeme po obou stranách načrtnuté úsečky odstřihnout, tak aby navazovaly na již nalepené delší strany barevného papíru.

13. Po obou stranách nám vzniknout jakési čtyřúhelníky, pod které opět nalepíme oboustrannou lepící pásku, ohneme a pevně přitiskneme k sobě, aby se obě části spojily.

14. Tímto způsobem budeme pokračovat i u druhé titulní strany leporela – u zadní části. Vzniknou nám dvě titulní strany obalené barevným papírem, které jsou na vnitřní straně volné, protože tam budeme později lepit fotky.

15. Nyní přichází na řadu výroba vnitřních částí leporela, které se do sebe skládají. Jak už jsem výše zmínila, já dělala leporelo s 5 díly, ale určitě to půjde i s větším počtem. Jelikož jsem chtěla, aby vnitřní část byla menší, než titulní strana, zvolila jsem rozměr vnitřních dílů o velikosti 13 x 18 cm (tedy na každé straně o půl centimetru menší, než je velikost titulní strany). Důležité je, abyste po straně každého dílu přidali ještě kus čtvrtky, díky němuž přilepíte jednotlivé díly k sobě. Proto jsem z čtvrtky vystřihla 4 díly o velikosti 13 x 20 cm (a zbylé 2 cm, nechala jako přebytek na přilepení) a jeden díl o velikosti 13 x 22 cm (kdy jsem po obou stranách nechala 2 cm, protože poslední díl se pojí jak s dalším díly leporela, tak s titulní stranou).

16. Vnitřní části leporela musíme připravit na nalepení se na sebe – tužkou oddělíme u každého dílu zmíněné 2 cm, které využijeme na přilepení jednotlivých částí k sobě. Poté po obou stranách čtvrtky naneseme od okraje úsečku  v úhlu 45-ti stupňů, čímž opět vyznačíme část, kterou odstřihneme (stejně tak jako u titulní straně nám vznikne čtyřúhelník).  Takto odstřižené části pak ohneme – já to dělala pomocí pravítka a špendlíku, jelikož po přejetí ostrého hrotu po narýsované linii jde dvoucentimetrová část snadno ohnout. Takto to provedeme u všech dílů.

17. Když máme všechny díly ohnuté a připravené k nalepení, použijeme opět oboustrannou lepící pásku, díky které jednotlivé části připevníme k sobě.

18. Při spojování jednotlivých dílů si musíme dávat pozor, abychom lepily z takové strany, aby šly pak části složit do jednoduché harmoniky. Dobré je, liché díly ohnout odprava a sudé doleva.

19. Pokud máme všechny díly spojené, nastává čas na nalepení ozdobné linky, která se potáhne přes všechny vnitřní díly leporela. Na tuto linku použijeme stužku, o které jsem se zmínila již na začátku. V závislosti na šíři stužky polepíme okraje tenkými proužky lepící pásky. Přitom musíme brát v úvahu, že budeme stužku ohýbat, abychom ozdobný okraj vytvořili i na druhé straně, a tak necháme na druhé straně dost místa. Poté stužku nalepíme. Když bude leporelo složené, bude tato stužka tvořit vnitřní část leporela a bude to vypadat (podle mého názoru) velice efektně.

20. Když máme vše stužkou oblepené, nastává chvíle na závěrečné lepení fotek. Mě se osvědčil postup, kdy jsem připevňovala lepící pásku přímo na fotky samotné a ty pak přimáčkla k jednotlivým dílům. Pokud byste postupovali naopak a lepili pásku na skládací části a na ty teprve fotky, musíte si dát pozor, abyste měli všechny fotografie vycentrované do středu.

21. Takto nalepíme obrázky postupně na všechny díly vnitřní části leporela – z obou stran.

22. Na závěr přilepíme tento „vnitřek“ z obou stran na krajní kartonové strany. Nyní využijeme zbylých okrajových dvoucentimetrových částí (viz. bod 15.), díky kterým můžeme připevnit vnitřek ke krajním částem. Já jsem se pokusila ony dvoucentimetrové části nalepit přesně na ty díly, které jsem předtím ustřihávala při lepení titulní strany - aby byly spáry na spárech a nic nebylo vidět. S tím rozdílem, že jsem vnitřek leporela umístila cca o již zmíněný půl centimetr (viz. také bod 15.) blíže ke středu. Opět si musíme dát pozor, abychom titulní strany nalepili tak, aby šlo leporelo klasicky skládat.

23. Teď už máme skoro celé leporelo hotové, až na vnitřní části titulních stran. Aby leporelo nebylo nudné a už na první pohled bylo „něčím“ zvláštní, vymyslela jsem si, že k němu připevním mašličku, díky které bude vypadat jako malý balíček. Na zadní stranu proto uprostřed vyneseme kolmici, na kterou opět nalepíme tenké proužky lepící pásky, abychom na ní mohli přilepit stužku.

24. Ustřihneme dostatečně dlouhou stužku. Klidně radši delší, zkrátit se může vždy. Tu pak přibližně v jejím středu nalepíme na připravenou lepící pásku a pevně přitiskneme k sobě.

25. Pro jistotu jsem radši ještě na samotnou stužku nalepila kus lepící pásky, ještě před samotným závěrečným nalepením fotky.

26. Na druhém konci nalepíme poslední fotku přesně do středu kartonové titulní strany. Máme hotovo :)

Jakou zkušenost máte s leporely vy? :)

Proč je pro mě jaro důvod k radosti

Každý z vás má určitě jednou za čas, kdy se cítíte pod psa - máte depku a ani vlastně nevíte proč. Cítíte se nepotřební, zbyteční, nezajímavý, hloupý, nemožní, méněcenní a když kohokoli porovnáte se sebou samým, ten druhý je vždycky vítěz. Přijde mi, že já podléhám těmto změnám nálad mnohem častěji, než kdokoli jiný v mém okolí. 

Jenže, když se pak rozhlédnu kolem sebe, kolik věcí se mi za poslední dobu třeba podařilo, kolika lidem na mě záleží, co mi udělalo radost nebo kolik věcí mě ještě čeká, zjišťuju, že k takovým náladám nemám vůbec důvod.

A tak mám radost vlastně jen tak. 

A taky protože ...

• .. se mi ozval kamarád V., jestli bych nechtěla nafotit merch k Žižkovské noci.
• .. mám důvod, proč nosit někomu ohromný dárek, který skoronemůžu ani unést, přičemž na všech, kteří mě s ním vidí, tiše závidí jeho budoucímu majiteli.
• .. mi moje kamarádka N. udělala bio krém přímo na míru mé problematické pleti.
• .. se mi v jednom týdnu po několika letech ozvali 2 známí, jestli bych nechtěla nafotit jejich svatby v květnu a červenci.
• ..  jsem se zamilovala do poslouchání audioknih.
• .. jsem našla na tramvajové zastávce iPad a svědomitě ho vrátila majiteli.
• .. je ideální doba na dostávání tulipánů a jejich celodenní nošení ve petlahvi, čímž jsem upoutala závistivé pohledy mnohých slečen a žen.
• .. jsem začala kulturněji žít – za poslední dobu jsem stihla balet ve Státní opeře, divadla v Rokoku a ABC, a záznamy z Metropolitní opery v kině.
• .. se strašně těším na kurz japonské knižní vazby.
• .. jsem zjistila, že lak od Maybelline vydrží a mnoho déle, než ten od Rimellu.
• .. mi můj kluk řekl, že jediný okamžik, kdy mi to neslušelo, byla lednová noc, během níž jsem umírala na chřipku, chrápala a měla ve spánku jedno oko pootevřené. 
• .. jsem napsala do České národní banky email se spoustou otázek, na které jsem nevěřila, že dostanu odpověď, načeš jsem dostala návrh domluvy osobní schůzky s vedoucím oddělení.
• .. jsem si z Matějské poutě hrdě odnášela ten největší nafukovací balónek ve tvaru srdce, jaký tam vůbec byl.
• .. začíná být krásné počasí – vhodný čas na zahození zimního kabátu, vytažení slunečních brýlí a konání pikniků.
• .. mám pro koho vyrobit leporelo.
• .. jsem v pokeru vyhrála ohromný balík jen díky blafování a v ruce měla jenom desítku a trojku.
• .. mám s P. na úterek domluvenou kavárenskou pracovní seanci, během které budeme obě sedět za notebookem a dělat že pracujeme a přitom budeme pít hektolitry kávy a domácích limonád.
• a protože je tu další jaro a já jsem šťastná a spokojená a nic mi nechybí. :o)