Nedávno jsem měla to potěšení se setkat s Michaelou Dombrovskou (www.protoze.cz), se kterou jsem si mimo jiné povídala i o pozitivním sobectví. Míša je totiž autorkou tzv. desatera pravidel, díky kterým se může stát pozitivním "sobcem" opravdu každý.
Asi vám to zní divně - pozitivní sobectví. A asi si pokládáte stejnou otázku, jako kdysi já - jak může být sobectví pozitivní? Odpověď je ale zcela jednoduchá - jedná se o pár pravidel, možná i pouček - chcete-li, díky kterým si můžete snadno a lehce zlepšit kvalitu vlastního života, bez toho, abyste se nechali ovlivňovat nějakým negativním činitelem. Sama Míša k tomuto říká, že "kdokoli, chce být prospěšný svým blízkým a svému okolí, musí začít sám u sebe a dát svému bytí pevný základ". A já k tomu dodávám jediné - kdo není sám o sobě spokojený, nemůže učinit spokojeného ani nikoho jiného.
Míša mi dovolila se o její poznatky rozdělit s dalšími, a tak jsem se je rozhodla zveřejnit v tomto článku. Následuje tedy Desatero pozitivního sobectví, ke kterému přikládám vlastní komentář:
I. Nesoutěžím, vyhrávám
Nemůžeme být nejlepší ve všem co děláme. S největší pravděpodobností nejsme nejlepší ani v té činnosti, která nám jde nejlépe. Nemá proto cenu se ohlížet na ostatní v okolí a porovnávat se s nimi. Dělejme vše tak, jak nejlépe dovedeme.
Každý by si měl určit své hranice a držet se jich - bez ohledu na ostatní. Budeme opravdu naši oblíbenou činnosti dělat pouze sami pro sebe, když víme, že náš soused dělá přesně to samé a vlastně je v tom možná i lepší než my? Vše co děláme, bychom měli dělat s radostí a uspokojením - ne proto, že se to od nás vyloženě vyžaduje. S tím souvisí i naše odměna - pocit naplnění z dobře odvedené práce nebo z prožitého zážitku. Pokud je pro nás "odměnou" pouze pochvala, kterou si za vykonanou práci možná od někoho vysloužíme, měli bychom se zamyslet, jestli tímto způsobem chceme opravdu volný čas trávit.
II. Jen žádné katastrofy
Proč hned při prvním náznaku možných nesnází začít malovat čerta na zeď? Katastrofy byly, jsou a určitě i budou - pokud je ale budeme vidět pořád a za vším, určitě nám to moc optimismu nedodá. Pesimismus stranou. Nic není neřešitelné a i když někdy stojíme před velkým problémem, většinou můžeme najít cestu, jak se z něho rychle dostat - pokud ovšem chceme.
V tomto já osobně vidím hlavní přínos pozitivního sobectví - nenechat se nikým vtáhnout do jeho "katastrofy" a naučit se být imunní vůči negativním zprávám a energiím, které na nás ostatní přenáší v domnění, že se jim poté ulehčí. To, že se nezhroutíme pod tíhou starostí, které na nás ostatní navalili, má jasný důsledek - dokážeme jim pak lépe pomoci a podpořit je v jejich dalších krocích. Komu bychom byli co platní, kdybychom se při každých větších potížích zhroutili společně s nimi?
III. Práce šlechtí - v pracovní době
Nic se nemá přehánět. Ti z vás, kteří mě znáte osobně, víte, že tohle pro mě platí dvojnásob. Míša mě naučila novou teorii, o které jsem nikdy dřív neslyšela - každý máme svojí chlebovku a chuťovku. Chlebovka je taková práce, která nám zajistí příjem, z něhož můžeme hradit veškeré naše náklady na život. A chuťovka je pak taková činnost, která nás činí šťastnými, uspokojuje a naplňuje pocitem důležitosti. Samozřejmě, ideální by bylo, kdyby chlebovka byla zároveň i chuťovkou, ale to se nám nemusí hned poštěstit.
Principem tohoto pravidla je jednoduše skutečnost, že bychom měli dospět k vyváženému stavu, kdy si najdeme rovnováhu mezi prací a volným časem (resp. mezi chlebovkou a chuťovkou). Když náš veškerý čas pohltí chlebovka, pak logicky nebudeme mít žádný volný čas a kvalita našeho života začne klesat, a stejně tak, pokud se budeme věnovat pouze chuťovce, nebudeme mít dostatek financí, abychom si zajistili slušné zázemí.
"Dělat něco dlouho neznamená dělat to dobře. Měli bychom přemýšlet, co a proč děláme, a snažit se v každém okamžiku pracovat, jak nejlépe umíme." (Míša)
IV. Můj dům, můj hrad
Mít své vlastní útočiště je pro každého jedince velice důležité. V rámci pravidel pozitivního sobectví bychom se právě teď měli stát (aspoň podle mého) "nejsobečtějšími" a bránit si své území doslova vlastním tělem a nevpustit do něj žádné negativní faktory. Můj dům, můj hrad, moje pravidla, můj život.
V. Neškodím, pomáhám (sobě)
Toto pravidlo poukazuje na skutečnost, kdy radši vynaložíme velké množství energie k tomu, abychom někomu uškodili, místo toho, abychom jí využili efektivnějším způsobem a věnovali se sami sobě. Víte kolik času a sil nás stojí spřádat intriky a vymýšlet pomluvy? Nebylo by lepší místo toho vydanou energii investovat do sebe? Starejme se sami o sebe - dopřejme si ten luxus, kdy hlavní roli v našich myšlenkách budeme tvořit pouze my a naše přání.
Podle Míši se toto pravidlo vztahuje i na nevyžádanou pomoc, kdy se někomu snažíme pomoci, aniž by o to dotyčný vůbec stál, nebo aniž bychom věděli čím konkrétně pomoci. Když budeme chtít každému a vždy pomáhat, můžeme se setkat s odmítavým postojem a nebo se pod tíhou naší (vsugerované) zodpovědnosti ze všeho zhroutit a nakonec nepomoci nikomu. Opět bychom vynakládali energii a úsilí na něco, čemu se vůbec nemusíme věnovat. A proč? Člověk, který bude pomoc opravdu potřebovat, si o ní řekne - můžeme mu být pouze nablízku a z bezpečné vzdálenosti kontrolovat situaci. Musíme být jistotou - "jsem tu, když budeš potřebovat".
VI. Zvesela, jen zvesela
Míša říká, že "pozitivní přístup k životu je někdy pěkná dřina, ale v důsledku usnadňuje život i lidem okolo," a s tím nelze než jen souhlasit. Člověk, který si vědomě a cíleně udržuje pozitivní myšlení, nemusí být hned mermomocí označen za beznadějného naivku. Naopak. Ve většině případů, si uvědomujeme tíživost dané situace, ale povzbuzujeme dál - na lámání rukama a lamentování zbude vždy času dost (a mimo to - nejspíš to za udělají všichni ostatní). V takových situacích je nadhled a "umělá naivita" nejsilnější zbraň, kterými jim můžeme čelit.
VII. Mít vizi
Ne cíl, ale vizi. Cíl je něco, co je pro nás časově ohraničené. Jedná se jakýsi časový okamžik, při kterém máme pocit úplného naplnění a po kterém nás naplní určitá prázdnota do doby, než si vytyčíme další z našich cílů.
Vize je ale něco úplně jiného. Je to naše víra a poslání. Něco co vlastně nemůžeme ovlivnit, protože nás to vysoce přesahuje. Myslím si, že naše vize se nám nikdy nemůže splnit - můžeme se k jejímu splnění ale krůček po krůčku posouvat. Vize šťastného a spokojeného života. Zní vám to jako klišé?
VIII. Šetřit energií
Toto pravidlo v sobě v podstatě zahrnuje všechna pravidla výše uvedená. Naší energii můžeme využít mnoha způsoby a ne vždy si ale vybereme ten nejlepší. Lidé, se kterými jsem o tomto poznatku mluvila, mi dali za pravdu - pokud se aktivně zabýváme nějakou pozitivní činností (např. sport), stojí nás to mnohem méně energie, než kdy se pasivně zabýváme samými negativy.
Znám spoustu lidí, kteří si pořád na něco stěžují - na školu, na rodinu, na práci, na kamarády.. Zbytečně se zabývají věcmi, které ve většině případech stejně nezmění, a stojí je to spoustu energie, kterou by přitom mohli využít k mnohem prospěšnějším věcem. Navíc, takoví lidé pak většinou přenášejí svou náladu na ostatní a začíná tím dominový efekt - život v negativním prostředí, špatná nálada a hádky nás jenom vysilují. Pro mě je hádka luxus, který si prostě nemůžu dovolit - nejenže mi zbytečně zkrátí den o pár desítek minut, ale s největší pravděpodobností mi uzme dobrou náladu po celý zbytek dne, a to se mi rozhodně nevyplatí.
IX. Jablko denně
V neposlední řadě nemůžeme zapomenout ani na naše zdraví - asi těžko bychom mohli být "pozitivně sobečtí", kdybychom celý náš život promarodili doma v posteli.
Péče o naší psychickou pohodu jde ruku v ruce i se starostí o náš fyzický stav. Pokud nebudeme zdraví a fit, asi těžko bychom dokázali být našemu okolí oporou. Jedná se tak vlastně o důležitou investici do vztahů s okolím (Míša).
X. Užívat si života
Přestaňme si hledat výmluvy proč něco, po čem dlouho toužíme, neudělat teď a hned. Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Proč nezkoušet nové věci a držet se zbytečně při zemi?
Zítřek nám přece nikdo neslíbil.. A co je lepší než usínat vyčerpáním s úsměvem na rtech a pocitem z dokonale prožitého dne?
